Boží trest za homosexualitu. A za pokrytectví
Fakt to nikomu nepřeju. Covid může být pořádný neřád. A i když si o to koledoval, nepřeju ho ani veleváženému ukrajinskému patriarchovi Filaretovi. Na jaře tento ctihodný pop prohlásil, že koronavirus je „božím trestem za lidské hříchy“. Hospodin tak lidi trestá za provozování „hříšného stejnopohlavního sexu“. A ejhle, kontrolní test odhalil, že 91letý hodnostář byl pozitivně testován na covid.
Na hrubý pytel hrubá záplata, takže velevážený otče: „To jste snad homosexuálně zhřešil? Nebo jen na sebe berete vinu za všechny ty sodomitské hříchy, kterých se kdy kněží všech křesťanských církví dopustili?“Humor stranou: podobných slov od duchovních hodnostářů, jedno zda pravoslavných, katolických či jiných, zaznělo za poslední dva tisíce let nepočítaně. Od dlouhého zástupu potrefených hus to vzhledem k jejich osobním sexuálním preferencím bylo pokrytecké, jiní preláti, včetně těch českých, to mysleli a bohužel stále myslí vážně.
Věřím, že Filaretův pandemický hněv byl upřímný. Před mnoha desítkami let ho formovala víra, podle které byl předmanželský sex výplodem ďábla, podle níž měla žena poslouchat svého muže a veřejný projev lásky, něžný polibek, držení za ruce byly cestou k věčnému zatracení. Vyrůstal v době, kdy řada žen neměla volební právo, kdy muž nemohl být za znásilnění své manželky soudně trestán, kdy segregace nebyla jen smutnou ozvěnou minulosti, ale žhavou současností, kdy homosexualita byla diagnostikována jako nemoc, ne jako orientace, odlišnost v sexuálním chování.
Nepochybuji, že pravoslavný kmet dobře ví, že už dávno žije ve světě, kterému přestal rozumět a jenž se mu stále rychleji mění před očima. Věda umí vysvětlit vznik života, původ člověka, nekonečný vesmír, dokonce i homosexualitu a předmanželský sex. V tom všem je mnohem věrohodnější než církev. Vědci se totiž opírají o fakta a důkazy, které preláti neumějí zpochybnit, natož vyvrátit. Aby neskončily v propadlišti dějin, obrnily se církve (včetně té Filaretovy) dogmaty. Dogmaty o normách, starých hodnotách a společenských konvencích, jejichž klíčovým pramenem je kniha: Bible. Údajně jediný text, který napsala autorita z nejvyšších – Bůh.
Odpusťte mi, ale jako člověk vědy se mohu s jediným „skutečným“pramenem ztotožnit jen obtížně. Kdybych na univerzitě vycházel z jediného pramene, odmítal bych jiné zdroje a lpěl na jednom autorovi, nikdy bych nedostudoval. Učitelé by se mi logicky vysmáli, považovali by mě za blázna, kašpara. Církvím k vysvětlení celého vesmíru jediná kniha stačí. Tuto sebestřednou troufalost tvrdí bez uzardění i s vědomím toho, že současnou Bibli žádný bůh nestvořil. Ze starších spisů ji na Nikajském koncilu poskládali jeho účastníci tak, jak se jim to hodilo, podle svých politických a náboženských zájmů. Církve mají vedle jistě bohulibé sociální činnosti odnepaměti plná ústa starých hodnot. Hájily je za cenu života i smrti. Odmítaly připustit, že svět je kulatý, upalovaly za názory, že Země se točí kolem Slunce, odmítaly demokracii a pluralismus, světily zbraně. Přitom když se jim to hodilo, staly se velmi rychle hodnotově flexibilní: pravoslavná církev zavírala oči před smilstvy ruské carevny Kateřiny, katolická církev tolerovala homosexualitu francouzského krále Jindřicha III., o které si cvrlikali i vrabci na střeše.
Pokrytectví se občas umí svým strůjcům vymstít, vrátí se cynicky jako bumerang: pop Filaret pohrozil na jaře homosexuálům hněvem božím v podobě koronaviru a na sklonku léta mu vyšel pozitivní test na covid-19. No není to ironie? Tak hlavně ať se brzy uzdraví.