Příběh sv. Václava a jiné bratrovraždy
Blíží se opět svátek svatého Václava. Národní pouť ve Staré Boleslavi bude letos komorní stejně jako červencový Velehrad. O důvod víc připomenout si patrona české země jako aktéra jednoho stále se opakujícího příběhu. Bratrovraždy.
Čeští světci, stejně jako jejich souvěrci odjinud, jsou podivný mix nezařaditelných, excentrických jedinců, jejichž likvidace byla mnohdy pro část veřejnosti nezbytná. Vraždu první světice, Václavovy báby Ludmily, objednala podle legend snacha Drahomíra z důvodů, které jsou i dnes pro mnoho matek pochopitelné. Sv. Vojtěch, frustrovaný poslední Slavníkovec, tak dlouho zakazoval kněžím chlast a ženské, až ho vyštípali, a když ho v Prusích nějaký pohan praštil veslem, bylo zaděláno na světce intelektuála. Jan Nepomucký zase odmítl vyzradit zpovědní tajemství a stal se mučedníkem pro víru. Jan Sarkander byl světec politický. Ale Václava dal zabít bratr, což vždy vzbuzuje silné emoce.
Téma bratrovraždy a zlých sourozeneckých vztahů, zaviněných žárlivostí, touhou po moci či majetku, najdeme už v biblických příbězích. Kain zabije Abela, Ezau nemá daleko k vraždě Jákoba, Josefa se jeho bratři radostně zbaví a novozákonní Marta nemůže sestře Marii přijít na jméno. Sourozenci se čile vraždí i v mýtech a pohádkách, Shakespeare na těchto sporech postavil zápletky nejslavnějších her. V Hamletovi i Králi Learovi zabijí záporáci sourozence kvůli moci, Kateřina ze Zkrocení zlé ženy má k vraždě sestry krůček, Jak se vám líbí i Bouře vyprávějí o převratu, který smete vládnoucího bratra z trůnu. Sourozenecké spory jsou často vyvolány žárlivostí na rodičovskou přízeň či diskriminací jednoho z potomků.
Legenda o sv. Václavovi je do rodinných konstelací zasazena pečlivě. Prarodiče Ludmila a Bořivoj jsou slušňáci a šiřitelé křesťanství, otec Vratislav brzy zemře, matka Drahomíra má otevřené spory s oblíbenou tchyní, která vychovává její syny po svém a na jednoho má zásadní vliv. Boleslav může žárlit na babiččinu přízeň, být pod vlivem matky, zpěčovat se novému náboženství, toužit po moci a věřit, že politické problémy s východofranskou říší bude schopen řešit asertivněji. Václavovy skutky ho dovedou k bratrovraždě, později k pokání, v němž otevře cestu bratrovu svatořečení.
Každá doba objevuje svého Václava. Někdy je třeba vyzdvihnout víru, jindy kladný vztah k německému panovníkovi, později hrdou nezávislost uvnitř říše. Mýty oprašují blanické rytíře, dramatikové vyostřují konflikt, písničkáři si hrají se symboly. A Václav je tu stále. Nevnímejme ho jako kamennou sochu, která hodně viděla. Ten politický, náboženský a rodinný konflikt jeho příběhu je právě dnes, v době rozdělené společnosti, velmi aktuální.