17. listopad v centrální bance

Zajímalo mě, co se dělo ve Státní bance československé během sametové revoluce. Z archivu ČNB jsem vytáhl dva materiály: článek tehdejšího předsedy SBČS Svatopluka Potáče, který vyšel v interním časopisu. A zápis z kroniky slovenských zaměstnanců.

V zaměstnaneckém časopisu Hlas banky, ve vydání z 8. prosince 1989, Potáč připouští chyby ze strany předešlého vedení KSČ. Ale v podstatě nečeká nějaký velký politický převrat. Předpokládá jen kosmetickou změnu režimu, možná ve stylu pražského jara ’68. „Jsem přesvědčen, že s novým vedením a za široké aktivní účasti jejích členů a sympatizantů bude mít (KSČ) i nadále významné místo v politické struktuře této země.“Novým vedením myslel generálního tajemníka KSČ Karla Urbánka, který 24. listopadu nahradil Jakeše. Urbánek začal vyzývat k dialogu, ale chtěl udržet socialismus. Podobně uvažoval i Potáč, v článku psal o nutnosti „zajistit rozvoj socialismu s novým obsahem“. Václav Havel Urbánka označil za nastrčeného blouznivce. Koncem prosince byl Havel zvolen prezidentem, Potáče ve funkci předsedy SBČS nahradil Josef Tošovský a začala reforma systému... Potáč se pak podílel jako poradce na privatizaci.

To zaměstnanci SBČS byli odvážnější. V zaměstnanecké kronice je kapitola Něžná revoluce a záznam o široké podpoře studentských demonstrací. V listopadu 1989 se podle kroniky drtivá většina pracovníků banky přihlásila k hodnotám revoluce. Co Potáčovi nelze upřít, je, že byl profík. Na závěr svého článku napsal jednu důležitou věc: „(Zaměstnanci banky) připravili v krátké době bez větších problémů a emocí novou bankovní soustavu, která je jedním z nosných sloupů hospodářské reformy a má se stát akcelerátorem pohybu v ekonomice.“

A to umí ČNB dodnes, dělat servis naší zemi, bez větších emocí a komentářů k politické situaci. Hledět si svých úkolů definovaných v zákoně – v dnešní době je to péče o cenovou stabilitu a bezpečné fungování finančního systému.