Závan z kladenské laboratoře

Že město v půlce volebního cyklu nečekaně vymění primátora a radu, není nic zvláštního. Aktuální kladenský případ ale ukazuje, jak se všechny neduhy z celostátní politiky promítají i do komunální, jen v ještě více zkarikované podobě.

Byl to v pondělí blesk z čistého nebe. Na běžném zasedání zastupitelstva největšího středočeského města Kladna se měla řešit čestná občanství a pojmenování ulic, ale místo toho bylo hned na začátku odhlasováno odvolání primátora i celé rady a následně zvoleno nové vedení města. Z opačné politické party.

Letitý primátorský příběh „Volf versus Jiránek“už svou bizarností přesáhl hranice Kladna. Za posledních 22 let mělo sedmdesátitisícové město tyto primátory: Volf – Jiránek – Volf – Jiránek – Volf. Bývalý ligový hokejista Milan Volf byl kdysi vycházející hvězdou ODS, v Kladně dokázal vítězit nadpoloviční většinou. Modří tak vládli jednobarevně, opozice fakticky neexistovala, a proto si ji ODS vytvořila uvnitř sebe.

Místní partaj se rozdělila na dvě party, přičemž ta druhá, v čele s Danem Jiránkem, pomohla Volfa poslat „do tepláků“a sama ovládla radnici. Volfovi trvalo pět let, než se u soudů očistil, ale pak se vrátil, založil místní hnutí Volba pro Kladno a Jiránkovu ODS ve volbách na hlavu porazil.

Od té doby jsou dějiny Kladna dějinami zápasů v bahně dvou primátorů, bývalých modrých kolegů, dnes zavilých nepřátel. Jiránek sice neumí oblíbeného Volfa porazit ve volbách, ale někdy dokáže zručně sešikovat jeho nepřátele.

Po posledních volbách před dvěma lety, které Volf drtivě vyhrál, musel už Jiránek, aby ovládl radnici, uplácat fakticky sedmibarevnou koalici včetně problematické SPD. Těsná většina a vládnutí klubku blech dávaly tušit, že to nebude řešení nejstabilnější – a tak přišel v pondělí nový obrat, když z Jiránkova tábora přeběhli do Volfova dva zastupitelé za ANO.

Pro pořádek: zatímco Jiránek se proti Volfovi spojuje s okamurovci, Volfovi zase pomáhají přečíslovat Jiránkův tábor komunisti. Pro oba (ex)ódeesáky je to tristní vizitka, ale věcně vzato to katastrofa není, protože jak SPD, tak KSČM jsou tak vděčné za to, že je někdo vyvedl z ghetta, že v městské radě plní roli promazaného hlasovacího stroje.

V každém případě je Kladno už po desetiletí příkladem města uvězněného v egoismu, historických křivdách a osobní zášti dvou mužů ze stejné partajní líhně. A také v sérii podrazů, přebíhání z party do party, převlékání kabátů a snah vyšachovat vítěze voleb.

Po nás potopa!

Nepřipomíná to snad něco z celostátní politiky? O komunální politice se říkává, že je praktičtější a racionálnější než ta centrální, protože v ní přece jde o chodníky, čističky a parky, ale fakticky chytá z té celostátní všechny její nectnosti, jen v ještě více zkarikované podobě.

O osobních animozitách snad ani není potřeba mluvit, ty v komunále tradičně kvetou ještě lépe než ve vládě či parlamentu. Nebo ty podrazy během vládnutí: Klausovu vládu sice položili lidovci s ODA a Topolánkovu část poslanců zelených i vlastních modrých, ale kam se to hrabe na komunál, kde se třeba v Praze před pár lety během jediného volebního období vystřídaly všechny variace spojenectví dvou stran ze tří – TOP 09, ODS a ČSSD. A s nimi i všechny variace podrazů.

Anebo to spojování se s krajními uskupeními. Ve Sněmovně dnes sedí deset stran, Babiš je suverénní vítěz voleb a vzhledem k programové rozplizlosti hnutí ANO by mohl vládnout s kteroukoli z nich. Všechny vyjma ČSSD to však odmítly – a tak musel vzít zavděk komunisty. Čím hůře, tím lépe, libují si ty ostatní. V Česku stejně jako na Kladně.

A oblíbená hra na to, jak vytlačit vítěze voleb. Ano, v poměrném volebním systému, který u nás platí na centrální i komunální úrovni, nevyhrává první na pásce, ale ten, kdo je schopen sestavit většinu. Ovšem není-li vítězem extrémní formace jako třeba v roce 1935 Sudetoněmecká strana, měl by vítěz dostat šanci ukázat, co v něm je, případně se historicky znemožnit. Protože za hezkými řečmi o tom, že druhý na pásce měl větší koaliční potenciál a schopnost dohody, se často skrývají jen různá místní bratrstva „hochů, co spolu mluví“, politiků, co už toho spolu hodně zažili a dost toho na sebe vědí. A na voliče to působí demotivačně: proč vybírat nejlepšího, když stejně nakonec vládne parta nejhorších?

Ale má vůbec normálního člověka zajímat, jestli jeho městu vládne Volf, anebo Jiránek? Ve stabilních demokraciích je přece ideální, když člověk ani neví, kdo vládne – pokud bez skandálů spravuje věci veřejné a do věcí soukromých mu nekecá. To ale platí jen tehdy, když se nevládne stylem „po nás potopa“. A co od mého předchůdce jest, to od ďábla jest.

Jako třeba v Kladně, kde nový vládce města vždy natruc okamžitě rozmetá to, co udělal minulý. Nový primátor Volf už avizoval, že prvním krokem bude, že rozpráší vedení městského divadla: to vedení, které tam dosadil exprimátor Jiránek, když rozprášil předchozí vedení Volfovo. Pro divadlo ideální tvůrčí podmínky! Nebo systém sdílených městských kol. Volf si prosadil a draze zaplatil systém elektrokol, Jiránek ho hned po nástupu zrušil, peníze hodil do kanálu a zavedl systém klasických kol. A protože Volf je teď primátorem už tři dny, nová elektrokola jsou už nejspíš na cestě.

Na centrální úrovni je to nachlup stejné, jen tu místo elektrokol jde o penzijní reformu, EET nebo církevní restituce. A takhle my si tady žijeme. Někteří z nás v Kladně, ale všichni velmi podobně v Česku.

V Kladně nový vládce města vždy natruc okamžitě rozmetá to, co udělal minulý.