Kyrgyzstánu vládne chaos a anarchie
Postsovětským prostorem cloumá třetí krize – Biškek pomáhá bortit ruskou image bezpečnostního garanta
BIŠKEK Jedna politická i bezpečnostní krize za druhou stíhá v posledních měsících bývalý sovětský prostor – k turbulentním událostem v Bělorusku a vojenským střetům mezi Arménií a Ázerbájdžánem se tento týden přidaly doslova revoluční demonstrace ve středoasijském Kyrgyzstánu. Chaos, který v zemi po nedělních parlamentních volbách panuje, se přitom stal jedním z dalších faktorů, které podkopávají doposud pevnou roli Ruska jakožto regionálního hegemona a garanta stability.
V Kyrgyzstánu se prakticky ze dne na den sesypal celý politický systém, což zřejmě překvapilo i samotné strůjce náhlého odporu. Situace se vyhrotila poté, co ani jedna z významných opozičních stran nedokázala překročit ve volbách sedmiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Tři ze čtyř stran, které byly úspěšné, jsou navíc podle politologů těsně propojeny se stávající politickou elitou. Demonstranti si sice nakonec zrušení výsledků vynutili, na dalším společném postupu, jak se včera ukázalo, se ale opozice zřejmě neshodne. Rozlícený dav bez silného vůdce se totiž následně rozdělil do nejméně tří táborů.
Nejasné tak zůstává, kdo ve skutečnosti drží v rukou moc v zemi. Ve funkci zároveň zatím zůstává prezident Sooronbaj Žeenbekov, jehož odchod si část opozice rovněž vynucuje. Svou rezignaci mezitím nabídl premiér i další státní úředníci a na stranu protestů se postavili i někteří členové bezpečnostních složek. Z vězení se na svobodu dostalo několik známých politiků včetně exprezidenta Almazbeka Atambajeva či opozičníka Sadyra Žaparova, který byl vzápětí na úterní improvizované schůzi parlamentu jmenován úřadujícím premiérem. Ten ale, jak se včera ukázalo, má podporu jen jedné skupiny v rozhádané opozici.
Kořeny rozepří
Analytici spojují stávající politickou krizi s dlouhodobými politickými, ekonomickými i etnickými spory. Země, kde žije 6,5 milionu obyvatel a je dvaapůlkrát větší než Česká republika, je rozdělena na zaostalý zemědělský jih a rozvinutější sever, přičemž oba regiony mezi sebou neustále bojují o moc. Žeenbekov, který je v čele státu jen tři roky, je zástupcem jižních regionů a jih by nově obsadil prakticky celý parlament, pokud by v něm zasedly nedělní vítězné strany.
„V Kyrgyzstánu neexistuje žádná dynamika opozice – vláda. Místo toho se hraje hra na krále hory. Dnes jsi na vrcholu, tedy vládneš,“popisuje situaci ruský politolog Arkadij Dubnov. Jiní experti zároveň upozorňují, že Žeenbekov zřejmě využil své pozice, aby ve volebním klání protežoval jemu nakloněné strany, což sever rozlítilo ještě více.
Za posledních 15 let je to již potřetí, co si Kyrgyzstán prochází revolučními událostmi – hlavy předních vládních představitelů padaly kvůli korupčním praktikám i v letech 2005 a 2010.
Stávající krize je další výzvou pro mocenské pozice Moskvy, která region považuje za svou sféru vlivu. O bývalou sovětskou republiku nyní soupeří především s Čínou, které dluží Biškek asi 1,8 miliardy dolarů, což je bezmála polovina státního zahraničního dluhu. Ačkoliv se vnitřní boj o moc Ruska přímo nedotkne – prakticky všichni kyrgyzští politici jsou prorusky naladěni – množící se konflikty v postsovětském prostoru zpochybňují image Kremlu jakožto bezpečnostního garanta v regionu. Ten už je nyní ohrožen Tureckem na straně Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu a Západem na straně běloruské opozice.
Moskva je v těchto konfliktech zatím spíše zdrženlivá, což by se však mohlo změnit, kdyby jich přibylo. Hlavní výzvou pro už i tak nestabilní postsovětské státy je nyní koronavirová krize a její ekonomické důsledky. V mnohých z nich – například v Kazachstánu, Moldavsku či Tádžikistánu – se navíc blíží volby, které jsou zpravidla rozbuškou bouřlivých změn.