Poslech Hurts nadchne zřídka

Na albu Faith chytá britská kapela Hurts až mnoho zajíců najednou. Výsledkem je rozpačitá a roztříštěná hudba.

Dvojice Hurts z britského Manchesteru na sebe upoutala pozornost v roce 2010 debutovým albem Hapiness. Hovořilo se o nových Pet Shop Boys, bohužel předčasně. Ani jejich původ – z Manchesteru povstaly kapely jako The Smiths, Joy Division nebo The Stone Roses – jim příliš nepomohl. Talent ke skládání chytlavých melodií Theovi Hutchcraftovi a Adamu Andersonovi upřít nelze, problém je v určité roztříštěnosti jejich hudební řeči.

Úvodní Voices je rytmicky rozbitý pokus o R&B s hymnickým refrénem. Proč ne, jako otevírák to slušně funguje, ale co si počít s následující Suffer, což je skutečné utrpení. Ukňouraná vokální linka se tluče s celkem nápaditým hudebním podkresem. Podobně je na tom Fractured. Etnicky znějící rytmika, šeptavý zpěv, nezdařený pokus o world music. Ne, v tomhle ranku se Hurts necítí dobře, i kdyby hrozně moc chtěli.

Dojetí a konfety

Kde je jejich silná stránka a jak by teoreticky mělo znít celé album, napoví skladba Liar. Tam si vše dokonale sedne. Naléhavá a uvolněná melodická linka, prostá křeče, decentní doprovod postavený na účelné práci s rytmem a v tomto případě opravdu skvěle vystavěný refrén. Tohle jsou Hurts, jak bych je rád slyšel na celé desce.

Faith je velmi rozporuplná nahrávka. Podařenou písničku střídá ukřičený balast Somebody, v němž nápaditou sloku zabije konfetový refrén. Hurts jako kdyby nevěděli, kudy kam, album chytá příliš mnoho zajíců najednou. Než se dostanete k něčemu opravdu silnému, musíte si proklestit cestu roštím typu Numb.

Odměnou je působivá, na čistém zvuku klavíru postavená a opravdu jímavá balada Redemption, krásně vygradovaná s nečekaným, o to silnějším vpádem smyčců.

Poslouchat tohle album je jako přehazovat v ruce hračku, například krasohled, a doufat, že se vám z těch náhodně rozsypaných střípků složí půvabný písňový obraz. Občas ano, ale většinou je to jen marné a rozpačité snažení.

Faith Hurts 50%