Šachy o půl miliardy
Slávistický boj o Ligu mistrů zůstal bez diváků a taky bez gólů. Rozhodne se při odvetě.
Až za týden se rozhodne. V sázce zůstává bonus 410 milionů korun. Slavia sice ví, že stráví podzim v evropských pohárech, což je pro celý český fotbal hodně příjemné, ovšem k vysněné Lize mistrů se zatím nijak nepřiblížila.
Na prázdném stadionu v Edenu narazila na soupeře, který nemá proslulé jméno, dlouhou historii ani hvězdnou soupisku. Dánský klub Midtjylland, který je vytvořený především z hloubkových analýz a matematických vzorců, ještě nikdy v Lize mistrů nebyl.
Příští středu mezi fotbalovou šlechtu postoupit může.
Ovšem stejně blízko (nebo daleko?) je také Slavia.
„Jen se potvrdilo, že Midtjylland je výborný tým. Zápas probíhal, jak jsme čekali,“pokrčil rameny trenér Jindřich Trpišovský, jehož hráči nenašli skulinu, kudy se probít.
Marně se slávisté snažili bušit do důrazného soupeře. Zkoušeli to středem, po krajích, trpělivě i rychlými nálety. Nehráli špatně, ovšem všechno probíhalo bez jiskry a přesnosti ve finální fázi.
Jestli si někdo zaslouží kompliment, pak slávistický brankář Ondřej Kolář. Svůj tým podržel! Po hodině vyrazil nebezpečnou hlavičku, deset minut před koncem zlikvidoval ránu Sviatchenka pod břevno a hlavně ve čtvrté minutě nastavení ztlumil tečovaný centr, který mu do vlastní sítě mohl šoupnout stoper Zima.
„Na konci to bylo o infarkt,“oddechl si útočník Stanislav Tecl. Ne, Midtjylland vážně není soupeř za odměnu. V závěrečném předkole Ligy mistrů, před kterým se i za týden rozezní omamný chorál, musí slávisté předvést absolutní maximum. Dokonce možná víc než loni proti klubovým gigantům Barceloně, Dortmundu nebo Interu Milán. Teď mají co ztratit.
Zvlášť po domácí remíze 0:0. Čistě matematicky: Slavia nesmí v odvetě prohrát, leč každá jiná remíza než bezgólová znamená postup pro českého mistra.
Dá se očekávat daleko otevřenější bitva, ne takové fotbalové šachy jako včera.
V prázdné aréně bylo slyšet i to, co jindy zaniká. Třeba jak gólman Kolář v počáteční nervozitě uklidňuje
mladičkého obránce Zimu: „Zimič, v klidu!“
Nebo jak Olayinka na spoluhráče s číslem 28 volá příjmením: „Masopuuuust!“
Do ticha se kromě hráčů a trenérů rozléhaly už jen hlasy rozhlasových komentátorů a několika funkcionářů sedících ve slávistické lóži.
Atmosféra, pokud se vůbec o nějaké dalo mluvit, ani náznakem nepřipomínala, o co se hraje. O půl miliardy, o prestiž, o slávu, o zážitky.
Zápas přinesl jen velkou fotbalovou šichtu, ne podívanou, na kterou by se vzpomínalo. Snad kvůli tomu, že šlo o hodně. Jako by se soupeři neměli čím překvapit. Bylo znát, že jeden druhého před zápasem dokonale nastudoval.
Dánský mistr vysoko napadal, protože věděl, že brankář Kolář se při rozehrávce rád pouští do rizika. Dokázal zároveň pokrývat střed hřiště, kde nápady Stancia se Ševčíkem nefungovaly jako obvykle.
Slavia si zase s přehledem ohlídala soupeřovy standardní situace, které Midtjylland secvičuje díky trenérům specialistům a na základě detailních analýz. Za první poločas se navíc hosté ani jednou nedostali ke střele. A když se řítili do šance, dvakrát Slavii zachránil důraz kapitána Bořila.
Chtě nechtě vám musela hlavou běžet vzpomínka na loňské léto, kdy se Slavia doma proti Kluži rvala o postup před vyprodaným stadionem, ze kterého sálala energie. Včera bylo v Edenu sice i před půlnocí teplo, mohli jste sedět v mikině, ale z tribun stejně šel nepříjemný chlad. Značná podpora, kterou slávistům ve velkých zápasech přidává hlučná Tribuna Sever, citelně chyběla.