Kamarád, kterému se vykalo. Tykal mi jen Jágr, vzpomínal
Vkabině kladenských žáčků se tísnil Jágr, Patera, Vejvoda nebo Kaberle a před zápasem hltali každé jeho slovo:
„Kdo má jiný dres, je třídní nepřítel!“
„Střílejte do branky, ne na branku!“
„Kdo se bojí, se*e v síni!“„Dnes jsou moderní různá motivační hesla a projevy. Pan Černý tím předběhl dobu, a navíc vždy uměl perfektně odlehčit atmosféru,“vzpomíná David Čermák, dnes trenér kladenských hokejistů a tehdy člen zdejší generace, z níž vyrostli úspěšní hokejisté, světoví šampioni a olympijští medailisté.
Jejich hokejovou vášeň rozvíjel známý novinář a muž osobitých vyjádření Otakar Černý. Je zvykem, že se o zesnulých mluví a píše jen hezky. Proto by teď nemělo úplně zapadnout, že právě on nezměřitelným, leč nezpochybnitelným dílem přispěl k výchově borců, kteří se zasadili o největší úspěchy domácí hokejové historie.
V roce 1977 se na kladenském zimáku sešla mimořádně nadaná parta capartů, do které patřil i jeho syn Otakar. A Černý pochopil, že s řádným vedením můžou jinoši dokázat velké věci. „Vandroval do mě, ať v pézetce začnu trénovat přípravku. Že mi bude dělat vedoucího týmu a všechno zařídí,“líčil pro MF DNES Karel Beran. Tehdejší školník kladenského gymnázia se o hochy staral jako o vlastní. Mnozí z nich u Berana po večerních trénincích přespávali, na ledě je zase učil fígle a dovednosti. Černý nenápadně pomáhal, vyprávěl historky, bavil i plísnil. Podporoval jejich zápal a odhaloval sportovní zákoutí. „Už tehdy jezdil točit s televizí a často nás bral s sebou,“říká Čermák.
Na přelomu 70. a 80. let se s kamarády motal třeba kolem kabin fotbalových týmů pražské Dukly nebo Bohemky, které válely v evropských pohárech. „Plno kluků taky pak učil na učilišti. Byl to náš učitel, duše týmu a kamarád, kterému jsme vykali,“dodává Čermák.
Výjimku měl pouze Jaromír Jágr. „Odmalička mi tykal. Od prvního okamžiku mi říkal Oto, ale byl to slušný chlapec,“ujišťoval Černý a vzpomínal, jak nadaný mládenec z Hnidous při zápase po každé akci hledal otce. „Když něco zkazil, táta zakroutil hlavou a Jarda ji zase svěsil. Když se mu naopak něco povedlo, táta kývl a Jarda se usmál.“
Vlastně to nebyla jediná chvíle, kdy Černý zblízka pozoroval hokejovou hvězdu. Před deseti lety vznikla rozsáhlá publikace s názvem Zlatá kniha ledního hokeje. Jeden z dobových snímků připomínal, jak do Československa přiletěl obdivovaný kanadský kanonýr Maurice Richard, jehož obklopili lovci autogramů.
Jedním z nich byl právě Černý. Docela trefně to ilustruje jeho nefalšovanou lásku ke sportu. I proto osm let hlídal jako člen fotbalové komise ligové rozhodčí. Později se stal i poradcem polského šéfa Listkiewicze, což nelibě nesl místopředseda svazu Berbr. „V Plzni mě jednou po ligovém kole fyzicky napadl u toalet a řekl: Ještě jednou sem přijedeš a dostaneš do držky!“vylíčil Černý.
Fotbalový kmotr dobře věděl, jaké postavení a vliv měl Černý v tuzemském sportu.