Nelegální kopec z tun odpadu jako zlatý důl

Odpad končí v krajině bez povolení. Viníky se podaří chytit málokdy a pokuty jsou nízké.

Scénář bývá podobný – někde je vytěžená pískovna, nevyužívaný terén, firma slíbí prostor zrekultivovat a vybudovat tam lesopark, sportoviště či rekreační zónu. K terénním úpravám využívá odpad – zejména stavební.

Skutečnost? Firma na místě léta nelegálně vydělává, uloží zde několik milionů tun odpadu a pak zkrachuje. Takto vyrostly v krajině nežádoucí kopce v pražském Motole, Veltrusech nebo u Chýně.

Škody na životním prostředí jsou miliardové, pokuty od inspekce ve stovkách tisíc, výjimečně v milionech, pachatel zmizel. „Ale zlikvidovaná je údolní niva, mokřad, potok a jsou tam odpady,“říká ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss v rozhovoru pro MF DNES. (jvl)

Pokutu půl milionu korun za nelegální uložení velkého množství odpadu v krajině letos dostala od inspekce životního prostředí brněnská firma Eurofin-IMC. V Němčičkách u Brna uložila stovky tisíc tun zeminy, tisíce tun betonové drti, cihel a tašek.

Ve světle jiných případů, které Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) řeší, se to ale jeví jako drobné pochybení. Firma měla dokonce platné povolení pro nakládání s odpady a samotné povolení je na daném pozemku ukládat získala dodatečně. I proto ministerstvo životního prostředí jako odvolací orgán snížilo původně milionovou pokutu na polovinu.

Nelegální ukládání odpadu do krajiny je nicméně obrovský problém, který zanechává škody v miliardách korun. Vydělávají na něm zejména podnikatelé, kteří nejsou k nakládání s odpadem oprávněni vůbec nebo jen zčásti a sázejí na to, že než se někdo domůže spravedlnosti, zbaví se zodpovědnosti.

„K ukládání odpadů dochází zpravidla na místech, která k tomu nejsou určena – odpad se bez povolení naveze na pozemek a nechá bez dalšího využití. Nejčastěji to bývá zemina, která v některých případech obsahuje plasty, zbytky drátů, cihly, tašky nebo kaučuk, může se tam objevovat i nebezpečný azbest,“říká Lukáš Kůs, ředitel oddělení odpadového hospodářství ČIŽP. Největší komplikace přitom nepřináší složení „odpadových hor“, ale množství ukládaného materiálu. Vznikají nové kopce, zanikají údolí s potoky.

Případy se táhnou léta, úřady nic nezmohou a hory odpadu rostou navzdory chybějícím povolením.

Kopec za čtyři miliardy

Zřejmě rekordmanem v pochybném podnikání se stavebním odpadem v Česku je Jindřich Frýdl z pražské Michle, mimo jiné jednatel společností EkoMotol CZ či Expos Praha. V roce 2004 se EkoMotol CZ domluvil s radnicí Prahy 5, že v Motole rekultivuje bývalou skládku, naveze tam zeminu a postaví sportovní areál.

Fakticky tam ale firma provozovala skládku stavebního odpadu. Za uložení výkopové zeminy inkasovala od stavebních firem 195 až 315 korun za kubík podle znečištění sutí a betonem. Celkem třikrát dostala pokutu od ČIŽP.

Radnice následně smlouvu v roce 2014 vypověděla. Na místě zůstává několik milionů tun odpadů, kopec svou výškou dohání sousední Bílou horu, dochází k sesuvům a skládka se podmáčí. Odhadované náklady na rekultivaci staronové skládky činí tři až čtyři miliardy korun.

Tentýž podnikatel vytvořil rovněž horu stavebního odpadu v okolí Chýně a Chrášťan u Prahy. Svůj byznys postavil na starém povolení z roku 1988 pro tehdejší JZD Chýně. To slíbilo rekultivovat tehdejší skládku vzniklou v bývalé pískovně a vybudovat tam lesopark.

Jeden z nástupnických subjektů, podnikatel Frýdl a jeho společnost Expos Praha, tam pak vršil stavební odpad, a to navzdory protestům asi pěti desítek majitelů a spolumajitelů pozemků, na nichž kopec vyrostl. Stavební úřad nepomohl a soudy se táhnou dodnes. Padla sice trestní oznámení a podnikatel byl odsouzen, ale odvolací soud ho osvobodil.

V roce 2018 dostal podnikatel Frýdl od České inspekce životního prostředí pětimilionovou pokutu. Dokázala mu, že jen za první čtyři měsíce roku 2017 uložil na kopci nejméně 214 tisíc kubíků odpadu, za které inkasoval 135 až 155 korun za kubík. To dělá 29 milionů korun.

Podnikatel tam ale ukládal odpad bez povolení mnohem déle, takže jeho příjmy se mohou šplhat ke stovkám milionů korun. Navzdory tomu jsou Frýdlovy firmy podle informací zveřejněných v obchodním rejstříku dlouhodobě ztrátové.

Platí to obec, kraj či stát

Nelegální odpadový byznys ale nevrší jen nové útvary v krajině. Podnikatelské plány s odpadem bývají založené na tom, že firma někam naveze odpad, aniž by za něj platila, a zkrachuje.

To byl případ společnosti Nisa Recycling v Arnolticích na Děčínsku nebo bývalé továrny Vitka v Brněnci

na Svitavsku. Tam zůstaly před demolicí chemické látky a hrozilo, že vytečou přes kanalizaci do nedaleké řeky Svitavy.

Známým případem jsou také Lhenice na Prachaticku, kde do hal navezla firma ETT v devadesátých letech sudy s jedem, a když mělo dojít na jejich odstranění, zkrachovala. V obou posledních případech likvidaci nebezpečných odpadů zaplatily obec, kraj a stát.

Inspekce totiž udělené pokuty často nemá od koho vybrat. „Je tam úzká hrana mezi přestupkem, který řeší inspekce, a trestným činem, který řeší orgány činné v trestním řízení. Velmi závisí na konkrétních policistech, zda dění v branži rozumějí a dokážou sofistikované podvody vyšetřit,“konstatuje šéf ČIŽP Erik Geuss.

Kopec svou výškou dohání sousední Bílou horu, dochází k sesuvům a skládka se podmáčí. Odhadované náklady na rekultivaci činí tři až čtyři miliardy korun.