Paličák, který šel jinudy
Brankář Martin Jedlička. Vyřadí českého soupeře z poháru?
Na brankáře nic moc výška, zato trenéři z něj rostli. Býval to paličák, který si nedal říct. Zítra se Martin Jedlička, jednička fotbalové jednadvacítky, pokusí vychytat Jablonec v předkole Evropské ligy. „Velká výzva,“poví.
S Dunajskou Stredou si věří právem, i když ve městě u maďarských hranic se často nedomluví.
Egy vérböl valók vagyunk.
Vím, že říkáte, že jsme stejné krve, ale nerozumím. Heslo Dunajské nosí fanoušci na šálách. I chorály se tady zpívají v maďarštině. Jsme na jihu, kousek od hranic. Do Bratislavy je to čtyřicet minut, ale jazykově to bývá trochu náročnější, což je asi jediný hendikep.
Co vy a maďarština?
Nic, a nesnažím se ani učit, protože bych se nenaučil. Když prodavačky nechápou, co po nich chci, jedu rukama nohama. Ale za dva a půl roku jsem si zvykl.
Co kdybyste věděl předem, že se na jihu Slovenska nedomluvíte?
Stejně bych do toho šel. Abych znovu nastartoval svoje jméno i kariéru. Nestěžuju si. Skvělá zkušenost.
Do české ligy jste vstoupil s Mladou Boleslaví v prosinci 2017. Jako kapitáni se před zápasem na Spartě pozdravili Václav Kadlec s Markem Matějovským a vy jste dostal tři góly. První byl váš, vlastní.
Blbej moment, spousta lidí mi to připomíná. Ale víte, že na to myslím rád? Kdo může říct, že v devatenácti debutuje na Letné? Takovou událost nedostane do života každý. Jasně, chybu nevrátím, výsledek nezměním, ale to mě dneska netrápí.
Teď s Dunajskou Stredou vedete slovenskou ligu. Šest zápasů, šest výher.
Jsme silní. Nejsilnější za dobu, co tu jsem.
Co titul? Byl by první v historii.
O tom tady nikdo nemluví, ale kdo ví, třeba nám právě tohle pomáhá, abychom zůstali nad věcí. Podmínkou šéfů je, že pro příští sezonu znovu uhrajeme předkola evropských pohárů, titul by byl bonbonek.
Jak jsem viděl váš víkendový zápas s Ružomberokem, klidně se to může povést. Prohrávat 0:1, bojovat hodinu o deseti a stejně zvítězit.
Nechtěli jsme zklamat fanoušky. Jsou skvělí, náruživí, hladoví. Když se fotbalem bavíme my, baví se taky oni. Škoda, že nemůžeme mít plno. Klub má šest a půl tisíce permanentkářů, ze kterých se pro ligové zápasy vylosuje 800 šťastných. Zbytek zůstává před stadionem a fandí. A podle všeho bude hůř.
S Jabloncem bude ticho úplné, nařízení od UEFA.
Škoda, utrpí fotbal. Kdybyste Dunajskou zažil v plné parádě, měl byste husí kůži. Ne náhodou klub vyřadil číslo 12 ze sady dresů. Dvanáctka totiž patří fanouškům.
Stejně je zvláštní, kde jste našel svoje štěstí. Dunajská Streda je prakticky maďarská a úředním jazykem v klubu je angličtina.
Sportovní ředitel Jan van Daele pochází z Belgie, na soupisce je mišmaš národností a aby se překlenula jazyková bariéra, angličtina má přednost.
Mimochodem, van Daele si vzal dceru klubového majitele Világiho, což je právník a miliardář, který vlastní rafinérie Slovnaft.
Suprový člověk. Nejezdí v drahých autech, na nic si nehraje. Nejnormálnější majitel, co jsem kdy zažil. Často se mi stane, že zrovna na něj pomyslím, když se mi povede bezva zákrok. Chci mu splatit, že mi uvěřil.
Vážně zvláštní cesta.
Měl jsem na výběr: buď v Boleslavi dělat dvojku nebo jít hostovat do třetí ligy. Ani jedno jsem nechtěl. S panem Mikloškem, který v agentuře Sport Invest pomáhá brankářům, jsme se shodli, že musím jinudy. Třicátého ledna 2018, takže na poslední chvíli, jsem odletěl do Turecka za Dunajskou. Původně na hostování.
První dojem?
Nemělo to chybu. Když jsem pak dorazil na stadion, ještě se přestavoval, ale od bráchy, který tam hrál přátelák v tréninkovém centru, jsem věděl, že je to top. Nádherná akademie, venkovní a vnitřní posilovna, uprostřed kopce z umělé trávy, na které vysprintujete a na druhou stranu jdete po schodech. Vychytávky evropské úrovně, aby se mladí měli kde učit.
Však taky šéfové chtějí z klubu vybudovat Ajax východu.
Proč ne? Finance jsou, stadion krásný, fanouškovská základna velká. Nemusí to vyjít hned, ale předpoklady jsou. Tady se sází na mladé.
Do Sparty před deseti lety prodali útočníka Kweukeho, ale to je asi jiný příběh.
To tedy je. Letos odešel Matej Oravec do Philadelphie, loni Vakoun
Bayo do Celtiku, Ľubo Šatka do Lechu Poznaň. Právě to je filozofie klubu: vychovat, naučit a poslat výš.
Vy se chystáte ze Žitného ostrova výš?
Teď chci hlavně pomoct slovenskému koeficientu a postoupit přes Jablonec. Pravda, je to trochu pikantní, proti českému klubu jsem ještě nechytal, ale cílem je postup.
Když se podaří?
Slíbil jsem klukům odměnu do kabiny. Ne žádné striptérky, prostě něco k snědku, jak bývá zvykem.
Jako bych slyšel vašeho bráchu, o kterém už jste se lehce zmínil. O deset let starší útočník Jakub Řezníček, toho času Teplice.
Na hřišti je brácha blázen jako já, v soukromí fajn člověk, na kterého se můžete spolehnout. Maminku máme stejnou a můj táta se o něj staral jako o vlastního. Je to složité. Když se pak moji rodiče rozváděli a v Příbrami zrovna předělávali internát, tak jsem se ke Kubovi a jeho budoucí manželce nastěhoval. Původně na měsíc a nakonec z toho byly tři roky. Moc jsem mu přál, aby si s Plzní ve třiceti zahrál Ligu mistrů. Kuba byl moje inspirace.
Bolí to? Ale vy jste skončil v brance.
Táta Roman chytal, strejda Olda a děda Olda taky. Ne na špičkové úrovni, ale copak jsem jim mohl odporovat? To nešlo. Navíc se mi líbil brankářský svět. Že jsem na lajně sám a za mnou jen síť. Cokoli na vás letí, to musíte chytit.
Jednou za týden dostanu do čenichu, ale to je riziko povolání. Vstanu, oklepu se a jedu dál.
Stále sníte o angažmá v Americe?
Americkou ligu sleduju, rád bych ji ochutnal, ale už nejsem tak hrrr. Možná po třicítce, teď je čas. Žiju ze dne na den. Chci na sobě makat, postoupit s jednadvacítkou na Euro, zaujmout s Dunajskou a posouvat se.
Jako Jan Oblak z Atlétika Madrid, váš vzor?
Oblak, i když je jen člověk, tak nedělá chyby. Kéž bych se mu aspoň trochu přiblížil.