Šťastný vaječný aktivismus

Poslanecká sněmovna schválila minulý týden za potlesku aktivistů zákaz klecových chovů slepic. Ve skutečnosti však nad vědeckými studiemi a názory odborníků zvítězily emoce, aktivismus a laický přístup.

Odsouhlaseno: po roce 2027 tuzemští chovatelé nebudou moci nosnice chovat v obohacených klecích, které jsou v souladu s nařízeními EU. Místo nich budou povolené jen takzvané alternativní systémy, jako jsou voliéry či podestýlkové chovy. Aktivisté zvítězili a jsou nadšeni. Slepice budou podle nich mít šťastnější život.

Nutno podotknout, že žádný ze zmíněných systémů není pro slepice ideální a každý má své výhody a nevýhody. Z hlediska zemědělce je nejdůležitější zvolit takový chov, který slepicím zaručí co nejméně stresový život. Mimo jiné tak zabrání jejich vzájemné agresi. Když mají méně stresu, více snášejí. Velmi důležitá je také hygienická bezpečnost produkce vajec. A klecové chovy všechny tyto podmínky splňují nejlépe.

Smutným faktem je, že po zákazu klecových chovů u nás zemře více slepic. Úhyn nosnic v obohacených klecích během snáškového cyklu je totiž podle ministerstva zemědělství kolem tří procent, ve voliérách jsou to čtyři procenta, na podestýlce šest procent. Ve volném výběhu uhyne 14 procent slepic – což je téměř pětkrát víc než u obohacených klecových chovů. Slepicím v alternativních systémech chybí hierarchie, kvůli čemuž dochází k jejich vzájemným útokům.

Ty mohou vyústit až v kanibalismus. Slepice si v nich navíc mezi sebou požírají podestýlky. Běžné jsou také hromadné úhyny z důvodu panického udušení. Vědci z univerzity v Hannoveru pracují dokonce s vyššími čísly. Podle nich je ve volném chovu – zvláště u voliér s výběhem – úhyn 20 procent. V běžných klecích 10 procent a v obohacených jen čtyři až šest procent.

Zakázaná vejce dovezeme

Z diskuse o zákazu klecových chovů se u kampaně proto navíc zcela vytratil celoevropský a světový rozměr. Klecová vejce, která se k nám nyní dovážejí z Polska, Lotyšska či Španělska, jako by nevadila. Se zákazem klecových chovů dovozů rozhodně neubude, naopak. Bit na tom bude český sedlák.

A to ani nemluvě o vaječných hmotách z ukrajinských klecových chovů, které se u nás i jinde v Evropě ve velkém zpracovávají. Řeč čísel je opět jasná: více než 90 procent světové produkce konzumních vajec se uskutečňuje v neobohacených klecích, které jsou v EU zakázané. Přijde mi proto pokrytecké zakázat chov slepic v obohacených klecích a vozit dále do země vejce z tohoto ustájení pro potravinářskou výrobu.

Názorným příkladem je Rakousko, kde zákaz vajec z obohacených klecí již platí, ta ale do země nadále zvenčí proudí do výroby. Klecová vejce na pultech obchodů vadí, ale v potravinářských výrobcích už nikoliv?

Na celou situaci je potřeba pohlížet v evropském kontextu. Pokud by všechny řetězce v Evropě trvaly na závazku prodávat po roce 2025 pouze vejce z halových chovů, evropští chovatelé nebudou schopni dodat na trh potřebné množství vajec, protože v Evropě takové množství halových vajec prostě není a nebude. To se samozřejmě dotkne i Česka. Dovážet se k nám budou za podnákupní ceny klecová vejce třeba z Polska. Jak chtějí vůbec řetězce kontrolovat kvalitu vajec z dovozu?

Jednoznačné to potom není ani s kvalitou života slepic mimo obohacené klecové chovy. Můžu zmínit praktiky některých nizozemských a německých farmářů. Ti do hal s venkovním výběhem či do ekologického chovu umisťují elektrické dráty, aby zvířata nemohla ven. Chtějí je mít zkrátka na jednom místě. Lze pozorovat, že pokud jsou již slepice venku, tak venkovní prostor nevyužívají. Zjednodušeně řečeno – čím větší provoz, tím méně se zvířata vzdalují od stáje, protože se prostě bojí.

Zemědělci de facto nemusí mít své pozemky ani oplocené, protože jim slepice neutečou. Stovky německých farem dostaly v minulosti pokuty také za to, že nedodržují předpisy o chovu nosnic. V areálu mají vyšší počet slepic, než předepisují unijní normy. Těžko si lze představit, že například ekologická farma o 34 tisících nosnic produkuje 25 tisíc vajec denně.

Připouštějí to i němečtí kontroloři. Někteří chovatelé dokonce splňují zákonné podmínky pro volný výběh jen díky tomu, že k pozemku připojí jiný pozemek. Ten je od areálu vzdálen a rozdělen příkopem či silnicí. Německý sedlák tak na papíře podmínky splňuje, realita je ovšem jiná. Podle Madeleine Martin z Úřadu pro ochranu zvířat v Hesensku jsou kontroly v Německu nedostatečné. Obecně se ví, že se v této oblasti právo v Německu porušuje, ale ignoruje se to.

Existují zde dokonce okresy, kde během posledních 6 až 10 let neproběhla žádná kontrola. Těžko si představit, že takto chované slepice jsou ve skutečnosti šťastnější.

Aktivisté zatím jásají. Bohužel emoce kolem klecových chovů za potlesku mnoha médií zvítězily nad fakty a argumenty odborníků z drůbežářské branže. Výsledkem může být realita, kdy uhyne víc slepic, chovatelé zpláčou nad výdělkem a zmařenými investicemi a budou se k nám dovážet podezřele levná vejce kdovíodkud.

Vážně se obávám, že po slepicích přijde na řadu tlak na zákaz velkochovů prasat a skotu. Tlak na to, abychom se všichni stali vegany a žádné maso se u nás v obchodech neprodávalo. Vsadíte se?

Se zákazem klecových chovů dovozů rozhodně neubude, naopak. Bit na tom bude český sedlák.