Hokej diváky potřebuje
Tři roky dělal manažera. Teď ve Zlíně skončil, a tak bude Martin Hosták hokej zase komentovat.
Vpátek by měl nakráčet do televizního studia a rozebírat úvodní kolo hokejové extraligy. V neděli po více než třech letech by zase měl spolukomentovat mač z Pardubic, tak jak to Martin Hosták, než vzal angažmá ve Zlíně, dělával 17 roků. „Vracím se do starých kolejí, obohacený o to, co jsem prožil a co se naučil,“říká Hosták, který byl koncem července spolumajiteli zlínského klubu odvolán z pozice generálního manažera.
Těší se, když ale vidí koronavirové dění kolem, varuje: „Pořád si nejsem jistý, že do studia půjdu, protože kdoví, co se do té doby stane.“
O co jste se tedy obohatil?
Sledoval jsem hokej z jiného úhlu, při kterém si uvědomíte další souvislosti. Manažer pozná hráče z jiné stránky, díváte se na ně odlišně. A to se dá při komentování použít.
Takže manažer má v hlavě „kalkulačku“, která přepočítává, jestli hráč za peníze, které dostává, odvádí adekvátní práci?
Ano, to je jeden z důležitých aspektů, které třeba trenéři moc neřeší. Přitom hraje velkou roli. Další věc je užitečnost hráče pro tým. Manažeři i trenéři pohlížejí na vztahy v kabině i na to, jakým způsobem jsou hráči pro tým přínosem, byť se jejich role ve statistkách – bodování i těch moderních – tak neprojevuje.
Když teď znáte detailněji platy, upozorníte diváka, že třeba u tohoto hráče platí: Za málo peněz, hodně muziky?
V tuto chvíli extraliga nechce zveřejňovat platy a já to budu ctít. To, že někteří hráči mají malý plat a velký výkon, se použít dá, nicméně nebudu to nějak akcentovat. Na mně je vypíchnout herní stránku věci a jeho užitečnost ukázat. Mluvit o platu není pro mě stěžejní, to si musí ohlídat právě manažeři.
Jaké byly tři manažerské roky?
Za mě cestou vzhůru. Bylo sice dost překážek, které to stoupání vždycky přibrzdily, ale ve Zlíně se udělal kus práce a dal by se ještě kus udělat. Bylo to velmi poučné období – z hokejového a především lidského pohledu. Protože se ukázalo, že to, co někteří lidi říkají, za pár dní neplatí. To mě dost zklamalo, ale zároveň se člověk poučí.
Narážíte na nečekaný konec. Majitelé ho zdůvodnili „nenaplněnou vizí, manažerskými pochybnostmi i zhoršujícími se vztahy uvnitř klubu“. Cítíte hořkost?
Už ani ne, už jsem se oklepal. Ale musím říct, že to byl pro mě šok. Po třech letech výborné spolupráce se lusknutím prstů všechno otočilo. Najednou neplatilo, co slíbili. Konec byl zvláštní a překvapivý.
Asi nemá cenu rozebírat obecně formulované výtky, ale jedna věc přece jen rezonovala: špatný výběr trenéra. Před minulou sezonou jste na střídačku místo Roberta Svobody angažoval Antonína Stavjaňu, jenže ten byl už v říjnu odvolán a místo něj přišel právě Svoboda.
Toto cítím jako zástupný problém. Když manažer vidí možnost, že může výměnou trenéra zvednout tým, tak to udělá. Stejně jako vymění hráče či přivede nové. Ale ano, když se po půlroce ukáže, že to nebylo dobře, tak chybu každý vidí. Jenže najděte mi pět lidí, kteří by předem řekli, že angažování trenéra bude špatně. Když budu jako manažer jen sedět a nic nedělat, tak mi to přijde mnohem horší než udělat rozhodnutí, které se později ukáže jako špatné. To beru jako běžnou součást této branže, že se udělá rozhodnutí, které se nepovede, a pak se udělá další, které vyjde skvěle. To není důvod k náhlému konci.
Budete teď Zlín komentovat?
Mně by to nevadilo a věřím, že bych byl neutrální. Snažím se být profík. Ale nasazení na zápasy dělá Robert Záruba
a když usoudí, že bude lepší, když Zlín nebudu komentovat, tak nebudu. Já bych ho ale komentoval jako jakýkoliv jiný tým, jen bych musel být obezřetný s vnitřními informacemi, co mám.
Máte teď dobrý vhled do ekonomické kondice klubů, a tak můžete odhadnout, jaké časy je v koronavirové sezoně čekají?
Pro manažery i kluby bude sezona nesmírně těžká. Peníze ze vstupenek prostě budou chybět. Jako manažer tvoříte tým někdy v únoru, březnu. Podepisujete kontrakty. V květnu to jen dolaďujete a víte, kolik nejméně v sezoně utratíte. Zároveň odhadujete příjmy – ve Zlíně jsme věděli, že po koroně dostaneme od sponzorů méně, ale počítali jsme s diváky. Jenže pochybuji, že někdo v současné situaci nechá naplnit haly, jak se očekávalo, takže nastane velký propad. Lidi, kteří přijdou, budou permanentkáři a ti ještě možná nebudou moct chodit všichni. A nevíme, jestli někdo brzy neřekne: Hrajte si, ale bez diváků.
Což se ale klidně může stát.
Ano. Pak se permanentky budou refundovat, přesouvat na příští sezonu, která s přímým sestupem a baráží (15. celek sestoupí a 14. půjde do baráže) bude kritická.
Šéfové hokejových klubů velmi hlasitě žádají stát o kompenzace za prázdné sedačky a zřejmě se dočkají. Je to dobře, když dotace chtějí ti, kteří mnohým hráčům platí nadprůměrné výdělky?
Je to klíčové pro to, abychom uchovali kvalitu. Když jsem zemědělec ve Francii a dostanu vyšší dotace než ten v Polsku – teď jen fabuluji – tak se objeví nějaká výhoda. A když jsou náhrady v jiných zemích a u nás nebudou, tak samozřejmě dáme hráči méně. Co on udělá? Bude si hledat místo, kde ho zaplatí lépe. Top hráči budou odcházet, liga ztratí kvalitu a je relevantní otázka, jestli to chceme, nebo ne. Jenže teď není vhodná doba vše „přeorat“, chce to sezonu odehrát, a když ne přímo na stadionu, tak alespoň zprostředkovaně dát lidem možnost, aby u hokeje byli.
Má smysl hrát bez diváků?
Když jsme o tom na jaře hlasovali, byl jsem jasně proti, aby se hrálo před prázdnými tribunami. Hokej pak postrádá atmosféru a roli hraje i ekonomika. Stačí jen prosté srovnání s fotbalem – ten má mnohem víc peněz z televizních práv i víc za přestupy hráčů. Prodává je tržně, což u hokeje neplatí. Když prodávám přímo do NHL, tak za paušál 260 tisíc dolarů (6,5 milionu korun), což je oproti fotbalu směšné. Hokejové kluby musí hledat jiné zdroje a jedním z nich jsou diváci. Fotbal je jasně definovaný – musíte hrát, protože máte peníze za práva a chcete ukázat hráče. A trh – i bez diváků – běží dál. V hokeji trh není, takže hrajete „jen“pro lidi.
Ale nechybí hokeji oproti fotbalu i jednota? Před měsícem vyrazili za premiérem zástupci Slavie, Sparty, Plzně i Liberce, přinesli detailní manuál, jak minimalizovat riziko nákazy a dočkali se zrušení týmové karantény kvůli pozitivním jedincům. U hokeje mi tažení, které by třeba vedly ikony Jágr a Straka, chybí.
Pro kluby bude sezona těžká. Peníze ze vstupenek prostě budou chybět.
V hokeji obecně chybí jednota. Každý klub vidí situaci jinak, každý je jinak financovaný. Hraje v jiné hale a je více či méně závislý na divácích. Přijde mi, že fotbal je jednotnější právě kvůli fungujícímu trhu a pak si může dovolit hrát i před limitovanými návštěvami.