Až dnes v noci Joe potká Donalda
Debaty byly vždy vrcholem kampaně. Proč se dnes Amerika tváří, že ji vůbec nezajímají? Je to prevence demokratů, kdyby Joe Biden vyhořel. Ale i republikánů, protože co kdyby nevyhořel, jak se v to modlí...
Ten nezájem vypadá skoro podezřele: dnes v noci do sebe zaklesnou jazyky Donald Trump a John Biden v první prezidentské debatě, ale americká média o tom píší asi jako když se v červencové výhni mluví o Vánocích.
Je to divné. Jindy by už dva týdny s vervou odkrývaly, kdo hraje Bidenovi Trumpa, jaké špeky si na sebe mohou vymyslet, kolik hodin denně pilují výpady, bonmoty a gesta. Taky by se oprášily stále recyklované historky, jak Nixon, který byl po chřipce a nepřeholený, v roce 1960 prohrál s opáleným Kennedym. A jak se Bush starší podíval v roce 1992 na hodinky, čímž prý dal národu najevo, že ho to ani nezajímá a už to všechno balí. Takhle se už o tom píše každé čtyři roky. A ve velkém. Debaty jsou přece vrchol kampaně, čelní srážka a absolutní drama, protože v jedné vteřině se všechno může zhroutit.
Letos není skoro nic.
Ale to mlčení má vysvětlení. Obě strany se chytly do vlastních pastí. Proto nejdřív čekají, jak dopadne první kolo.
Obě pasti jsou podobné. Demokraté – a jejich média – líčí Trumpa jako neschopného prezidenta a notorického lháře, jenže co když hned v prvním kole odešle Bidena do močálu zklamání?
A Trump dlouho líčí Bidena jako senilního blábolila, jenže co když se ukáže, že Biden z rámu této karikatury vypadává?
Proto se oba tábory tváří, že vlastně o nic nejde. Demokraté však předvádějí netečnost mnohem usilovněji. Preventivně vykládají, že debaty jsou vlastně k ničemu, je to jen show a voliče stejně neovlivní. Že všechno už je dáno dopředu, protože Trump má přece v trestním rejstříku smrt dvou set tisíc obětí epidemie, a navíc je to lhář a Trump.
Ale v pozadí téhle hrané sebejistoty je strach z neznámého, protože to bude poprvé, co Bidena demokraté uvidí naostro, jak je v ringu zcela sám.
Dlouhé měsíce se skrýval před koronavirem ve sklepě, pak kvůli koronavirovým opatřením neměl žádné pořádné mítinky, scházel se s malými skupinkami, recitoval odpovědi ze čtecího zařízení, dostával od připuštěných reportérů otázky jako pohlazení, a i když plácl nějakou hloupost, spřátelená média – a to jsou skoro všechna hlavní – to s laskavostí dobrého ošetřovatele přešla mlčením.
„Nepotřebujeme debaty“
Proto demokraté dokonce ujišťují, že na výsledku voleb se nic nezmění, i když Trump debatu, či dokonce debaty vyhraje. New York Times měl včera komentář s titulkem Nepotřebujeme debaty. Hlavní myšlenka je v podtitulku: Trump udělá výstupy a bude lhát, k čemu je to voličům?
Naopak republikáni se už dopředu upnuli k představě, že Biden se odkope jako člověk, jenž má často oblačno a místy i zcela zataženo, čímž se celý demokratický domek z karet zhroutí a Trump otočí dynamiku voleb pro sebe.
Ten to přiživuje. Tu řekne, že neví, jestli Biden nedostane před debatou nějakou injekci, aby mu to načas zapalovalo, v neděli zase prohlásí, že by měl před debatou projít testem na to, jestli nemá nějaký doping.
Ale asi ví, že tak jednoduché to nebude. „Ospalý Joe“aspoň v minulosti nebyl v diskusích špatný, prokázal agresivitu i výdrž, i když v demokratických debatách byl občas za otloukánka.
Ale ani Trump to nebude mít snadné. Kdo sleduje jeho projevy, ví, že myšlenkově není laser, ale diskotékový stroboskop. Když dostane otázku na zdravotní pojištění, začne odpověď u americké vlajky a za sedmnáct vteřin už je u KLDR. Na tomto kolotoči může Bidena umotat, ale stejně tak na tom může i pohořet, protože jeho těkavý styl, před čtyřmi lety zajímavá novinka v porovnání se škrobenými frázemi Hillary Clintonové, se už okoukal. Stejně jako kostým lidového miliardáře, který prostě a rázně ukazuje prstem na „washingtonskou bažinu“.
Ale pořád má jazyk jako tomahavk, a tak to bude zajímavé a potenciálně rozhodující, jakkoli se demokraté snaží tvářit, že Biden se jen z útrpnosti účastní jakéhosi zbytečného rituálu. Podle toho to také vypadá: nejdůležitější článek o debatách v nedělních New York Times napsal psychiatr, který Bidenovi blazeovaně radil, „jak debatovat s někým, kdo lže“. A ve Washington Postu radí muž, jenž před čtyřmi lety hrál pro Hillary Clintonovou při tréninku na debaty Trumpa, aby odpovídal slovy: „Ale no tak, pane prezidente, každý ví, že čemu říkáte fake news, je pravda. A to, co nazýváte lež, je pravda.“
No, Hillary tehdy mluvila jako kniha, ale vypadala, že je někde úplně jinde.