Hledejme a testujme už jen „příznakové“

Kdyby někdo na jaře tušil, že bude v Česku na podzim přes tisíc nakažených denně, tak bychom si to šli, viděno tehdejší optikou, hodit. I nový ministr zdravotnictví Roman Prymula v té době považoval za velmi špatné číslo čtyři sta. Ale neskáčeme z mostu, život běží normálně a doufám, že tak bude běžet i dál, i když počet pacientů v nemocnicích roste, což je znamení, že se situace zhoršuje. Měl bych k tomu však několik tezí.

– Mnohem víc škod než samotný covid-19 prozatím nadělala tzv. „opatření proti koronaviru“. Podnikatelé nemohou podnikat, lidem se snižují příjmy, je tu stres a nápor na psychiku.

– Cynicky řečeno, koronavirus je pro politiky výhodný v tom, že jakákoli politická chyba se snadno svede na to, že si někdo neumyl ruce.

– Já sám nelituji, že jsem v létě nenosil roušku, když se to nemuselo. Užil jsem si svobody, na kterou budu možná ještě dlouho vzpomínat. A to, že je Češi v létě chtěli rychle odložit, byl jen důsledek toho, že u nás byl na jaře jeden z nejpřísnějších „rouškových režimů“v Evropě – museli jsme je nosit i venku. Zákon akce a reakce. Ale na druhou stranu je potřeba říct, že nařízená pravidla jsem zvyklý dodržovat.

– Když už jsme u toho, největší diskuse o nošení/nenošení roušek se týkala MHD a obchodů uvnitř, což však paradoxně nejsou místa, kde se nakazí nejvíc lidí (udává se, že nejvíc lidí se nakazí v práci, doma, v baru, ve sportovním týmu).

– Na červený svetr už na rozdíl od jara není nikdo zvědavý. Fakt ne. Opravdu.

– Současná čísla nakažených jsou vysoká, ale ač jsem laik, nemohu se zbavit pocitu, že jsou důsledkem toho, že zpochybňovaná „chytrá karanténa“ve skutečnosti pracuje dobře. Možná je „až moc chytrá“. Když chce někdo najít i toho posledního pozitivního, který se schovává v koutě, tak těch nakažených prostě bude hodně. K tomu se Češi „zbláznili“a každý chce vědět, „jestli to má“. Udávalo se, že samoplátců je v posledních dnech 40 procent. Já bych tam dobrovolně nikdy nelezl kolabovat někde ve frontě. Bylo by zajímavé, kdyby hypoteticky někdo testoval v běžném roce populaci, kolik lidí má v sobě virus chřipky a nevědí to. Byly by jich miliony?

A teď co dál?

Testování „ďábla“nevymítá

Za velmi zajímavou považuji myšlenku, kterou už několikrát nahlas vyslovili i opravdoví experti – naposledy primářka infekčního oddělení Bulovky Hana Roháčová – totiž trasovat i testovat jen lidi s příznaky.

„Já bych byla pro, aby se testovaly jen příznakové osoby,“řekla v rozhovoru ze 17. září. A dodala: „Tím, že budeme všechny testovat a dávat do karantény, virus nezastavíme.“Zkrátka, když se hygienik dovolá někomu, kdo mu řekne, že mu nic není, tak toho člověka nečeká obvyklé kolečko karantén. Maximálně se dozví, že se má týden sledovat. Tak si to představuji.

Mimochodem, o tomtéž už opatrně mluvil 7. září premiér Andrej Babiš. „Pan ministr Vojtěch informoval, že hygiena uvažuje o trasování jen vážných případů,“uvedl po jednání vlády. Už jsem několikrát psal i o tom, že státy se navzájem neúprosně porovnávají podle celkového počtu nakažených. Ale „vyhledávací systémy“mají každý jiné. Polští epidemiologové pomalu přiznávají, že kdyby bylo Polsko tak pečlivé jako Česko, je na tom možná statisticky podobně.

To, že jsme si zuřivým vyhledáváním nemocných zhoršili image a dostali se mezi nejhorší státy v Evropě, je možná trochu masochismus, který se nám vymstil.