Zlatan proti proudu času. Benjamin Button, nebo Jágr?

Dnes Prague Edition - - Sport - — David Čermák

Ta dvě slova, která vyťukal na Twitter a Instagram, k vystižení situace naprosto stačila. Benjamin Button.

Zlatan Ibrahimovi­c, švédský fotbalový fenomén, se tentokrát nemusel rozepisova­t víc. Trefně sám sebe přirovnal k filmové postavě, která se časem měnila ze seschlého staříka na chlapáka plného sil. A když vezmete v úvahu všechny okolnosti, vlastně to ani nemusíte brát jako nadsázku nebo chvástání.

Zlatanovi sice bude za deset dní už devětatřic­et, ale...

Ve tváři nemá o moc víc vrásek než zamlada, dlouhé vlasy mu nepadají ani nešednou, postava nechřadne, pořád je samý sval. A hlavně dál dává góly. Vždy, všude, bez výjimky. Naposledy v pondělí večer, v dresu AC Milán proti Boloni, v prvním ligovém kole nového ročníku. Při vítězství 2:0 nesly obě branky jeho podpis a svět zase žasl: Jak to dělá?

„Vážně jsem jako Benjamin Button. Narodil jsem se starý, umřu mladý,“vtipkoval před kamerami jako obvykle. Až pak své tvrzení trochu popřel dodatkem: „Kdyby mi bylo dvacet, dám další dva góly!“

O tom by se dalo pochybovat, protože ani ve dvaceti to Ibrahimovi­covi nepálilo tak, jako když mu táhne na čtyřicítku. Tehdy se teprve zabydloval v sestavě Ajaxu, učil se, jak zacházet s vlastním egem, a okolí si zvykalo na jeho divokou povahu.

Teď? Pomalu se blíží k tomu, aby se stal fotbalovým Jágrem – dokud ho bude kopání do balonu bavit, nic ho nenutí, aby scénu opustil.

Se svým výjimečným stylem má šanci překonávat mnohé hranice.

Nepotřebuj­e sprintovat, stačí mu to, co léta piloval k dokonalost­i.

Výběr místa. Neomylné zakončení. Odolnost v soubojích. A osobité umění ovládat míč tak, jak to nikdo jiný na světě neumí.

Jen Zlatan dokáže tak elegantně propojit fotbal a taekwondo, kterému se věnoval jako kluk. Nohama neomylně stáhne balon v jakékoli pozici, zvládne se akrobatick­y zavěsit do vzduchu, jindy dá z kroku takovou ránu, že obránci uhýbají. Anebo si prostě počká, až k němu do vápna přiletí ideální přihrávka, jako v pondělí: obránce Hernández zleva nacentrova­l, Zlatan si povyskočil mezi dva soupeře a hlavou trkl balon do sítě.

Druhý gól dal z penalty a po zápase mu ze statistik skákala ohromující čísla. Sedmkrát vystřelil, rozdal šestadvace­t přihrávek a ve vápně se hned desetkrát dotkl míče – víckrát se to během víkendu v Itálii povedlo jen Cristianu Ronaldovi.

Tím, že se trefil, si navíc hned v prvním kole odškrtl zápis do historie: trefil se už ve třiadvacát­é sezoně v řadě. A ve čtvrté dekádě!

Obrozené AC si musí gratulovat, že svou největší hvězdu v létě udrželo, ačkoli Ibrahimovi­c dlouho hrozil: „Milán už není velký klub. Jestli se něco nezmění, odejdu!“

Italský gigant už také přemýšlel, že se vydá jiným směrem, lanařil trenéra Rangnicka, který by si přivedl na hrot Patrika Schicka a Zlatan by téměř jistě šel z kola ven.

Jenže zlepšené výsledky udržely na lavičce kouče Pioliho a v útoku dál řádí švédský král. Jak dlouho ještě? To si nikdo netroufne odhadovat.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.