USA: protesty míří do bělošských čtvrtí
Sundej vlajku, nebo ti vypálíme dům. Radikálové vytahují lidi z domovů a nutí je, aby „spontánně“pochodovali s nimi proti brutalitě.
PORTLAND Demonstrace proti policejní brutalitě, jak to nazývají protestující i média, začínají být docela brutální i vůči Američanům, kteří sedí doma.
V Portlandu po čtyřech měsících protestů a výtržností v centru zamířili demonstranti do převážně bělošských rezidenčních čtvrtí, kde si drsně vynucují, aby obyvatelé projevili loajalitu hnutí Black Lives Matter.
Klasický minipříběh vylíčil v New York Times Terrence Moses, jenž v jedné takové čtvrti bydlí. Za tmy sledoval skandující dav několika set lidí, jak se při procházení ulicí zastavil u souseda, který se v jejich očích dopustil těžkého hříchu: měl před domem vlajku, jak to Američané běžně dělají. Ale teď zřejmě radikálové ve vlajce vidí symbol prohnilého řádu. „Bylo to v duchu: jak sis to mohl dovolit?!,“uvedl Moses. „Pak mu řekli, ať ji sundá. A že se vrátí a vypálí mu dům.“
Moses s dalšími místními lidmi vytvořili řetěz, aby zabránili demonstrantům přiblížit se k domu.
Pikantní na tom všem je, že Moses je černošský aktivista řídící neziskovou organizaci, zatímco rozhořčení demonstranti byli téměř všichni mladí běloši.
Není to ojedinělý jev: pochody v Portlandu i jinde stále častěji míří do čtvrtí obývaných obvykle bělochy, kde demonstranti s hlásnými troubami nutí místní, aby vyšli a projevili svoji podporu.
Zatímco New York Times to opisuje slovy, že „některé protesty nabírají osobní a konfrontační přístup“, Moses bez obalu mluví o „terorizování lidí nucených dělat něco, co nechtějí“.
Je to jev, který se teď šíří Amerikou. Agresivnější demonstranti cílí na obyčejné lidi. Nedávno dav ohrožoval ženu ve Washingtonu, která odmítla zvednout na vyžádání pěst jako symbol podpory – nebo podvolení se. Nebyla sama, ale dělo se to i v jiných městech. Obvykle jsou terči lidé v restauracích.
Šíří se však i nátlakové pochody k domům, kde bydlí politici. Naposledy to bylo v noci na včerejšek, kdy se demonstranti se zvonci a houkačkami shromáždili uprostřed noci u domu čelného republikána Lindsey Grahama. Cestu jim musela zablokovat policie. Předtím takto v minulých týdnech obklíčili a občas i posprejovali domy starostů řady měst.
„Už se nevyspíte!“
Lidé v rezidenčních čtvrtích se podle hlasů v New York Times bojí, že boj za lepší zítřky pronikne až k nim. „Vypadá to asi takhle: Probuďte se, probuďte se, musíte jít na ulici a protestovat,“cituje list jednoho obyvatele Portlandu.
Krajní levice se to snaží vysvětlit frustrací, že se nepřidávají všichni, zatímco ti rozumnější mezi protestujícími poukazují na to, že obtěžování běžných občanů v jejich domovech je přesně tím, co odrazuje.
Ale radikálové a naivní idealisté uvázlí v pasti vlastních představ se těžko nechají přesvědčit. Dobře to ukazuje líčení aktivistky Lindsey Murphyové v New York Times o tom, jak se bílí obyvatelé jedné vilové čtvrti přidávali, pochodovali a skandovali. „Byli to téměř bezvýhradně běloši pochodující nejbělošštější čtvrtí Portlandu a skandující Na černošských životech záleží a Černé životy jsou úžasné.“
Zřejmě této orwellovské scéně připomínající vynucené projevy loajality různých totalitních režimů upřímně věřila a nenapadlo ji, že místní pochodovali třeba ze strachu a přinucení.
Jak píše New York Times, tato taktika se šíří za situace, kdy protestům dominují běloši včetně anarchistů a podporovatelů antify, což je uskupení militantní krajní levice. A tak je před akcí k dispozici i podnětná literatura typu Proč rozbíjet okna, Chci zabíjet poldy až do smrti či Trosky teď, mír potom aneb anarchistův úvod do palných zbraní.
Mnozí demonstranti působí zlověstným dojmem, nosí neprůstřelné vesty a na hlavách mají motocyklistické helmy.
A aby bílí obyvatelé vycházeli ze svých domů ještě dobrovolněji a přidávali se k bojům za lepší svět ještě uvědoměleji a spontánněji, demonstranti jim pod okny podle New York Times skandují: „Nikdy se pořádně nevyspíte, budeme to dělat každou noc.“