Itálie představila plány, za které ručí celá EU
Unijní stamiliardy mají ekonomiku země vytáhnou z koronavirového útlumu
Když měl Olaf Bussink, nizozemský obchodní konzultant, před pár lety někomu poradit, jak založit online prodej v Itálii, jeho rada byla stručná: Vůbec se do toho nepouštějte, říkal svým klientům. Musel jim vysvětlovat, že mnohem jednodušší je posílat zásilky rovnou z Nizozemska, než se je pokoušet distribuovat v Itálii.
Podnikat tam není vůbec jednoduché. Šíření nových technologií probíhá zvolna a vše brzdí rigidní byrokracie. Třeba italský právní systém patří k nejpomalejším v Evropě a podle zprávy Světové banky o podmínkách k podnikání se třetí největší ekonomika eurozóny dostala až za Rumunsko či Keňu.
To vše má nyní změnit ambiciózní projekt na modernizaci země, který svým krajanům načrtl nový premiér Mario Draghi. Mluví o „zelenější ekonomice“i „sociální spravedlnosti“.
„Itálie musí kombinovat představivost, kompetence a efektivitu, aby se příští generace už nalézaly v lepší pozici,“uvedl technokrat Draghi svůj plán.
Na pomoc dalekosáhlým změnám má připlout z Bruselu masivní částka 222 miliard eur, která připadla Itálii po loňské první vlně koronavirové krize.
Itálie spolu se Španělskem z ní vyšla zdaleka nejhůř, takže oběma zemím připadly dvě pětiny ze 750 miliard eur unijních fondů, které mají znovu rozhýbat evropské ekonomiky. Peněžní balíček má podobu grantů a půjček, z peněz, za které společně ručí celá Unie.
O částce se rozhodovalo loni v létě. Země, jako je Česko, které později rovněž prošly pandemií s velkými ztrátami, už měly smůlu, první v řadě zemí čekajících na pomoc stojí jižní křídlo Unie.
Itálie i Španělsko musí prokázat, že jsou schopny peníze směrovat na skutečně životaschopné projekty. Obě země mají za sebou podle listu Financial Times dlouho historii nedobrých zkušeností s využíváním strukturálních fondů EU. Třeba Španělsku se podařilo v posledním rozpočtovém období využít jen zhruba třetinu plánovaných prostředků.
Draghimu věří Italové i Unie
Proto zůstává Brusel opatrný, „Očekáváme, že si Itálie splní své domácí úkoly,“říká Manfred Weber, šéf lidovecké frakce v Evropském parlamentu. Všem jde o to, aby velké peníze šly správným směrem.
Co tedy 73letý Draghi, který se ujal premiérského úřadu teprve v polovině února, v Itálii plánuje?
Škála reforem je široká. Zahrnuje digitalizaci, zejména rozvoj rychlého internetu, a pružnější státní správu. Tisíce placených mladých profesionálů mají školit v počítačové gramotnosti starší generaci. Dále plány zmiňují rozvoj infrastruktury, mluví se o vysokorychlostní železnici. Peníze mají také směřovat do vzdělávání a výzkumu a na programy sociálního začlenění.
Vstříc Bruselu vycházejí plány na ekologické inovativní projekty, které zahrnují i budování experimentálních energeticky soběstačných urbanistických celků.
Nad čím naopak v Bruselu moc nejásají, jsou plány na modernizaci dálnic. To příliš ekologicky nepůsobí. Je ale zjevné, že Itálie nové silnice potřebuje. V paměti je ještě tři roky staré zřícení dálničního mostu v Janově, při němž zemřelo 43 lidí. Podobných potenciálně nebezpečných staveb jsou prý po zemi desítky. Podivně se uprostřed snah na rozhýbání churavé ekonomiky vyjímají plány na vesmírné technologie.
Draghi každopádně oznámil, že už dosáhl s Evropskou komisí předběžné dohody na podobě plánu. Zbývá doladit detaily. Pokud vše půjde hladce, peníze z unijních fondů by měly začít k jednotlivým zemím proudit zhruba v červenci.
Itálie na ně čeká jako na spásu, protože situace stále není dobrá. Vláda snížila odhad letošního růstu ekonomiky ze šesti na 4,5 procenta. Schodek veřejných financí se má vyšplhat na nejvyšší úroveň za posledních 20 let, zadlužení bude nejvyšší v poválečné historii.
Italové přesto neztrácejí optimismus. Mají pocit, že Draghi, který v pozici šéfa Evropské centrální banky dokázal zkrotit evropskou finanční a dluhovou krizi před deseti lety, je pro současné výzvy tím pravým mužem. Věří mu i lidé v Bruselu. Je pro ně stále především politikem, který zachránil společnou evropskou měnu.