České špičky: Advokát Tomáš Sokol
Tomáš Sokol je nejznámější český advokát. Hájil třeba Radovana Krejčíře či Bohumila Kulínského. V době po Listopadu byl žalobcem a pak i ministrem.
Vkanceláři má vycpaného sokola stěhovavého. A tu kancelář má v Sokolské ulici. Přezdívají mu „ďáblův advokát“, ale Tomáš Sokol často opakuje, že jen dohlíží, aby jel proces podle pravidel.
V čem je umění dobré obhajoby? Mít perfektně prostudovaný spis a hledat v něm „díry“?
Jsem opatrný na výrazy jako hledat díry. Obhájce je součástí procesu a je protějškem státního zástupce. Měl by poukazovat na nedostatky a na vše, co svědčí ve prospěch jeho klienta. Podotýkám, že výraz díry by evokoval jen důkazní stránku věci, ale ono to má i právní stránku. Vraždy už se vyšetřují staletí. Tam celkem netápeme. Ale jestli něco je nedovolená podnikatelská aktivita až do té míry, že je to trestný čin, o tom se vedou spory. Perfektní znalost spisu je nezbytnou podmínkou. Pak je dobré, když obhájce dokáže vyhmátnout, co je v té věci podstatné a co nepodstatné. Dobré je, když dokáže správně formulovat otázky, které vedou k cíli, který si předsevzal – upozornit, že něco je jinak, než tvrdí obžaloba. A zřejmě i schopnost důležité argumenty na konci shrnout a předložit soudu. I když tady jsem opatrný. To je nikdy nerozluštitelné tajemství, jaký smysl obhajoba má v situaci, kdy obhájce na závěr předestírá argumenty, ale nemůže si být jist, že na to stejně nahlíží soud. Takže jde i o schopnost...
... psychologie?
Psychologie, ale taky schopnost obtěžovat jen v rozsahu nezbytném. Zpětná vazba, reflexe, jestli jsem to řekl správně a objevně, jestli jsem klientovi přispěl, to se nikdy nedá určit. Ale postupná angažovanost obhájce, jak přispívá k hromadění argumentů, význam má. Občas se ale o některých kolezích říká, že to je vlastně přitěžující okolnost.
Ta dlouhá řeč?
Ne ten advokát je přitěžující okolností. Samozřejmě, to je ironie, nadsázka. Stejně jako se s nadsázkou mluví o jednom soudci, kterého pamatuji a který říkal – máte na závěrečnou řeč deset minut a za každou další minutu dostane váš klient půl roku navíc.
V jednom rozhovoru jste zmínil možnost zažalovat koronavirus – tedy škodu, která vznikla některým podnikatelům kvůli vládním opatřením. Jak to tedy je?
Stát zaměstnavatelům vyplatil 80 procent mzdy z doby, kdy byla klasická karanténa – uzavření provozoven. Zbývalo by 20 procent. Ale ne všechny škody v souvislosti s koronavirem vznikly v souvislosti s vládními opatřeními. Nechávám stranou pokus vlády přesunout rozhodovací pravomoc na ministerstvo zdravotnictví. To je vedlejší linie příběhu. Ale dám příklad – jestli hoteliér měl nasmlouvané turisty z ciziny a oni nepřijeli, tak mohli nepřijet, protože Česko zavřelo hranice. Pak by se dalo hovořit o tom, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s mimořádným opatřením. Ale také mohli nepřijet, protože se báli. Za to Česko nemůže.
A co krystalický příklad: rocková kapela, co vyprodávala haly a teď si nezahrála?
Ano , také jsem hovořil o vesnické hospodě, kam by lidé chodili. Tam je potřeba k tomu přistupovat střízlivě. A to vláda ne zcela pochopila. A když to pochopila, tak utekla od krizového zákona. Tam byla objektivní odpovědnost. Nešlo ani tak o to, jestli opatření bylo přiměřené nebo nepřiměřené, ale zákonodárci počítali s tím, že všechny škody bude stát hradit. Ve fantazii asi měli, že bude povodeň a zbourá se hráz (která by se jinak protrhla – pozn. red.) a odnesou to nějaké baráky, aby se zachránilo něco jiného. Tady by bylo zajímavé, jak by to dopadlo. Ale nikdo to nežaluje. Nevím o žádném případu. Ani o rockové kapele. Přitom víme, že v Ostravě jim z hodiny na hodinu zakázali koncert, ale tam už to nebylo podle krizového zákona. Ale stejně by to někdo mohl zkusit s tím, že to opatření bylo nepřiměřené.
Vraťme se do minulosti. Zajímavá kapitola vašeho života se začala psát na jaře 1990, kdy jste jako městský prokurátor navrhl zrušit komunisty.
To není úplně přesné, ale už se tomu dneska nebráním.
Tak jak to tehdy bylo a proč to nevyšlo? Traduje se, že Václav Havel byl proti s tím slavným výrokem: Nejsme jako oni…
Já bych to Václavu Havlovi asi nepřipisoval. Zvažoval jsem různé aktivity komunistické strany, které se jevily jako trestně stíhatelné. Nedovolené ozbrojování – Lidové milice. Na to nebyl žádný zákon, přitom měly i děla. Potom se zkoušelo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví v souvislosti s dotacemi ze strany státu. Obojí bylo beznadějné z hlediska formulace skutku. Jo a ještě třetí oblastí bylo zjišťování okolností, za jakých se zdálo, že se komunisté pokusí o vojenský puč za použití ozbrojených složek – Lidových milicí. To třetí také ztroskotalo.
A pak ten plukovník, co chtěl povolat tanky?
Ten jen žvanil, ale ti milicionáři se skutečně sjeli. Pak jsem zjistil, že mají ve stanovách, že mají usilovat o vedoucí úlohu KSČ. Byla by to vedoucí role v nedemokratickém státě.
To je diktatura?
Tady by to bylo zajímavé. Ale oni si byli vědomi, že vedoucí úloha komunistů je legální. Tady musí být subjektivní stránka vědomí trestné činnosti. A já si říkal, že někoho zkušebně odstíhám. Tak jsem jim nejdřív napsal dopis, kde jsem je upozornil, že to, co mají ve stanovách, je nelegální. Já si tehdy troufal, že to u soudu ustojím a že na to ani nebude potřeba znalecký posudek. Stanovy byly jednoznačné, ty nikdo nepopíral. A co se nestalo. Ve Federálním shromáždění se projednávaly restituční nebo privatizační zákony a byla potřeba většina čítaje i tehdejší poslance komunistické strany. A oni řvali – jestli nás chcete zavírat, my vám pro to hlasovat nebudeme. Tehdy se představitelé Občanského fóra dohodli, že tohle není možné. Nebudu říkat kdo, ale jméno si pamatuji, mi říkal – co blbneš, volby vyhrají lidovci a ti je pozavírají, tak co se do toho pleteš. A tehdy nejvyšší státní zastupitelství dalo najevo, že by mé trestní stíhání zrušilo. Ztratilo to smysl.
Z vašich případů, které jsem si „odseděl“na lavici pro veřejnost, mi nejvíc utkvěl v paměti šéf sboru Bambini di Praga Bohumil Kulínský. Byl obžalován za pohlavní zneužívání sboristek, tedy za něco, co spáchal 25 let předtím. A veřejné mínění bylo proti němu. Jak se na to díváte?
Já bych jen poopravil, že společnost byla proti němu. Bylo to tak půl napůl. Spousta lidí dávala najevo, že je to zvlášť moc nepohoršuje. Kulínský byl pod tlakem. Dirigoval sbor kvazisexuálních otrokyň, dívek, co byly do něj zamilované. A nesměl toho zneužít. V jeho případě to byla souhra řady okolností. Začínal jako mladý a vůbec mu nepřipadlo, že je tam v jiné pozici než jednoho z nich, a myslel si, že když si zaloví v tom prostředí, tak je to, jako když si zaloví v kavárně. Ale pak se ukázalo, že tak úplně jednoduché to zase není. I já poukazoval na to, že některá děvčata byla starší, a když tam mělo dojít k zásadnímu sblížení, nebyla tam žádná závislost, ale svobodná vůle. Což neobstálo.
No ale jedné bylo dvanáct?
O té já nemluvím, to bylo jasné. Tam to nemělo smysl hájit tak, že tam nebyla závislost.
Policisté vás asi rádi nemají, tak se musím zeptat i na choulostivější věc. Tvrdí se, že právní dravci a záporné postavy v knihách bývalého policisty a senátora Václava Lásky jsou inspirováni vámi?
Slyšel jsem to. Pan kolega Láska, já se nebudu vyjadřovat k tomu, jaký byl policista a jaký je advokát, ale rozhodně bych mu za to nedal známku, se kterou se postupuje do dalšího ročníku. Orel much nelapá.
Radovan Krejčíř. Tady vždy visela ve vzduchu možná nekorektní otázka, jak blízký k němu máte vztah? Bydlíte jako on v Černošicích.
Já si programově nebuduji ke klientům blízké vztahy. Jiná věc je, že se mým klientem stane někdo, ke kterému už vztah mám vybudovaný. Někdy přijde kamarád s kauzou. Ale vaše otázka na Krejčíře není nekorektní. Může se to tak jevit, ale není to tak. S klientem jsem na jídle, na obědě nebo na večeři nebyl 20 let. Možná by se našla jen nějaká výjimka.
A Radovan Krejčíř nebyl ten případ, kdy jste ho znal?
Ne, pan Krejčíř přišel normálně jako klient. Jiná věc je, že si nejsem jistý, zda jsem ho já neinformoval, že se v Černošicích prodává barák. Ale to není zdaleka za hranicí. V tom jeho baráku, nemusel bych to říkat, mohl bych se odvolat na mlčenlivost, tam jsem byl jednou.
Máte pocit, že rekonstrukce právního systému, která trvá už 30 let, je u konce? ODS už chce zákony rušit.
Právní řád má asi nějaké nosné páteřní zákony. Máme občanský zákoník, trestní zákoník, nemáme nový občanský soudní řád a nemáme nový trestní řád. Správní soudnictví už máme zharmonizované. A byla vygenerována spousta zákonů a tady by to už za úklid stálo. Sedím v komisi pro nový trestní řád, který se nepodařilo dostat do stadia vládního návrhu a v tomto volebním období se to opět nestane. A to už je asi čtvrté volební období.
Dokázal byste si sám sebe představit jako soudce?
Asi ano. Ale neuvažoval jsem o tom. Baví mě akčnost mého povolání. Já sedím v arbitrážní komisi basketbalové federace a volejbalového svazu. Byl jsem roky v kárném senátu advokátní komory. A tam všude soudíte. Samozřejmě, není to klasický soud. Ale člověk se snaží spravedlivě rozhodnout, a to je stejné.