Kvitová dnes hraje o finále

Místo vzrušujícího ohňostroje bravurně provedená operace. Místo sázky na risk promyšlené tahy. Místo odvážné palby z prvního úderu pestře vedené výměny.

Z porovnání Petry Kvitové v semifinále Roland Garros v letech 2012 a 2020 vyplývá její pozoruhodná proměna, lidská i sportovní.

Dlouho ji provázela pověst nepředvídatelné pistolnice, která dovede stejně suverénně odpravit soupeřku i sama sebe. Ve středeční partii s Němkou Siegemundovou si na pařížském centrkurtu chvílemi počínala jako profesorka.

Stále samozřejmě těžila z výtečného servisu a ostrých ran zejména z forhendu. Body ale získávala i jinak. Mazaněji.

Oproti roku 2012 je štíhlejší a pohyblivější. Dokáže se spolehlivě udržet v delší přestřelce od základní lajny. Doběhne spoustu kraťasů. Při nižším odskoku míče jí nedělá problém jít do kolen a správně zvládnout obtížný úder.

Řada odborníků jí radila, aby si do svého tenisového repertoáru pořídila taky plán B. Aby častěji zakončovala na síti. Aby víc měnila rytmus čopem nebo jen maličko ubrala na síle.

To vše včera na Chatrierově stadionu předvedla se vší parádou.

V běžném kalupu na WTA Tour není snadné překopávat styl. Kvitová ke své současné identitě dospěla postupně, též pod vlivem ne vždy veselých událostí v soukromí. Z děvčete je žena.

Zvlášť na pomalejší antuce „prodává“nasbírané zkušenosti. Přizpůsobuje svou taktiku v průběhu utkání. Používá zbraně chytřeji.

Jistě, na US Open v září vypadla poté, co promarnila čtyři mečboly. Vášně v ní při zápase stále bouří, pod jejich vlivem páchá dvojchyby. Přesto se zdá, že se nervy naučila lépe krotit. Působí zarputile, povzbuzuje se, nepropadá malověrnosti. Jen tak něco ji nerozhodí.

Klidně se obejde bez porad s koučem Vaňkem při střídání stran.

Dozrála. Taky proto i ve třiceti domašírovala na nejméně oblíbeném povrchu do grandslamového semifinále.

Bum Bum Petra získala dva tituly z Wimbledonu.

Bez naděje není ani profesorka Kvitová na Roland Garros.