Sobotní zápisník z Malé Strany

● Ještě předtím, než si zahrál na Johna

Fitzgeralda Kennedyho („Jsem Tchajwanec“), řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil o ostatních světových politicích, kteří ještě Tchaj-wan nenavštívili, že mají proti němu demokratické zpoždění. Nechceme být nezdvořilí k majestátu protokolárně druhého nejvyššího funkcionáře v zemi, ale nesmrdí tady náhodou něco?

● Na arogantní reakci Číny odpověděli nejodhodlaněji lidovci. Šéf jejich poslanců Jan Bartošek písemně vyzval k tomu, aby Česko odvolalo čínského velvyslance v Praze. Má to jen drobnou chybičku. Česko může odvolat českého velvyslance v Pekingu, stejně jako čeští lidovci mohou odvolat zmateného šéfa svých poslanců. Ale čínského velvyslance v Praze může odvolat jen Čína. Češi by ho jedině museli označit za persona non grata a vyhostit ze

země. Což je diplomatický instrument tak krajní, že ho Česko ani Československo za

sto let existence z politických důvodů nevyužily ani jednou. A to by přitom člověk řekl, že tu za tu dobu byly i větší krize než

pár velkohubých vět několika papalášů z druhé strany planety.

● Kadeřníkova přezdívka se vžila. Manžel hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové označil její kritiky z ODS za partu buzerantů. A ti se teď na sociálních sítích hlásí z kampaně právě jako „parta buzerantů“. To je určitě zajímavý marketingový tah, který by ODS mohl přihodit nějaké to

procento, možná dokonce i čtyři. ● Výraznou, přímo nezapomenutelnou politickou postavou se zvolna stává zlínský senátor Tomáš Goláň (zvolen za hnutí Senátor 21). Už na jaře, když se v Itálii rozjela epidemie, si tam zajel s rodinou

zalyžovat. Pak zase protestoval proti karanténě, protože Babišovo domácí vězení má prý jen odvést pozornost od jeho kauz. A teď zase coby člen senátorské delegace na Tchaj-wanu si stěžoval, že si tam

kvůli karanténě nemůže ani zaplavat v hotelovém bazénu. O tomhle chlapíkovi – asi bohužel – ještě uslyšíme.

● Až doteď se myslelo, že největší macho české politiky je Václav Klaus junior, ale hradecký senátní kandidát jeho hnutí Trikolóra Petr Brábník se ve svých volebních materiálech pyšní tím, že je heterosexuál, jezdí na motorce a celý život se

drží hesla „S kecama vydržíš, dokud se nerozestele“. Tak uvidíme, co bude, až Trikolóra jednou rozestele.

● Vždycky, když si člověk začne myslet, že už v české politice viděl a slyšel úplně všechno, osud ho okamžitě usvědčí z marnivé pýchy. Třeba když se stane očitým svědkem toho, jak Jana Bobošíková, bývalá kandidátka KSČM na prezidentku, pohupujíc se na houpačce zavěšené ve stropě ultramoderní kavárny v pražském hipsterském Karlíně, pronáší přednášku Marx a Lenin se vrací, která přitom není oslavou marxismu, ale varováním před ním. Navzdory tomuto surreálnímu výjevu – ne že by na tom návratu marxismu či neomarxismu nebylo dost pravdy.

● Na to, jak moc je svět naruby, si stačí otevřít deník Právo a přečíst si článek bývalého europoslance ČSSD, dlouholetého člena KSČ a výrazně levicového sociologa Jana Kellera, v němž autor hladí po srsti Donalda Trumpa v naději, že nás zachrání před ultralevičáckou kulturní revolucí přicházející ze Západu. Ale je to logické: pro staromarxistu je kapitalista vždy menším nepřítelem než mladomarxista.