ADAM VOJTĚCH VŠE O MÉM ODCHODU
Velký rozhovor s bývalým ministrem Strana 2
Rezignaci na post ministra zdravotnictví oznámil Adam Vojtěch nečekaně v pondělí. O odchodu z funkce ale přemýšlel už na jaře při první vlně epidemie koronaviru. V rozhovoru pro MF DNES teď svoje pohnutky vysvětluje detailně. Popisuje svůj vztah k premiéru Andreji Babišovi a říká, že u dnes už bývalého kolegy z vlády Jana Hamáčka necítil podporu.
Jaké to je nebýt už ministrem? Půl roku řešíte covid a už nemusíte. Je to úleva?
Do jisté míry ano. Je to kombinace pocitů. Mísí se bezesporu pocity smutku z odchodu, to je asi přirozené, ale musím říci, že teď už je tam více pocitů úlevy a pocit, že člověk ukončil etapu svého života, bere to jako uzavřenou kapitolu a jde dál. Neberu to určitě tak, že bych byl zahořklý. Smutek se týká spíš oblasti mimocovidové, protože spoustu věcí jsme nastartovali, spousta je rozpracovaných, to byl i důvod, proč jsem ještě zůstával na ministerstvu. Myšlenky na to, že bych odešel, jsem měl již dřív. Už mi to problesklo hlavou i v nejkrizovější době na jaře, ale pořád jsem si říkal, to musíme zvládnout, a na ministerstvu mě držela vize, že můžeme dodělat standardní věci v rámci agendy ministerstva. A teď mám pocit, že kvůli druhé vlně už to bude velmi komplikované.
Proč jste na jaře přemýšlel o odchodu? Byla to kritika?
Kritika je pořád, každý ví, jak se to dělá lépe, ale spíš ten tlak. Často mám pocit, že to nebylo úplně spravedlivě hodnoceno. Člověk to bral těžce, ale na druhou stranu jsem si říkal, že nechci opustit loď ministerstva, když jsme v krizi. Byla tam vize, že pokud zvládneme první vlnu, budeme moct řešit i jiné věci, které jsme museli odložit. Stali jsme se de facto ministerstvem covidu a i lidé, kteří se věnovali jiným agendám, začali řešit covid. A teď vidím, že s druhou vlnou se musíme zase věnovat primárně epidemii. Jako kdyby jiná medicína neexistovala. Z tohoto pohledu jsem si říkal, že dám prostor někomu dalšímu.
Co byla ta poslední kapka?
To byl soubor několika faktorů. Ta situace s covidem, která se začala zhoršovat, a já jsem cítil, že už nejsem schopen řešit jiné věci. Jsem docela odolný, ale přece jen mám pocit, že toho bylo hodně. Faktem je, že každý den, když jsem přišel domů, manželka mi říkala, ať se na to vykašlu.
Jak reagoval na oznámení vaší rezignace Andrej Babiš?
Bylo to z jeho strany akceptované jako něco, co možná i očekával. Asi už tu situaci také vnímal.
Proč jste šel pak ještě v neděli diskutovat do Otázek Václava Moravce?
Byly dlouhodobě plánované, takže jsem řekl, že to dokončím a oznámím rozhodnutí v pondělí ráno.
Jaká byla v této koronavirové době podpora koaličních partnerů, hlavně pana vicepremiéra Jana Hamáčka?
Podporou bych to nenazval, ale snažil jsem se spolupracovat. Samozřejmě někdy to bylo složitější. Nikdy jsem nebyl typ člověka, který by házel špínu na kolegy z vlády, přišlo mi to nekolegiální. Třeba kolega Hamáček se úplně takovým postojům nebránil. Když jsem viděl, jak zahajovala ČSSD kampaň, zahájili to vlastně útokem na mou osobu, což mi přijde trochu pod úroveň.
Myslíte ten spot, kde připomínají lednový dotaz poslance Svobody z ODS ohledně dostatku ochranných pomůcek?
To byl osobní útok. Myslím, že to není kolegiální v rámci vlády, ale to už je na každém.
Zůstanete v politice i po dalších volbách do Sněmovny?
Za mě to nepředpokládám. Dokončím mandát poslance a neplánuji už kandidovat v příštích volbách.
A co budete dělat?
Chtěl bych se věnovat klidně i jiným věcem, třeba i ve zdravotnictví, uvidíme. Pokud to bude jiná oblast než zdravotnictví, jsem připraven na novou výzvu. Nikdy jsem nebyl člověk, který by potřeboval dělat třicet let to samé.
S premiérem Andrejem Babišem budete dál na něčem pracovat?
V té nejbližší době ano, pokud se bavíme do konce mandátu. Bavili jsme se s panem premiérem, že mu určitě rád pomohu, protože on zřídil zdravotnický NERV. On se teď zaměřuje hodně na onkologii a další necovidové agendy.
Spekuluje se o vašem návratu do Všeobecné zdravotní pojišťovny.
To není na pořadu dne.
Babiš říká, že si vás vychoval, že vás má rád, že jste slušný. Zároveň je premiér impulzivní. Nevadilo vám, když někdy něco „vystřelil“do mediálního prostoru a vy jste to musel vysvětlovat? Třeba anabáze s rouškami ve školách.
Rozdělil bych to na dvě polohy. Jedna je, že s panem premiérem spolupracuji už sedmý rok. Náš vztah je delší než ministerské angažmá, a proto o něco bližší, a jsem rád, že to takto hodnotí. Druhá věc je to období covidu. Samozřejmě tam byly některé názory, které jsme mohli mít na některé věci v určitý okamžik odlišné, ale na druhou stranu to asi k tomu patří, k těm vypjatým situacím. I ten srpen s rouškami bych nevyčítal až tolik jemu. Spíš tam byl i nesouhlas na odborné úrovni. Odborníci, kteří na tom spolupracovali, v té klíčové chvíli, kdy se k tomu měli vyjádřit, měli nejednotné názory, kde roušky mají být zavedeny.
Od jara se názor společnosti na nošení roušek výrazně změnil. Jsou názory, že je to i proto, že se chaoticky zaváděla různá opatření. Jak to vnímáte?
Je to zvláštní. Také jsem nad tím často přemýšlel. Na jaře se každý fotil s rouškou, a kdo neměl roušku, nebyl in. Teď je to naopak, respektive to není tak vidět, že by podpora byla, byť podle průzkumů podpora obecně stoupá, možná tím, jak stoupá počet případů. Ale obecně atmosféra, pokud jde o covid, se změnila. Společnost je rozdělená, ale nejen ta laická, ale i odborníci. Každý den vidíme rozhovor s nějakým lékařem i z jiných oborů, nejen epidemiology nebo virology, a ty názory jsou odlišné.
Na to si stěžovali občas infektologové, že ke covidu se vyjadřuje stomatolog Šmucler, kardiolog Pirk, onkolog Žaloudík a další a veřejnost to bere. Ale oni sami si neumějí představit, že by dávali jako infektologové rozhovor třeba ke kardiologii…
Tito lidé samozřejmě mají rozdílné názory na covid a prezentují je. Bezesporu jsou vnímáni jako autority a názor veřejnosti ovlivňují. Jsou to profesoři, lidé, kteří mají renomé a jejich názor zkrátka zní a sdílí se. Takže určitě jejich názor ovlivňuje běžnou veřejnost, která je pak do jisté míry zmatená. Jeden den vidí rozhovor s profesorem, druhý den další a mají dva odlišné názory na problematiku.
Je to složité pro běžného člověka se v tom orientovat?
Možná teď, jak roste počet případů, dojde k nárůstu hospitalizací a lidé si uvědomí, že to není něco, co je možné bagatelizovat. Ale ještě před dvěma třemi týdny byla situace jiná. Taky jsou lidé možná unaveni, je to dlouhé. Ale na druhou stranu vidíme, že to riziko tady je, byť já jsem byl vždy někde uprostřed. Nechtěl jsem covidem strašit, ale ani situaci bagatelizovat.
Navzdory dobrým věcem vám mnozí vytýkali, že jste ve spojení s Andrejem Babišem a je to vaše chyba, že jste se upsal zlu. To jste přece určitě vnímal, ne?
Lidé, kteří nemají rádi Andreje Babiše, jeho odpůrci, mě brali jako člověka, který s ním spolupracuje, a promítali ten negativní postoj vůči mně a dalším kolegům, kteří s ním spolupracují. Pan premiér – a musím říct, že jsme měli různé názory na různé věci, a ne všechny debaty s ním byly jednoduché – musím ocenit, že mi tu příležitost dal. Ve věcech, které jsem dělal před covidem, mě prakticky vždycky podpořil a měl vůli měnit věci ve zdravotnictví.
U kterých zákonů vás mrzí, že je už nedotáhnete?
Mrzí mě, že už nedodělám zákon o elektronizaci zdravotnictví. Doufám, že se podaří ho schválit ještě v této Poslanecké sněmovně. Důležitá je také novela zákona o zdravotních službách.
Vy jste toho započali dost, ale běžný občan se o tom nedozvěděl. Některé změny se již dějí, třeba fungují Centra duševního zdraví, kde už jsou pacienti.
Systémové změny lidé ocení až s odstupem, až budou fungovat. Myslím, že spousta pacientů s duševní chorobou už dnes oceňuje, že mají možnost využít služeb center duševního zdraví. Pro širokou veřejnost je to dál reforma primární péče, to se do praxe dostává, péče o diabetiky nebo třeba síť urgentních příjmů. To, co vnímá úplně každý, je elektronický recept.
Vytýkalo se vám také, že nejste lékař…
Po zkušenosti, kterou mám, si určitě nemyslím, že to by byl zásadní handicap. Nejsem první ministr–nelékař. Zdravotnictví je systém, který je upravený zákony, financováním. Medicínské hledisko je tam důležité, ale proto jsem s odbornými společnostmi konzultoval různé věci. Ministr má být tím, kdo pomůže lékařům, aby mohli fungovat a léčit, nemá říkat, jak mají léčit.
Celý rozhovor na iDNES.cz Premium
Když jsem viděl, jak zahajovala ČSSD kampaň, zahájili to vlastně útokem na mou osobu, což mi přijde trochu pod úroveň.
Vidíme, že riziko tu je, byť já jsem byl vždy někde uprostřed. Nechtěl jsem covidem strašit, ale ani situaci bagatelizovat.