První letní láska zabolí, pohádka zase vystraší

Napohled obě novinky kin oslovují mladší diváky, romantické Léto 85 teenagery a pohádkový Pinocchio děti. Ale zdání klame.

Léto 85 60%

Abstraktní pojem smrti fascinuje šestnáctileté vcelku přirozeně, leč reálné setkání s konečností života je může vykolejit, zvláště když se týká první lásky. Tak jako hrdinu francouzského snímku Léto 85, který hned v úvodu varuje: „Jestli vás to nezajímá, zabalte to, není to příběh pro vás“, a při prvním setkání se svým osudovým přítelem rovnou oznámí: „On je budoucí mrtvola.“

Ale vlastně nevadí, že podstatu prozradí režisér Francois Ozon předem. Rozhoduje opojná nálada dní a nocí na pobřeží Normandie, kde dva efébové, mladší zranitelnější a starší ležérnější, prožívají bezstarostné prázdniny. Ke cti tvůrcům slouží, že jde o chlapce z běžných rodin, nikoli o zhýčkané snoby, a že módní přiznání sexuální orientace se tu podává střízlivě, s prvky zcizování.

„Možná jsem jen věřil, že ho miluju,“uznává vypravěč a vstup anglické turistky mezi dva mladíky věcně shrne:„To byl začátek konce.“Motiv krimi je sice fádní stejně jako literární způsob terapie, ale pořád má Léto 85 svůj styl a vkus.

Pinocchio 50%

Hledání stylu naopak umoří známou pohádku, která už má desítky podob včetně animované klasiky. Tudíž hlavní záhadou zůstává, proč vůbec italský režisér Matteo Garrone, jehož proslavily drsné mafiánské tituly Gomora či Dogman, přidal další verzi. Navíc tu řezbáře Geppetta hraje Roberto Benigni, který před časem v jiném Pinocchiovi a ve vlastní režii ztvárnil titulní roli.

Premiérová varianta příběhu o dřevěné loutce, jež touží stát se skutečným chlapcem, mísí sociální drama s fantaskním, obojí však v umělohmotném ateliérovém oparu. Hodně se tu straší a ještě více výchovně žvatlá, což je při dvouhodinové délce pro děti pořádná nálož. A volba osobité cesty někde mezi burtonovsky hravou Alenkou v říši divů a bizarní přízračností děl Terryho Gilliama zpravidla končí u těžkopádně ponuré popisnosti.

Nicméně ve srovnání s Benigniho umanutě sebestřednou interpretací Pinocchia z roku 2002 je nejnovější přepis téže světoznámé knihy alespoň k poznání.