Ryzí vůdce, jenž se rval i přes bolest

Synovi pověsil na krk zlatou medaili, na hlavu mu nasadil mistrovskou čepici a usmívali se. Upřímně, opravdově. O chvíli později Petra Vránu kamery zabraly znovu, ale tentokrát výraz v tváři odkrýval smutek a jedna z partnerek jeho spoluhráčů mu brečela na ramenou. A každý tušil proč.

A právě v té chvíli, několik minut po posledním finále, jsme měli s kolegy definitivně rozhodnout, kdo si zaslouží cenu MF DNES pro nejlepšího hráče play off, jež nese jméno po legendě české sportovní žurnalistiky Václavu Pacinovi. Petr Vrána pro nás už před mačem byl jednou z preferovaných možností, zároveň tu byl i liberecký tahoun Birner, třinecký snajpr Růžička či neuvěřitelné vzkříšení brankáře Kváči.

A byť ve sportu hrají emoce prim a často vás vybičují k nevídaným výkonům, tak v naší volbě neměla hrát klíčovou roli síla příběhu ani jsme nechtěli podléhat soucitu.

Pak nás ale od otázek, které jsme si při finálním rozhodování pokládali, odtrhly výpovědi vítězů.

„Peťa ukázal obrovský charakter, je to skvělý člověk. Když se vrátil, viděl jsem na klucích, jak pozitivně to vnímali. I pro něj jsme to doválčili,“řekl útočník Růžička. A kouč Varaďa přidal: „Byl klíčovým faktorem, dodal klukům jistotu. Kdyby přišel, herně se trápil a my viděli, že mu to nejde... On ale hrál skvěle, tahal první útok a ostatním dával sebedůvěru.“

Nebyly to zdvořilostní fráze. Vrána předvedl úžasný výkon už ve čtvrtfinále proti Brnu, v celém play off si připsal 11 bodů a třeba v prodloužení čtvrtého finále vyhrál přetěžký osobní souboj na brankovišti, z něhož se vzápětí zrodil rozhodující gól. Třinec vedl 3:1 na zápasy a mířil za titulem. Klíčový „detail“.

Často se říká, že v play off se hraje přes bolest. Téměř vždy se myslí ta fyzická, Vrána ale zvedl nad hlavu pohár i přes bolest psychickou, kterou neutlumí injekce a která nezmizí s pár dny volna či klidem na pláži. Jeho parťáci viděli muže, který navzdory těžkostem dře, bojuje.

Byl pro ně ryzím vůdcem. Takový, jenž si uznávanou cenu právem zaslouží.