Kabina je svatá
Tomáš Sivok o Spartě a životě v Izraeli
Deset měsíců v roce tričko a šortky. Nanejvýš mikina, když od moře lehce zafoukalo. Bývalý reprezentační kapitán Tomáš Sivok si na konec kariéry dopřál Izrael. „Fotbal extra nebyl, ale jinak pohádka,“vybaví si.
Stačilo, aby zamkl, přešel ulici a hned kráčel po známé Gordon Beach, kde to pulzuje před snídaní i dlouho po večeři. Z Tel Avivu to měl dvacet minut do Petah Tikvy, kde kopal za tamní Maccabi: „Jako byste jeli z centra Prahy na Prosek. Děti jsem dovezl do americké školy, dal si snídani a rovnou se mohlo začít trénovat. Pohoda se vším všudy.“
Včera večer si zapnul televizi, aby se podíval, kam se fotbalový Izrael posunul.
A co vy, Tomáši? Je to půl roku, co jste v Českých Budějovicích skončil kariéru.
Mám sedm kilo navrch.
Vůbec, to neumím. Narostly mi svaly ze cvičení. Býval jsem hubený jako lunt a každý gram, který jsem přibral, jsem cítil na hřišti. Teď už se krotit nemusím. Pětkrát týdně mám CrossFit a prokládám to tenisem a hokejem. Doma na Hluboké máme koš, tak si ještě hraju na basketbalistu.
CrossFit je hodně intenzivní trénink, při kterém z lidí crčí pot. To vás naplňuje?
Absolutně. Nezvedají se železa v posilovně, všechno je přirozené a hlavně náročné, což mě baví. Snad i proto, že jsem to nemohl dělat během kariéry. Zatímco dřív jsem dřepoval s padesátikilovou zátěží, dneska si naložím 120 kilo. Pěkně pět sérií po pěti.
Překvapujete.
Proč? Jak neběhám a posiluju, všechno mě přestalo bolet. Zlobivá kolena? Necítím. Kotníky a třísla? V pořádku. Když mě vidí kamarádi, prohodí: Ses nějak zvětšil! Jo, trochu, a líbí se mi to.
Nechtěl vy jste náhodou jezdit po stážích a studovat trenérskou licenci?
Copak můžu? Jen vás musím opravit, já na trenéřinu nemyslím. Rád bych se uplatil v managementu. Jako sportovní ředitel nebo manažer. Kdyby nebyl covid, už bych projel svět a doufal, že mi manažeři odkryjí karty.
Třeba váš kamarád Pavel Nedvěd, který řediteluje v Juventusu?
Jasně. Už dávno jsme s Méďou domluvení, ale je zavřeno. Strašně mě zajímá, jak kluby fungují uvnitř. Nejen ty slavné, ale třeba obyčejné holandské, které žijí z výchovy mladých a prodeje. Říkám si: Proč Ajax vyrábí osmnáctileté hvězdičky, zatímco v Česku stejně mladým klukům většinou říkáme, že do dospělého fotbalu musí nejprve dozrát?
Co si odpovídáte? Sám jste ligu kopal už v sedmnácti a jako teenager jste přestupoval do Sparty.
Byla jiná doba. Když naskočil zelenáč, táhli ho matadoři. Nestačily předpoklady, musel jste si šanci zasloužit a obhájit se. Teď mám pocit, že se příliš dlouho čeká: Je ti osmnáct, máš čas. Omyl!
Nebyl omyl, že jste s fotbalem v létě sekl?
Ani jednou jsem nezalitoval. Jasně, člověk přemýšlí, že by se během pauzy dal do kupy, potrénoval. Trenér Horejš, můj velký kamarád, doufal, že mě Dynamo udrží, ale nebylo to ono. Tělo bolelo až moc a nebavilo mě hrát bez diváků. Chyběla mi motivace a drajv.
Jakou roli hrálo zklamání z toho, že nevyšel váš nápad s odkoupením Dynama?
Pořád mě to mrzí. Z euforie jsem padl na zadek. Měli jsme projekt, jak ze skromného Dynama, které horko těžko lepí rozpočet, vytvořit něco víc. Něco jako Udine na český způsob. Nemůžete přece vybudovat kvalitní ligový tým, když za nejdražšího hráče zaplatíte 600 tisíc korun. Do peněženky je potřeba sáhnout hlouběji.
V Udine, kde jste hrával, sázejí na výborný skauting. Za málo koupí, naučí a zadraho prodají.
Přesně, nekupují naslepo. Byl jsem domluvený s panem Břízou, majitelem Koh-i-nooru, že do toho v Budějovicích půjde. Zaštítil by veškerý provoz, postavilo by se tréninkové centrum, zaplatili by se odborníci. Já bych vložil nemalý kapitál, (brankář) Jarda Drobný taky, plus další partneři.
Nezlobte se, ale copak se dá na fotbale vydělat?
To by byla vratná investice. Pevně věřím, že do čtyř pět let by Dynamo bylo soběstačné a dokázalo by na sebe samo vydělat.
Asi chápu, jak to coby jihočeský patriot prožíváte.
Vadí mi to, protože byl nápad, peníze i chuť. Jižní Čechy jsou rozsáhlý kraj, spádová oblast. Kdyby rodiče šikovných kluků viděli, že nemusejí talenty posílat do Sparty nebo do Slavie, měli bychom napůl vyhráno.
Víte vlastně, že jsme se původně chtěli bavit o Izraeli? Moc českých fotbalistů v tamní lize nehrálo. Podle abecedy: Hromádko, Kovář, Kubica, Pekhart, Pergl, Sivok, Vacek, Zavadil, Zeman. Co nalákalo vás?
Život. V prosinci 2011 jsme v Tel Avivu hráli Evropskou ligu, to jsem kopal za Besiktas. Celý ten zájezd na mě udělal ohromný dojem. Počasí, mentalita místních, multi-kulti společnost, všichni mluví anglicky, nespěchají. Zatímco Evropa je spíš materiální a trochu snobská, Tel Aviv žije na pohodu. Něco jako Santa Monica v Los Angeles, kde jsme byli na dovolené. Aspoň během dne, protože po setmění tam bezpečno moc nebylo. Prostě stát ve státě. Na jednom přechodu mezi sebou proplouvají surfaři, turisti i byznysmeni. Všude se sportuje.
48 utkání stihl odehrát za Tikvu Tomáš Sivok. Během dvou sezon dal tři góly.
Takže když jste ve čtyřiatřiceti přestupoval z Bursy?
Izrael mi přišel vhod. Rád bych do Ameriky, to byl můj sen na stará kolena, ale dobré kluby hledaly spíš mladší ročníky a do Texasu se mi nechtělo. Koketovali jsme taky s Austrálií. Nakonec dopadl Izrael a já za to děkuju.
Prošel jste Spartou, Itálií, Tureckem. Který hráč v Izraeli ve vás zanechal největší dojem?
Manor Solomon, prcek s neskutečnou technikou, křídlo. Pravák, ročník 1999. Je lepší než Benajun nebo Zahaví. Kopal jsem s ním v Tikvě, bylo mu osmnáct. Syn profesorů, pracovitý, charakterově úžasný kluk, vítězný typ. Loni ho Doněck koupil za šest milionů eur a hádám, že ani tam se dlouho nezdrží.
To mi povězte, proč na takový talent nenarazí české kluby?
A vy byste se jezdil dívat do Izraele? Kdyby ano, stejně by šest milionů eur nikdo nezaplatil. Výjimkou mohla být Sparta pod trenérem Stramaccionim, ale ta raději koupila Ben Chaima. On je odchovanec Tikvy, a když jsem se místních ptal, co si o něm myslí, říkali: Když nemusí běhat a bránit, je skvělý, ale jinak se nepředře. Nevymýšleli si, co?
To tedy ne, ve Spartě jen paběrkoval. Mimochodem, i vy jste ještě jednou mohl kopat za Spartu.
V roce 2015. Seděli jsme s (majitelem) Danem Křetínským, bavili se o budoucnosti, ale ve vzduchu ještě nelétaly tak velké peníze jako o dva roky později. Bursaspor nabídl čtyřikrát tolik, tak jsem se Spartě omluvil: „To musíte chápat, fotbal nebudu hrát věčně.“Pak už ze Sparty žádná nabídka nepřišla.
Upřímně, do podivně stvořené Sparty plné cizinců by se vám chtělo?
To by byla válka, kterou bych asi odskákal, protože ctím kabinu. Vyletěl bych z kůže, kdyby Kanga oznámil, že odmítá zaplatit zápisné. Ať jste cizinec, nebo místní, musíte dodržovat psaná i nepsaná fotbalová pravidla. Kabina je svatá.
Kdyby nebyl covid, už bych projel svět a doufal, že mi manažeři odkryjí karty.