Rouška nasazená právnímu státu
Ministr zdravotnictví nařídil, že v Pardubickém kraji se musí v rámci ochrany před koronavirem chodit povinně na chůdách a s rouškou. Roušky a chůdy si musí každý obstarat sám. Proč zrovna v Pardubickém kraji a proč proti viru pomáhá zrovna chůze na chůdách, ministr odmítl zdůvodnit.
Řeknete si, co je to za nesmysl, tohle se přece u nás nemůže stát. Ano, v takto krystalické podobě to zatím nenastalo, ale pokud bychom nežili v právním státě, mohlo by to tak dopadnout.
O tom, jak jsou roušky účinné a kde všude by měly být povinné, se vedou spory. Tuto diskusi ovšem přenechám lékařům, jako právního pedagoga mě zarazila jiná věc. Zajímá mě, co říkají zákony, ne tiskové konference či noviny. Například zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví jasně, že na úseku ochrany zdraví jsou pravomoci včetně vydávání mimořádných opatření svěřeny výlučně hlavnímu hygienikovi. Tedy nikoliv ministrovi zdravotnictví ani premiérovi.
V posledních dnech ovšem došlo k situaci, že krajské soudy ve věcech správního soudnictví interpretačně pokryly tento fatální kompetenční nedostatek. A de facto řekly, že to nevadí, jelikož máme mimořádnou situaci. Několik advokátů nyní věc žene k Nejvyššímu správnímu soudu. Vím, orlové práva nejsou ve společnosti moc oblíbeni, ale bděním nad zdánlivými detaily za nás hlídají, aby veřejná moc příliš nezvlčila. Jako už tolikrát v minulosti.
I student prvního ročníku práv ví, že v právním státě správní orgán může činit pouze to, co mu zákon ukládá – takzvaná zásada legality. Naopak svobodný občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje. Takže když něco má ex lege (ze zákona) konat hlavní hygienik, nemůže to činit ministr zdravotnictví, ba ani prezident. A to nelze překlenout ani interpretací, že prezident získal na rozdíl od hlavního hygienika miliony hlasů občanů ve svobodných volbách.
Taktéž právo musí být předvídatelné. Když má něco vydávat hlavní hygienik, máme legitimní očekávání, že to nebude činit někdo jiný. Stranou nyní ponechávám, zda za nařízením, zde navíc vydaným nepříslušným orgánem, de facto nutícím kupovat Čechy a Moravany nějaké výrobky, by v některém případě nemohl být i zájem o zisk nebo tlak výrobců a importérů.
Jak říkal velký právní filozof Gustav Radbruch, právo sleduje tři vznešené cíle: spravedlnost, efektivitu a právní jistotu, ale nikdy jich, žel, v plné míře nedosahuje současně. Mám za to, že dnešní činnost vlády hodně posiluje efektivitu na úkor ostatních dvou pilířů práva. Zatím nejsme za kritickým bodem zlomu, ale pomalu se k němu začínáme blížit.