Karabach opět bouří
Silná rétorika a neústupnost. Ani vojenská převaha Baku rychlé vítězství nepřinese
BAKU/JEREVAN Čtvrtým dnem pokračovaly včera boje mezi Arménií a Ázerbájdžánem ve sporné oblasti Náhorní Karabach. Střety, do nichž je zapojena těžká vojenská technika, doprovázejí vzájemná obvinění z provokací a silná rétorika na obou stranách, která nasvědčuje tomu, že ukončit nečekaně vyhrocenou situaci u vyjednávacího stolu se v nejbližší době zřejmě nepodaří.
Vyhodnocení toho, co se v regionu skutečně děje, nicméně ztěžuje přístup k nezávislým zdrojům, které by umožnily prohlášení z obou stran ověřit. Baku i Jerevan chrlí množství informací mimo jiné o vojenských akcích svých či o ztrátách způsobených jejich armádami, zprávy ale vzápětí druhá strana vyvrací. Kromě toho, že není jasné, kdo nejnovější střety začal, či zda jsou v regionu skutečně žoldáci ze Sýrie, zůstává i velký otazník nad rolí Turecka v nynějších bojích.
Jerevan včera zveřejnil fotografii trosek arménské stíhačky Su-25, kterou prý v úterý sestřelil turecký bojový letoun F-16, jenž přiletěl z ázerbájdžánského vzdušného prostoru. Arménské ministerstvo obrany informovalo také o dalších ázerbájdžánských náletech na severu Karabachu, k nimž údajně Baku používá bezpilotní stroje turecké výroby. Turecko, které se sice tentokrát více než kdy dříve otevřeně hlásí k podpoře svého ázerbájdžánského spojence, však zapojení do bojů zatím odmítá.
Přímým zapojením do bojových akcí by se přitom mohla otevřít po Sýrii a Libyi už třetí fronta mezi Ankarou a Moskvou – na jejíž podporu Arménie spoléhá. Rusko jakožto bezpečnostní garant v regionu bylo až doteď schopno v případě střetů nakonec obě strany uchlácholit.
Nynější silná rétorika – jak na straně Arménie a Ázerbájdžánu, tak Turecka – a povaha bojových akcí nicméně svědčí o shodném odhodlání vyřešit téměř 30 let zamrzlý konflikt silou poté, co diplomatická vyjednávání skončila ve slepé uličce. Například ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev včera prohlásil, že Baku neustoupí až do úplného stažení arménských sil ze sporného regionu.
Kdo má navrch?
Vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem se letos vyostřily už podruhé – k první střetům došlo v polovině léta na hranicích obou států. Po několika dnech se sice situace nakonec uklidnila, incident ale rozproudil novou zlou krev v dlouhodobě znepřátelených táborech. Například v Moskvě a Petrohradu musela ruská policie zasahovat proti násilnostem, které mezi oběma komunitami žijícími v zemi kvůli bojům na hranicích propukly. V metropoli Baku navíc protestovaly tisíce Ázerbájdžánců, kteří na pozadí nových potyček požadovali, aby tamní vláda zahájila mobilizaci a s pomocí vojenských akcí získala kontrolu nad Karabachem.
Jak už v létě upozorňovali vojenští experti, obě země od zamrznutí sporu v 90. letech nepřestaly zbrojit – v obou případech přitom patřilo právě Rusko k hlavním dodavatelům vojenské techniky. Podle vojenského pozorovatele Alexandra Golce, kterého oslovil server Meduza, však utrácelo Baku až třikrát více než Jerevan. Ázerbájdžánská armáda je tak výrazně větší než vojenské síly Karabachu, respektive Arménie. V případě totální mobilizace bude na straně Baku zhruba 300 tisíc vojáků, což je asi o 90 tisíc více než na straně protivníka. Více má i tanků – 500 oproti odhadem 200 až 300.
Největší předností ázerbájdžánské armády jsou ale bezpilotní letouny, které tvoří jádro letectva. Ty si vláda pořídila v rámci modernizace armády po posledních nejostřejších střetech se svým sousedem v roce 2016. Nakupovat přitom začalo Baku po Rusech u Izraele a Turecka.
Nic z toho podle odborníků nepřinese Ázerbájdžánu rychlé a rozhodující vítězství a dosáhnout velkých strategických zisků neumožní. Karabach totiž po formálním ukončení bojů v roce 1994 aktivně posiloval svoji obranu, kterou bude těžké prorazit. Spoléhat tak může jen na postupné ukrajování menších částí území.