Skoro slepá vědkyně vymyslela senzor na covid
Ve Fyzikálním ústavu AV ČR vzniká jedinečný biotest na Bude měřit lidi i povrchy. A mohl by stát pod tisícovku.
Když uznávaná vědkyně Hana Lísalová vstoupí do místnosti, hned vás zaujme její bílá hůl. O zrak postupně přichází vinou choroby od dětství.
Vidí jen na jedno oko. A pouze obrysy. Ale to jí vůbec nebrání vést úspěšný tým českých vědců, kteří vymýšlejí unikátní biosenzor na koronavirus.
„Jestli má někdo vůči mému handicapu předsudky? Těžko říct, já nevidím, jak se tváří,“směje se s kouzelným cynismem matka tří dětí. Hana Lísalová stojí jako hlavní mozek za vývojem biosenzoru, jehož hlavní síla je v tom, že by mohl testovat nejen lidi, ale i povrchy.
Což by znamenalo velkou pomoc třeba pro velké podniky či nákupní centra – testy by odhalily, jestli třeba virus ulpěl na klikách, regálech…
„A to během pár desítek minut,“ popisuje Lísalová projekt, který vzniká v Laboratoři funkčních biorozhraní v Oddělení optických a biofyzikálních systémů Sekce optiky Fyzikálního ústavu Akademie věd. O biosenzor už má zájem mnoho komerčních subjektů.
Přitom je celá akce trochu náhoda – původně byl biosenzor vyvíjen pro Ochrannou službu Policie České republiky, které měl pomáhat v rozpoznávání případných nebezpečí v potravinách podávaných chráněným osobám.
Odloží bílou hůl, zapózuje pro fotografa, promluví o svých dětech a pak vysvětluje princip biosenzoru detekujícího covid, který pomohla vymyslet, byť zprvu na něco úplně jiného: „Bude velmi spolehlivý a mohl by stát pod tisíc korun,“říká šéfka vědeckého týmu Hana Lísalová.
Paní doktorko, nemůžu se nezeptat – jak na to všechno vidíte?
To jsou nanotechnologie, na to nevidí nikdo (směje se).
Ale vy částečně něco vidíte, že?
Mám zbytky zraku v levém oku. O zrak přicházím vinou choroby od dětství. Rozpoznám kontrastní objekty od sebe. Ale s počítačem funguji dobře, byť samozřejmě pomaleji než ostatní. Naštěstí máme nastavený skvělý systém komunikace a mám výborné kolegy, kteří mi pomáhají. I ten biosenzor je týmová práce. Musíte být nadšenec, pracovat přes noc, aby to fungovalo.
Když jsem poprvé četl o vašem biosenzoru odhalujícím koronavirus, byla moje představa taková, že se aplikuje na povrch a člověk pak uvidí, jestli tam virus nějakým způsobem ulpěl. Je to přílišná sci-fi vize?
(směje se) Vždycky je samozřejmě potřeba ten vzorek odebrat a zkapalnit – dát ho do roztoku a ten protéká vlastním senzorem. Náš biosenzor je multifunkční, designujeme ho tak, aby byl použitelný pro tělní tekutiny, ale také pro stěry z různých povrchů, regálů, klik.
Takže to není jako v kriminálkách, kdy někdo na zeď nastříká sprej a následně vidí, že jsou na ní různé tekutiny.
Problém je v tom, že viry obecně jsou fakt malé. Navíc je na první pohled složité jednoduše rozlišit původce covidu-19 od jiných koronavirů nebo dalších respiračních virů. Koronaviry včetně původce covidu-19 mají obálku, některé jiné viry ji nemají. I tenhle virus může být v různých fázích – odhalený i zabalený, mít skryté povrchové struktury, být variabilní. Zkrátka je nemožné ho tak jednoduše, jak říkáte, vidět. Nemyslím, že by něco takového mohlo v blízké době fungovat.
V čem jsou hlavní výhody vašeho testu?
Biočip je koncipovaný tak, že má receptory, které zachytávají virus, ale ostatní, co plave kolem, už čip nevidí. Takže spolehlivost by měla být velice vysoká, čemuž odpovídají dosavadní měření. Další výhodou je rychlost. Výsledek známe za pár desítek minut. A už byla řeč o tom, že bude mít nejen medicínské užití, ale měla by to být univerzální technologie. Třeba do obchodního domu. Na povrchy, kterých se dotýká nejvíce lidí – kliky, regály, vozíky... Všechno možné, kde se díky senzoru dá zjistit, jestli tam něco je. Nic z toho by ale nebylo bez úzké spolupráce s kolegy z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, díky nimž můžeme ověřovat funkčnost našeho biosenzoru v reálných podmínkách.
Legendární byla hláška Romana Prymuly o dívce, která se nakazila z víčka od jogurtu. Všude se psalo, jak koronavirus vydrží na plastu tři dny. Je to reálné?
Obecně je v povědomí, že riziko u kontaktu s povrchy není tak vysoké jako v případě kapénkové infekce. Je to ale i otázka množství viru, které na povrchu ulpí, a následné hygieny, celkově tohle vědí lépe epidemiologové. Ale určitě má cenu povrchy kontrolovat. Tenhle virus se jeví stabilnější, zkrátka vydrží. Virus chřipky se může za pár hodin „rozpadnout“, inaktivuje se. Dosavadní měření ukazují, že tenhle se umí dobře zabalit, ochránit sám sebe. Zůstává dlouho aktivní. Určitě přitom hraje významnou roli i velikost infekční dávky. Ale pořád jsme ve výzkumu a ještě není všechno jasné. Chce to čas. Všechno se bude ještě potvrzovat.
Jak jste na tom s vývojem biosenzoru?
V dubnu jsme začali s inaktivovaným virem. Máme vytipované receptory, které fungují. A už jednáme s konkrétními průmyslovými partnery – třeba s firmami, které se zabývají výrobou medicínských přístrojů. A ladí se cena. Teď jsme ve fázi, kdy se nám podařilo ověřit funkčnost, abychom se zase posunuli dopředu. Navazuje srovnávací studie s PCR testy, stanovení citlivosti ve vztahu ke konkrétní aplikaci apod.
Jo!
PCR testy stojí zhruba 1 800 korun. Ten váš půjde pořídit třeba pod tisíc korun?
Velice pravděpodobně, ale to jsou samozřejmě otázky marží a dalších věcí. U našeho senzoru je výhoda v tom, že se čip dá používat opakovaně, dokud bude negativní.
Ten čip je takový malý zlatý „penízek“, na který vy nanesete vzorek, chápu to správně?
Přesně tak. Nastavím tam látku, kterou potřebuje najít, dodám klientovi, a na čipu je pak tu látku rozeznat.
Kdy by to mohlo být hotové?
Bohužel, o tom nemůžu mluvit, je to součást obchodního tajemství. Už jsme podali jeden patent, aby nám ta technologie neunikla. Konkurence je velká. Ale vidím pozitivně, že se tomu věnuje tolik týmů. Jsme vědci a nevidíme moc tu ekonomickou rivalitu.
Bude váš test dostupný v lékárně?
Zatím pracujeme s variantami pro odborníky a laboratoře. Nebude to zatím jako třeba těhotenský test. Ale kdo ví.
Co když bude potřeba hodně testů a komerční okolí na vás bude tlačit: Dělej, přidej, už to je?
Nemůžeme obejít certifikace, studie. Když se to ošulí, tak můžete riskovat – a to nikdo z nás nechce. Já jsem poctivý vědec (směje se).
Váš test původně vznikl tak, že měl hledat škodlivé věci v potravinách. Přibližte to.
Ano, vyhráli jsme veřejnou zakázku pro vývoj přenosného biosenzoru pro ochrannou službu Policie ČR. To je útvar, který mimo jiné hlídá i chráněné osoby, ústavní činitele a tak podobně. My jsme omezeni tím, že musíme vědět, co hledáme. Jedním z dosavadních největších úspěchů je třeba odhalení bakterie E.coli O157:H7, salmonelly, ale i viru hepatitidy typu A v potravinových vzorcích.
Z jakého jídla mohu chytit hepatitidu typu A?
To je různé, výskyty se mění, například se může jednat o nedostatečně tepelně zpracované pokrmy, třeba saláty.
Takový biotest by se mohl hodit třeba i Alexeji Navalnému, co?
My musíme vyvinout vhodný receptor, který dobře rozpozná danou látku – tedy třeba potenciálního původce infekcí nebo toxickou látku. Během konce příštího roku se chceme dostat do vývoje určitých látek, které budeme mít k rozpoznávání předem připravené. Ale do toho vstoupil koronavirus a věnujeme se teď tomu. Nicméně jsme vděční, že ochranná služba Policie ČR naše snahy podporuje.
Jaký máte vůbec názor na covid-19?
Jsem někde uprostřed. Spíše bych to brala pragmaticky, důležité je nezatížit zdravotnický systém, ochránit rizikové skupiny. Rozumím, že média počítají nakažené, ale snažím se k tomu přistupovat rozumně a analyticky. Jsem pro opatření odpovídající riziku, věřím v rozum našich lidí a líbí se mi, že to zlepšilo naše hygienické návyky. Určitě to nepovažuji za chřipečku. Musíme se dozvědět co nejvíce, nabrat všechna data. Už se ví čím dál tím víc, ale pořád neumíme plně predikovat chování viru v populaci.
Spolehlivost by měla být velice vysoká, čemuž odpovídají dosavadní měření.