Svět měl z Česka hrůzu
Zakladatel firmy Linet mluví o objednávce od Babiše, budoucnosti společnosti i celé ekonomiky
Když nemusíte, tak si na jeho postel lehnout nechcete. Zbyněk Frolík a jeho Linet vyrábí nemocniční lůžka a dodává je do zdravotnických zařízení po celém světě. Jsou také v polní nemocnici v pražských Letňanech. Na nich ale zatím nikdo neleží. Naštěstí. Jak říká Frolík v rozhovoru pro MF DNES, svět měl ze situace v Česku velkou hrůzu.
Třicátý nejbohatší Čech se neobává, že by zájem o jeho výrobky do budoucna klesl. Naopak. „Zdá se, že virové a jiné choroby pandemického charakteru budou přicházet ve vlnách, a vlády budou potřebovat kapacity pro lidi, kteří budou na lůžku ležet déle, protože to nepůjde vyřešit ambulantně nebo během pár dní,“říká Frolík.
Co jste si pomyslel, když vám před pár týdny zavolal večer premiér Andrej Babiš, že potřebuje čtyři tisíce lůžek? Že už jde opravdu do tuhého?
Trochu jsem to předpokládal. Začalo se mluvit o tom, že se budou stavět záložní nemocnice. Ve státních rezervách jsou lůžka připravená pro případ války, kavalce, které se sice dají složit do malého prostoru, ale pro léčení seniorů nebo lidí se sníženou mobilitou nejsou vhodné. Navíc kapacity lůžkových oddělení se v minulých letech prudce snižovaly. Nejen u nás, ale ještě víc v zahraničí. Je tlak, aby lidé v nemocnicích trávili co nejkratší dobu, protože tato péče je drahá. A aby pak doléčování probíhalo v levnějších zařízeních nebo doma.
Nakonec jste se státem podepsali smlouvu na 1 618 lůžek. Bude to stačit?
Nejdřív se mluvilo o čtyřech či šesti tisících. Myslím, že vláda se trochu bála, jak rychle to stihneme dodat. Neznali naši kapacitu. Ale když jsme jim řekli, že jsme schopni dodat za týden pět set či tisíc lůžek, tak je to trochu uklidnilo. Nakonec si řekli, že objednají dva tisíce lůžek, z toho část dodá naše konkurence. Těch pět set postelí do polní nemocnice v Letňanech jsme dodali během čtyř dnů.
Museli jste kvůli této dodávce odřeknout jiné objednávky? A hrozily vám za to nějaké sankce, třeba že by se někomu nelíbilo, že upřednostňujete objednávku od Babiše?
Máme přísun zakázek z celého světa, v „covidové“době jsme vyprodaní na tři měsíce dopředu. Některé dodávky jsme proto museli zastavit. Zákazníky jsme požádali, zda mohou jeden dva týdny počkat, že potřebujeme rychle dodat lůžka pro českou vládu. Pokud bychom se s nimi nedohodli, hrozily by při nedodržení termínu vysoké pokuty. Ale všichni to pochopili. Vědí, že jsme na tom nejhůře na světě. Řekl bych, že svět z nás má větší hrůzu, než tady máme sami ze sebe. V počtu nových případů na počet obyvatel jsme na tom byli pětkrát hůř než USA. A protože měli pocit, že jsme na tom dramaticky špatně, dodávají nám ventilátory i ze zemí, kde je sami potřebují. Ale pokud jde o počet lůžek, je naše zdravotnictví při porovnání se Západem naddimenzované. A zvládáme to lépe.
Neobáváte se v souvislosti s pandemií ztráty trhů?
Toho se nebojím, zákazníci znají výkonnost naší společnosti. Máme zhruba 1,5 milionu postelí na trhu, každý rok přibývá kolem 120 tisíc.
Pro srovnání: V Česku je celkem 47 tisíc zdravotnických lůžek. Ve světě je zhruba pět nadnárodních výrobců, včetně nás, a pak spousta národních. Když není krizová doba, všechno se řeší prostřednictvím veřejných soutěží. V nouzovém stavu se vlády často musejí obrátit na velké výrobce, protože místní společnosti nemají dostatečné kapacity.
A jak to bude, až se pandemie koronaviru přežene? Nepřijde po letošním zájmu o lůžka výraznější propad?
Pokud by přišel nějaký propad, pak bude spíše krátkodobý, na rok, na dva. Po zkušenostech se zdá, že virové a jiné choroby pandemického charakteru budou přicházet ve vlnách, a vlády budou potřebovat kapacity pro lidi, kteří budou na lůžku ležet déle, protože to nepůjde vyřešit ambulantně nebo během pár dní. A nemohou všechny případy „nacpat“pod stan nebo do sportovních hal. U nás to možná povede k větší transformaci, rozdělení lůžek na specializované a ostatní. Řada pacientů s covidem potřebuje jen izolaci, dohled lékaře a sestry, nemusejí být přímo na intenzivní péči.
To zní, jako bychom se měli připravovat na to, že tu s námi covid zůstane dlouho…
Epidemiologové říkají, zvykněte si na to, ten vir s námi bude navždy. I kdyby se ho podařilo vymýtit v Česku, nepodaří se to po celém světě. A vzhledem k tomu, jak moc je ten vir infekční, a vzhledem ke globálnímu propojení se zase rychle roznese. A protože trasování a zavírání ekonomiky je finančně náročné, tak si na to postupně zvykneme – stejně jako na chřipku. Lidé s tím budou do nemocnic přicházet, zkrátí to průměrnou délku života. A odnesou to lidé, kteří nebudou dbát na životosprávu, nebo ti, kdo zdědí slabší imunitu. Nevěřím, že bychom všichni chodili permanentně v rouškách nebo si pořád drželi distanc.
Jako dodavatel nemocničních lůžek asi na covidu vyděláte, ne?
Aktuální dodávky v Česku nejsou v našem rozpočtu viditelná věc. Čekáme, že letos celá skupina utrží 340 až 350 milionů eur, což je asi o dvacet procent víc než loni. Zisk by nám mohl růst ještě rychleji. Za letošek kolem 60 až 70 milionů eur, proti loňským 45 milionům eur. Zúžili jsme výrobkové řady, abychom dosáhli větší efektivity při výrobě a mohli dodat víc lůžek. Dříve bylo to bylo podobné jako u aut – zákazníci mohli konfigurovat desítky vlastností, takže mohly vzniknout stovky až tisíce variant. Odpadly marketingové a cestovní náklady, protože se zrušily veletrhy. Byznys dnes skoro „přichází“sám.
Chcete u toho „úspornějšího“uspořádání už zůstat?
Je otázka, jestli udělat zákazníkovi pomyšlení a dodat mu cokoliv a kdykoliv, nebo to udělat co nejefektivněji a vysvětlit mu, že menší počet modelů je i pro něj z hlediska budoucích nákladů na servis nejlepší řešení. Asi ta nejlepší cesta bude něco mezi tím. Teď vyvíjíme modulární platformy. U základní konstrukce budou všechny díly stejné. A teprve pak se bude měnit design lůžka. Během jednoho dvou let bychom to měli uvést na trh. A zase nám to usnadní výrobu.
Hodláte rozšiřovat výrobní prostory?
To zatím nepotřebujeme. Koupili jsme nějaké haly, teď ještě máme prostor tam rozvíjet výrobu. V Evropské unii už jsme v defenzivní roli, udržujeme tržní podíly. Jejich další navyšování by už bylo dražší, než co by nám to přineslo. Potenciál teď vidíme hlavně v USA, případně v Asii. Od určitého množství se už vyplatí vyrábět tam, ne všechno dovážet. Takže předpokládáme, že během dvou tří let dorosteme v Severní Americe do takového objemu, abychom tam mohli zřídit výrobní základnu. Některé komponenty bychom sice stále dováželi odsud, ale základ a finální montáž bychom dělali za mořem.
Před měsícem jste koupili vašeho švýcarského distributora Bigla Care. Co další akvizice?
Nedávno jsme koupili jeden technologický startup v Rakousku, který se zabývá výrobou a vývojem chytrých řešení do lůžek, senzory, které jsou schopné měřit chování pacienta, případně jeho vitální signály. Chceme se více zaměřit na umělou inteligenci, nabízet „chytřejší“lůžka, ne pouze postele, na kterých člověk leží. Poohlížíme se také po akvizicích v oblasti pronajímání. V některých zemích, jako například ve Francii či ve Velké Británii, totiž postele či matrace také pronajímáme.
Co změní současná krize v Česku? Nerozevřou se nůžky mezi jednotlivými sociálními skupinami?
Vláda rozhazuje dost plošně, měla by pomáhat spíš selektivně. Kdekdo z toho může profitovat, aniž by si to rozumně zasloužil. Myslím, že bychom měli být tou krizí tak trochu postiženi všichni. Ale pomoc nesmí být zneužitelná, byl tu tlak, aby se rozdávalo všude a všem. Vláda má teď v zásadě volnou ruku, schodky jsou obrovské. Příští vláda se nevyhne zvyšování daní, bude muset zavést progresi u daně z příjmů
a zvedat i další daně. Možná bude muset zavést nějakou speciální „covidovou“daň. A to přesto, že to nejspíš bude pravicová vláda, která se takovým krokům obvykle brání. Být v těch partajích, měl bych velké dilema, jestli chci vůbec vládu sestavovat, protože bude nevyhnutelně nepopulární.
A jak to dopadne na ekonomiku, je pravděpodobné, že se její struktura výrazně promění?
V horizontu jednoho dvou let se žádné dramatické změny dít nebudou. Problém mohou mít některé podniky v automobilovém průmyslu, zaměřené na spalovací motory. Ale řada z nich, ty, co dělají třeba karoserie, kola, plasty, se dokáže přizpůsobit. České podniky se už hodně zabývají transformací na Průmysl 4.0, robotizací a automatizací. A to se ještě zlepší. Firmy, které vyráběly automatizované montážní linky, budou k dispozici i pro další odvětví, která teď neměla šanci, proto všechny kapacity vyčerpaly automobilky a jejich dodavatelé. Češi jsou – podobně jako Němci – velmi flexibilní, takže se tomu přizpůsobíme. Jako stát jsme odsouzeni k úspěchu.
Jak to myslíte?
Zatím stále máme nižší mzdové náklady, ale zároveň jsou tu nové technologie, nové fabriky. Je tu velký výkon, což je koneckonců vidět i na tom odlivu dividend do zahraničí. Bude tu snaha zvyšovat platy státním zaměstnancům, což s sebou potáhne i mzdy v privátní sféře. Pro podniky to bude znamenat větší náklady, tedy menší dividendy. Na druhou stranu, lidé budou mít v kapse víc peněz a budou moci podpořit i tu druhou část ekonomiky. To znamená, že ekonomika už nebude stát jen na tom, co přivezeme ze zahraničí, co průmyslové podniky utrží za export svých výrobků, ale stále více na domácí spotřebě. Česko je dobře technologicky vybavené, není sice premiantem v systému vzdělávání, ale není ani na chvostě. Navíc budeme dál těžit z umístění uprostřed Evropy. A pořád jsme uznávaní jako výrobce produktů s dobrou přidanou hodnotou za rozumnou cenu.
A přesto je tu hodně výtek k programu Antivirus, že drží nad vodou i firmy, které by zkrachovaly i bez koronaviru. Mluví se o tom, že podíl „zombie“firem je 10 až 15 procent...
Kdo má zavřené provozovny, má reálný problém. A že jim stát kompenzuje alespoň výplaty, je správně. Je otázka, zda to má být 100 procent, nebo třeba 90 procent, aby se každý nějak podílel. Ale jinak nemyslím, že těch „zombie“firem je tolik. Některé tu jsou, ale řada firem si dokázala místo polotovaru najít konečný produkt. Pomoc z programu Antivirus by nicméně měla být vázána nějak na posouzení zdraví té konkrétní firmy, jak na tom byla a je z pohledu financí a zakázek. Dalo by se to možná posuzovat podle vývoje plateb DPH nebo podle přidané hodnoty na jednoho zaměstnance.
Češi jsou – podobně jako Němci – velmi flexibilní. Jako stát jsme odsouzeni k úspěchu.