Bílá nemoc vrcholí křehce i drtivě
S velkou úctou k předloze nastudovalo Městské divadlo Mladá Boleslav Čapkovu Bílou nemoc. Speciálně pro online prostor ji zrežíroval zdejší umělecký šéf Petr Mikeska.
Divák, který se v pátek podíval na první uvedení počinu na hraně filmu a divadla, může podotknout, že možná až s velkou úctou. Na Čapkově klasice jsou totiž znát roky a v místech, kde je text příliš doslovný, se mohlo v nejnovějším nastudování slovem trochu šetřit. Proč si Mladoboleslavští vybrali Bílou nemoc nyní, je více než jasné. Čapkovi pomohly vykreslit hrůzy pandemie v třicátých letech ještě dostatečně živé vzpomínky na španělskou chřipku. Mikeska se svým týmem ovšem nezapomíná ani na rovinu, kterou se autor do díla snažil dostat přednostně. Neurčitou válečnou hrozbu zde zpříma pojmenovávají dobové mapy a plakáty na zdech.
Co se formy týče, povedlo se zdejšímu ansámblu natočit svižné a svěží dílo, které provede diváky celým divadlem. Ač se místy využívá až příliš okatých filmových triků, vznikl zajímavý počin využívající filmařský jazyk k čisté divadelní tvorbě.
Mezi herci zaujme především Thálií oceněný Radim Madeja, kterému se do hlavní role doktora Galéna podařilo dostat nespecifikovatelnou tajemnost a neurčitost. Jedním z vrcholů večera tak činí svou finální debatu s Maršálem (Martin Hrubý).
Po očekávaném závěru s rozvášněným davem si Mikeskův tým dovolil diváka překvapit naopak nečekanou hudební tečkou. Slova z básně Josefa Čapka Ráno, kterou dramatikův bratr napsal už v Bergen-Belsenu, dodávají celkovému počinu poutavý a zdrcující závěr.
I přes vysloveně křehké podání Kateřiny Suchanové.