Tragické dny na Jesenicku
Od začátku léta 1938
i policie. „Sosáci“neměli proti útokům šanci. Pokoušeli se uniknout z Bílé Vody, Travné nebo Javorníku. Některým nezbývala jiná varianta než se z obklíčení doslova prostřílet.
Češi se nestačili od hranic stahovat. Příslušníci SOS proto často doprovázeli do vnitrozemí české civilisty, aby je ochránili před Němci. „Od Javorníku směrem na Žulovou postupovala asi padesátičlenná skupina, kterou tvořili příslušníci SOS a čeští civilisté. Před Žulovou byl tento oddíl ze dvou stran napaden henleinovci. Po boji skupina pokračovala dále směrem na Žulovou. Bohužel za sebou museli nechat s ošetřujícím četníkem těžce raněného záložáka Leo Schmitze. Oba jsou zajati henleinovci,“vypráví Procházka. Naopak se ustupujícím Čechům podařilo odvézt zraněného člena finanční stráže Stanislava Vraštila.
Němci jenom v jeden den na Jesenicku zajali a odvlekli do Německa na 150 příslušníků finanční stráže, četníků, vojáků a policistů. K tomu české zaměstnance pošt, železnice a úředníky státních úřadů.
Neobyčejně ostrý střet se odehrál ve Vidnavě, kde byli zabiti inspektoři finanční stráže Josef Novák a František Pospíšil. Při ústupu z Vidnavy byl ve Velké Kraši přepaden vlak obsazený skupinou členů SOS a českými civilisty. Ranou do hlavy byl zabit otec vidnavského celního tajemníka Viktor Dadák.
Část lidí, kterým se nepodařilo odjet, a zranění, kteří zůstali na místě, byli odvlečeni do Německa.
Pravděpodobně pro výstrahu byl 22. září večer na žulovském náměstí zastřelen zaměstnanec místního hřebčína Rudolf Klimeš. „Češi jsou bezdůvodně napadáni, biti, někteří i týráni. Případů násilí, rabování a krádeží je ze strany henleinovců nepočítaně,“říká Procházka.
Němečtí povstalci nakonec pronikli až k dnešní Vápenné, kde byly obrané pozice československé armády. Po protiútoku se stáhli.
„Je třeba říct, že Češi se chovali v pohraničí tehdy velmi statečně, ač byli často vystaveni i stonásobné přesile. Toto období boje Čechů za vlast je téměř zapomenuto. Je škoda, že jejich odvážné činy upadly v zapomnění,“shrnul Procházka.
Největší boje pod Karpaty
Ke střetům v pohraničí docházelo už od začátku léta 1938. Vše se vystupňovalo 12. září 1938 po projevu
Adolfa Hitlera v Norimberku na sjezdu NSDAP. V něm veřejně deklaroval právo sudetských Němců na sebeurčení a vůli Říše jim v řešení této otázky napomoci.
V pohraničí pak přibývalo střetů. Jednotky SOS bojovaly ve Šluknovském výběžku, na Frýdlantsku se bojovalo o celnici v Habarticích. Největší boje svedli „sosáci“na Podkarpatské Rusi, kde do konce roku 1938 zahynulo 14 příslušníků československých bezpečnostních jednotek. Při bojích mezi zářím 1938 a březnem 1939 přišlo o život celkem 84 příslušníků SOS a 270 jich utrpělo zranění.
S přispěním Roberta Oppelta