Já, Prcek. 170 centimetrů už stačí i na Turnaj mistrů
To nejlepší poučení ze školní četby Davida a Goliáše: jak argentinský drobek Diego Schwartzman poprvé dotančil mezi tenisovou elitu
Že na velikosti nezáleží, to často bývá jen konejšivá fráze – pravdou je, že fyzická stavba je ve spoustě oblastí života určující, přičemž profesionální sport rozhodně patří mezi ty nejtypičtější.
Ale je hezké, když se najde výjimka. Aspoň drobná.
„Pokud zrovna hraju s někým dvoumetrovým, vzpomínám si na to, jak jsem ve škole četl o Davidu a Goliášovi,“řekl jednou Diego Schwartzman, řečený El Peque – Prcek. Místo točení s prakem mu stačí ohánět se podobně dobře tenisovou raketou. Zatímco většina elitních čahounů má dovolenou, on dnes vstoupí do Turnaje mistrů. Že měří 170 centimetrů?
„A co má být?“kontruje protiotázkou. „Existují daleko horší problémy než to, že měřím o deset centimetrů míň než většina ostatních.“
Budiž, ale rozdíly bývají i větší. „Vítězná výška“, pokud to bereme na svaté trojici Roger Federer, Rafael Nadal, Novak Djokovič, se v tenisu pohybuje ve velmi úzkém rozptylu od 185 do 188 centimetrů. Jednou je má nahradit generace dlouhánů: Alexander Zverev, Stefanos Tsitsipas, Matteo Berrettini i Daniil Medveděv, ti všichni narostli přes 190 centimetrů. Dva metry má třeba Kevin Anderson. John Isner 208 cm. No a premiant mezi čahouny ATP Reilly Opelka dokonce 211!
Také dějiny jsou proti. 170 centimetrů měří velký šampion 50. a 60. let Ken Rosewall, ale v průběhu půlstoletí průměrná výška vítěze grandslamů vzrostla ze 176 cm (rok 1968) na loňských 186,5 centimetru.
Jenže malý je jen ten, kdo má malý cíl... Schwartzman se letos stal nejnižším členem Top 10 od roku 1981 a Harolda Solomona. Ten svého drobného nástupce velebí: „Umí se skvěle dostat z rohů, to dokáže nejspíš ze všeho nejlépe. Dále využívá svoji rychlost: nejen při obraně, i při útoku. U míčů je brzy a dostává protivníky pod tlak.“
Výška (či její absence) má v tenisu zásadní přímou úměru pro rychlost servisu; kdo by chtěl mluvit o diskriminaci malých, musí zažalovat fyziku a princip pák. Celkově Schwartzman logicky nemůže mít takovou sílu jako ti daleko urostlejší. Jenže nalezl dokonalou protizbraň: zatímco skoro každý tenista ze širší špičky bere jako určující prvek své hry podání, Argentinec sází na return – v počtu vyhraných returnovacích gamů je absolutní špička. Dále je opravdu rychlý, má příkladnou práci nohou. „Taky si jako menší hráč musíte vše trochu víc vydřít a to formuje trochu jiný charakter,“soudí Solomon.
Pozoruhodný příběh to je, po všech směrech. Diego se jmenuje podle Maradony. Jeho polský pradědeček těsně unikl transportu do koncentráku a po dramatickém útěku doplul do Argentiny. Jeho rodiče žili zámožný život, než je srazila velká krize na přelomu tisíciletí, načež malý Diego s tátou obráželi ty nejlevnější hotely. Zahrál si jediný juniorský grandslam a na US Open 2010 vypadl hned v 1. kole.
„Ale ať jsem se potýkal s čímkoli, makal jsem a překážky překonával,“řekl pro ATP. „Když jsem došel tak daleko já, vy můžete taky. Věřte si, tvrdě pracujte a sny se jednoho dne naplní. Bez ohledu na výšku.“
Turnaj mistrů
Skupina Londýn 2020
Thiem (3-Rak.) – Tsitsipas (6-Řec.) 7:6 (7:5), 4:6, 6:3
Nadal (2-Šp.) – Rubljov (7-Rus.) 6:3, 6:4 Online reportáže na idnes.cz/sport.