Velký mýtus o recyklaci odpadů
Odpad není „hodný“a „zlý“. Čím více odpadu lidé třídí, tím více ho bez výčitek vyprodukují
Vypadá to, že snaha o co největší třídění odpadů a jejich recyklaci má nečekaný dopad. Ještě větší množství odpadů. Jak je to možné? Podle některých ekologů, které cituje bruselský magazín Politico, totiž třídění skla, plastů či papíru snímá ze spotřebitelů pocit provinění. Lidé mají pocit, že když pečlivě roztřídí odpad, tak nijak neznečišťují rodnou planetu.
A nepřijde jim pak divné si třeba koupit celé balení pitných vod, místo toho, aby si natočili vodu z kohoutku. A co teprve, když si řeknou, že na nové komponenty poslouží i jejich ještě zánovní auto, a koupí si další.
Neznamená to, že recyklace by nebyla užitečná. Rostou však obavy, že její široká propagace přináší kromě pozitiv i další nárůst spotřeby, tedy i odpadů.
Podle Flore Berlingenové z francouzské nevládní organizace Zero Waste France by se mělo zvážit, zda i recyklovatelný odpad nenazývat také také jen odpadem.
Ekologové přitom nevycházejí jen z nějakých znepokojivých dojmů, opírají se o důkladné studie spotřebitelských návyků.
Vzorce spotřebitelského chování a reakci lidí na osvětové kampaně zkoumali američtí výzkumníci Remi Trudel a Monic Sunová z Bostonské univerzity.
Recyklace jako potěšení
Dospěli k závěru, že pozitivní emoce spojené s recyklací nakonec mohou přebít negativní emoce spojené s plýváním.
Kampaně, které vysvětlují výhody recyklace, poskytují lidem vlastně alibi. Podle autorů studie by mohlo být užitečné, kdyby se v osvětových informacích hovořilo také o vysokých nákladech, které si každá recyklace vyžádá.
Omezování výrobků na jedno použití a snaha o třídění s recyklací stojí i v popředí současných plánů Evropské unie. Plán pro oběhové hospodářství byl schválen jako součást evropské tzv. Zelené dohody.
Měl by snížit celkové množství spotřeby surovin a odpadů. Nyní připadá na každého občana EU pět tun odpadů ročně. Brusel proto navrhuje třeba vyšší zdanění pro nerecyklovatelné plastové obaly.
Kromě recyklace sleduje EU i jiné aspekty, třeba snahu o prodloužení životnosti výrobků či zákaz ničení neprodaného zboží.
Nejlepší odpad je žádný odpad
Udržitelné produkty se stanou pravidlem a spotřební návyky se změní tak, že už nebude vznikat žádný odpad, píše se v ambiciózních plánech Bruselu.
Podle francouzského europoslance za Zelené Davida Cormanda není jiné východisko. Žijeme podle něj ve světě zbytečně nadměrné produkce i spotřeby.
„To je neslučitelné s našimi ekologickými cíli i budoucností života na planetě,“říká.
Někteří ekologové uvádějí, že recyklace není špatná, ale ještě lepší by bylo snížit nadměrnou spotřebu. Jenže zatímco nastavení pravidel pro třídění a recyklaci bylo sice komplikované, ale proveditelné, něco podobného si v případě zbytečné spotřeby obtížně někdo umí představit. Těžko by někde prošel zákon, který by bránil lidem kupovat neužitečné věci, které nepotřebují.
Flore Berlingenová soudí, že se snahou o recyklaci se nesmí přestat, současně se ale musí víc mluvit o tom, že nejlepší je se vzniku mnoha odpadů snažit úplně vyhnout.