Čína v americkém moři
Čína staví základnu ve středu Pacifiku, další chce v západní Africe, tím by náhle byla v Atlantiku
WASHINGTON Bitva u Midway, kde Američané roku 1942 v prvním střetu letadlových lodí zlomili páteř námořní moci Japonců, je teď pro čínské admirály něco jako povinná četba. Potřebují vědět, kde Japonsko nasekalo chyby a jak to Američané udělali, že vyhráli, i když měli prohrát. Donedávna to Číňany nezajímalo, jenže teď už k plánům hypotetických bitev budoucnosti berou mapu celého světa. Koukají na Atlantik a Oceánii.
Ze setrvačnosti se pořád mluví o tom, že čínsko-americkým pásmem vysokého napětí jsou vody a sporné ostrůvky podél Číny, ale ve skutečnosti se všechno posunulo už tisíce kilometrů dál.
Američané sledují se znepokojením, že Čína staví základnu přímo uprostřed Pacifiku, jen skok od Havaje, a vybírá si námořní základnu v západní Africe, čímž se uchytí v Atlantiku.
Před pár lety by to bylo nepředstavitelné a taky zbytečné, protože čínské námořnictvo mělo malé lodi jen pro obranu přilehlých moří. Nyní už je početnější než americké, i když to má nesrovnatelně větší sílu. Ale Číňané pomalu dotahují, nyní mají dvě letadlové lodě a do roku 2030 jich má být pět až šest.
To už není síla určená k boji u čínských břehů.
Pearl Harbor na dohled
Ameriku nyní nejvíc zajímá ostrov, o němž už desítky let neslyšela. Ztracená výspa s dvaceti až třiceti obyvateli se jmenuje Canton, ale možná se to prý píše Kanton, což je detail, jenž dobře ukazuje, jak velká byla jeho bezvýznamnost. Teď si tam Čína chce udělat základnu. Ve Washingtonu vypukl poplach.
Canton nebo Kanton leží na rovníku přesně uprostřed Pacifiku. A teď, co všechno z toho plyne:
– Čína bude sedět uprostřed křižovatky strategických vodních cest mezi Amerikou a Austrálií a Novým Zélandem;
– Čína skočila do prostoru, který byl od roku 1945 americkým jezerem. Je to, jako by si Moskva zřídila v roce 1960 letiště na Azorách uprostřed Atlantiku;
– Čína bude mít na dosah Havaj, základní opěrný bod americké síly v Pacifiku. Moderní čínské letouny startující z Cantonu to zvládnou tam i zpět na jeden zátah.
Ostrov používali jako letiště Američané za druhé světové, potom tam přistávala dopravní letadla, aby nabrala dech při letech z Ameriky k protinožcům.
K Číňanům se dostal docela typicky: koupili ho. Patří pod Kiribati, obrovskou zemi maličkých ostrůvků se 120 000 obyvateli. Ta ještě před dvěma roky uznávala jako jedinou Čínu Tchaj-wan, jenže pak Peking vytáhl peněženku. Takže je to naopak. A nádavkem bylo i letiště.
Druhým místem, z něhož by Američany mohla bolet hlava, je západní Afrika. Poplach spustil generál Stephen Townsend, velitel amerických sil pro Afriku: oznámil, že Čína oslovila řadu západoafrických zemí, aby si tam mohla udělat námořní základnu. To by hodně měnilo pravidla hry.
Opět: Atlantik je jezero ovládané Američany a jejich spojenci. Pokud by tam operoval čínský svaz vedený letadlovou lodí, bylo by to trochu jinak. Dneska je pro Číňany Atlantik příliš dlouhý výlet. Ale pokud by tam najednou měli základnu s možností doplnit palivo, opravit škody, doplnit munici, změnil by se i pro ně v domácí hřiště.
Zemí, kde by Čína mohla opěrný bod zřídit, je hodně. Townsend tvrdí, že Číňané začali s poptáváním nahoře v Mauritánii a končí dole v Namibii, i když Čína to popřela.
Peking má logické argumenty, jak základnu obhájit: na západu Afriky je kriticky závislý, protože z Nigérie a Angoly vozí velkou část své ropy, musí být tedy připraven její cesty hlídat. Guinejský záliv je dnes pirátstvím nejzamořenější část světa, tak to lze prodat i jako starost o světové dobro.
Ale v pozadí budou i jiné věci. Dneska je Afrika čínský „druhý kontinent“, protože Afričané žijí z čínských půjček, do nichž se chytali jako do las. Žije tam víc než milion Číňanů. Autor těchto řádků loni narazil v nigerijském Lagosu na celý Chinatown s čínským zbožím, čínskou zdí a čínskými novinami.
Ale Američany zajímá, že Čína bude blíž z nečekané strany: sami Atlantiku rádi říkají „rybník“, aby dali najevo, jak je tam vše blízko. A teď možná bude rybník i poněkud čínský.