Čeští vědci vrací světu egyptskou civilizaci
Naši egyptologové jsou světový pojem. I proto mohou pracovat na jedné z největších lokalit, jakou kdy Egypťané zahraničnímu týmu propůjčili k výzkumu.
Je to už více než 60 let, kdy skupinka prvních českých egyptologů přišla do Abúsíru, aby na okraji pouště na dohled od slavných pyramid v Gíze začala výzkum nekropole z doby, kdy se psaly nejstarší dějiny egyptského státu. Na místě pracují dodnes. Jejich objevy doplňují a někdy i zcela mění dosavadní poznatky o tom, jak se ve starověkém Egyptě žilo a jak tehdy fungoval stát.
„Nejsme úzce zaměření na jednu problematiku, ale spolupracujeme s badateli z různých vědních oborů od informatiky přes antropologii až po zoologii a geologii. To nám pomáhá posouvat se a být stále špičkou v Evropě a na světě,“říká ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ČEgÚ) Jiří Janák.
Čím to je, že si relativně malý tým českých egyptologů vydobyl takový respekt ve světě?
Za úspěchem stojí mimo jiné výběr archeologické lokality, což je Abúsír. První koncesi jsme tam měli jen na výzkum Ptahšepsesovy mastaby, ale v 70. letech se profesoru Miroslavu Vernerovi, tehdejšímu řediteli ústavu, podařilo získat koncesi na Abúsír jako takový. Je to lokalita, kde se nacházejí královské pyramidové komplexy z poloviny 3. tisíciletí př. Kr., ale i památky z dřívějších a pak mnohem pozdějších období, jako jsou šachtové hrobky zhruba o dva tisíce let mladší než abúsírské pyramidy. Tým profesora Vernera zde od počátku objevoval unikátní nálezy a tím se proslavil v Čechách i v zahraničí. Druhou stránkou úspěchu jsou velké nároky, které na sebe klademe při bádání a výuce, ale vlastně už při studiu egyptologie. Český egyptologický ústav je jediná egyptologická instituce v Česku, egyptologie se tedy vyučuje jen u nás na Univerzitě Karlově.
Takže pro studenty egyptologie není v Česku kde se inspirovat.
Vždy je možné nechat se něčím inspirovat, i v jiných oborech. Nemůžeme ale naše studenty porovnávat s těmi v Plzni, Olomouci či
Brně, protože tento obor se tam nevyučuje. Naši studenti se musí srovnávat jen se zahraničím a vzory hledat tam. Pokud chtějí být opravdu dobří, měli by být lepší než studenti v Berlíně, Londýně, Oxfordu nebo Harvardu.
Kolik studentů nyní egyptologii studuje a jak často se obor otevírá?
Otvírá se obvykle jednou za tři roky a studentů bakalářského programu je většinou 10 až 12. Za tři roky mohou po přijímačkách postoupit do magisterského programu. Ze zkušenosti mohu říct, že se jich tam hlásí tak šest, tři až čtyři z nich pak i na doktorát.
Jaké máte například jazykové nároky na uchazeče?
Na jazycích celé studium stojí. Uchazeč by měl umět výborně jeden ze světových jazyků, nejlépe anglický nebo německý, další jazyk pak ovládat velmi dobře. Prvním se musí bezpodmínečně domluvit a tím druhým musí umět dobře číst a interpretovat texty. Už od prvního ročníku jsou téměř všechny studijní materiály v cizích jazycích, přestože jsme je třeba napsali my sami. Jazyky jsou první předpoklad. Přijímací testy a pohovory ale nastavujeme tak, abychom zjistili jak oborové znalosti, tak všeobecné znalosti a obecný rozhled uchazečů.
Zůstávají absolventi v ústavu?
Záleží především na tom, zda máme k dispozici grantový projekt, díky němuž můžeme absolventy zaměstnat. Kromě výzkumů v Egyptě jsou pro nás granty důležité proto, abychom zajistili budoucnost oboru v Česku. Několik let jsme nepotřebovali ústav rozšiřovat, ale teď nám dorůstá nová generace studentů a aspoň ty nejlepší z nich chceme pro náš ústav získat. Někteří z nich jsou tak kvalitní badatelé, že s jistotou vím, že by je přijali jinde – v Německu, ve Velké Británii.
V ČEgÚ stále máme všechny generace vědců, kteří se podíleli na výzkumu v Abúsíru od vzniku ústavu. Kolik generací už to je?
Magisterské studium dokončuje sedmá generace a v bakalářském je osmá. Je skvělé, že i ti nejmladší mají možnost zažít ještě nejstarší generaci. To, že se naši studenti mohou vídat a konzultovat s profesory Vernerem nebo Barešem, je neocenitelné.
Při výzkumech spolupracujete i s vědci technických a přírodovědných oborů. Proč je to důležité?
Posouvá nás to. Právě díky mezioborové spolupráci můžeme být na špičce, protože nejsme úzce zaměření jen na jednu problematiku. A pokud náhodou jsme, zkoumáme ji z mnoha různých úhlů. Tyto badatele využíváme v našem týmu, necháváme se inspirovat jejich přístupem, jejich stylem práce. Pak se z nás stávají nejen egyptologové, ale egyptologové s přesahem do zoologie, logiky, antropologie, geologie nebo třeba ornitologie.
Připravujete na to i studenty?
Přednášky z jiných oborů jsou pro ně dokonce povinností, jinak by nedosáhli na nutný počet kreditů. Konzultace s badateli z jiných oborů jim dávají větší rozhled a lépe pak porozumí různým aspektům egyptské civilizace.
Například?
Je nutné pochopit, v jakém prostředí se ta společnost vyvíjela. Například v náboženství je důležité znát detaily o zvířatech, rostlinách, hvězdách, protože Egypťané je do náboženství promítali. Pokud máte vyobrazení boha a nevíte, jaké zvíře ho představuje, nepochopíte, co za tímto božstvem Egypťané viděli. Pokud je božstvo spojované s nějakým souhvězdím, musíte vědět, kde a kdy se objevuje na obloze, jestli je tam vidět stále, nebo zapadá za obzor. Pomůže vám to odhalit něco z podstaty daného božstva. To je věc, kterou studentům musíme vysvětlit. Každý zná Velký vůz, ale ne každý ví, kde a jak putuje po obloze. A to bylo pro staré Egypťany velmi důležité. Některé staroegyptské mýty totiž o Velkém voze hovoří jako o přední noze býka či ruce boha Sutecha, kterou měl zabít svého bratra Usira. Ta mu pak byla odříznuta a připíchnuta na severní oblohu, kde se neustále točí. To byl věčný trest, protože Sutech si už nikdy neodpočine a už nikdy Usirovi neublíží. Možnost zapadnout za obzor totiž symbolizovala nejen smrt, ale také odpočinek.
Egyptologie má hodně fanoušků. Berete s sebou do Abúsíru dobrovolníky na brigádu?
Spousta lidí se na nás s podobnými dotazy obrací a jsme za ten zájem rádi, ale nemůžeme vzít nikoho. Regule pro výzkum jsou velice přísné a zamezují jakémukoli podílu veřejnosti, a dokonce i jiných badatelů, jejichž účast není pro daný rok přesně naplánovaná a předem schválená. Naše lokalita je uzavřená. Smějí tam jen členové konkrétního archeologického výzkumu, kteří jsou na seznamu schváleném egyptskou památkovou správou. Ani lidé od nás z ústavu, kteří na seznamu nejsou, nemohou na výzkum jet.
Z Abúsíru ohlašujete stále nové objevy i po 60 letech. Je dosud prozkoumaný jen částečně, práce je tam ještě pro generace egyptologů.
Abúsír je jednou z největších, ne-li úplně největší archeologickou koncesí přidělenou v Egyptě neegyptské misi. My nemůžeme vést výzkum tak, že budeme, obrazně řečeno, skákat z jedné hrobky na druhou a objevovat denně něco. Objevíme hrobku, zdokumentujeme ji a zabezpečíme nebo ji zrestaurujeme. Vše se musí také publikovat. To může trvat několik let. I když tušíme, kde by bylo možné kopat a vést nové výzkumy, nejdřív musíme otevřené výzkumy dokončit a památky zabezpečit. To je absolutní priorita. Neděláme ale ve stejné době jen na jednom projektu. Máme několik týmů, které se specializují na různé typy památek a období egyptských dějin, a v Egyptě se na výzkumech střídají.
Když po terénním výzkumu v Abúsíru odjíždíte do Prahy, nesmíte si k další práci nic z objevených památek odvézt. Egypťané to nedovolují. Jak potom postupujete?
Do Prahy si přivážíme kompletní archeologickou dokumentaci, fotodokumentaci, plánovou dokumentaci, výkopové deníky, popisky, skeny. Teprve tady máme čas všechno si utřídit, zpracovat a zasadit do kontextu egyptských dějin. Až v Praze poznáváme všechny detaily našich objevů a plně si uvědomujeme, co jsme vykopali. Nevýhodou je, že při bádání v Čechách často nemáte takovou obrazovou představivost a schopnost zasadit vše do prostorového kontextu. Vytváříme si proto provizorní interpretace, a když se můžeme v dalším roce do Egypta vrátit, vizuálně si je ověřujeme a výzkum dokončujeme.
Výstava Sluneční králové v Národním muzeu poprvé v Česku představuje objevy českých egyptologů, abúsírskou nekropoli, její historii i samotnou práci egyptologů. Kdybyste měl pozvat návštěvníka k jednomu cíli, který by to byl?
Přestože je zaměřená na jednu archeologickou lokalitu, tedy Abúsír, zachycuje téměř tři tisíce let vývoje egyptské civilizace. Pozvu tedy čtenáře na tři exponáty, aby mohli ocenit šíři výstavy. Jako první mě napadá krásná socha hodnostáře Nefera, který se nechal zobrazit v pozici písaře. Navíc sám sobě na svitek papyru sepisuje obětní formuli. To je geniální tah zajišťující věčné zachování jeho těla i oživující duše. Druhým předmětem by mohla být tvář vezíra Ptahšepsese, která odhaluje nejen počátky našich výzkumů v Abúsíru, ale i příběh muže, který se z královského kadeřníka stal tehdejším ministerským předsedou. Nakonec bych upozornil na sochu bohyně Hathory v podobě krávy, kterou jsme nalezli v blízkosti Menechibnekonovy šachtové hrobky a která byla již v minulosti úmyslně částečně rozbita. Tyto exponáty dokládají vývoj egyptského umění a proměny egyptské civilizace, ale ukazují i nevyřešené otázky, díky nimž je egyptologie tak zajímavá.
Čím dnes staří Egypťané inspirují?
Například tím, že se skrze své vidění světa a přístup k okolnímu prostředí cítili být neoddělitelnou součástí profánního i sakrálního prostoru. To člověka formuje trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí my. Vnímali to tak, že na světě žijí společně se zvířaty, rostlinami a jsou společně s nimi přímou součástí daného regionu. Ale také, že tu žijí společně s bohy, s mrtvými, s posvátnými zvířaty a jsou s nimi v neustálém vztahu. S náboženskou úctou přistupovali i k tomu, co my považujeme za úplně obyčejné. To je ta inspirace – je dobré, aby se člověk cítil součástí světa jako jeden z mnoha aktérů, který přírodu dotváří, je jí ovlivňován a je za ni zodpovědný.