V čistírně zbořili budovu
Stará čistírna z Bubenče může být památkou UNESCO, přesto se nevyhnula bourání chlorovny
BUBENEČ Dříve než Praha nečistil odpadní vody ani Londýn. I to byl jeden z důvodů, proč o staré čistírně odpadních vod v Bubenči nedávno natáčela dokument britská televizní stanice BBC.
Motivem k vybudování čistírny uvedené do provozu v roce 1906 byly hygienické důvody a snaha zabránit šíření nemocí. Objekt má nyní šanci stát se jednou z památek zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Paradoxně však před pár týdny přišel o jednu z budov.
„Čistírna je momentálně na takzvaném indikativním seznamu čekatelů. Žádost byla podaná celkem třikrát a teprve až napotřetí ji ministerstvo kultury uznalo,“říká Šárka Jiroušková členka mezinárodní rady památek ICOMOS. Rada pracuje jako poradní orgán UNESCO.
Jirouškovou zaráží, že v areálu, který si podle ní zaslouží celosvětový ohlas, stavebníci před několika týdny se svolením hlavního města zbourali objekt bývalé chlorovny. „Ten byl na rozdíl od zbytku areálu mladší, z třicátých let minulého století, správně by se areál měl zachovat celý tak, jak vypadal během posledního dne provozu, který nastal v roce 1967,“upozorňuje Jiroušková.
„Patrně nešlo o památku“
Objekt měl narušenou statiku kvůli stavebním pracím probíhajícím na nedalekém mostu. Magistrát zareagoval na dotaz MF DNES o demolici chlorovny zasláním dílčí zprávy společnosti Acton, která pro hlavní město zajišťuje správu majetku. „Z komunikace (s Národním památkovým ústavem, pozn. red.) vyplynulo, že objekt bývalé chlorovny patrně není národní kulturní památkou. Na základě těchto zjištění pak bylo na odbor výstavby Prahy 6 podáno ohlášení odstranění stavby,“popisuje mimo jiné dokument.
Jiroušková, která je zároveň autorkou publikace o staré čistírně, upřesňuje, že podmínkou zápisu na seznam UNESCO je zpracování podrobné dokumentace, jejíž příprava bude trvat několik let.
O umístění čistírny na seznam světového dědictví usiluje takzvaný zapsaný ústav Továrna, který je nájemcem objektu staré čistírny, pořádá tam prohlídky a akce pro veřejnost a mimo jiné provozuje kavárnu.
Hlavní město jeho snahu podpořilo. „V roce 2019 jsem předložila radě ke schválení materiál, kterým jsme jako majitel objektu podpořili současné nájemce čistírny v tom, aby o zápis na národní indikativní seznam světového dědictví UNESCO usilovali,“potvrzuje pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha sobě).
Evropská industriální památka
V roce 2010 se čistírna, na kterou byl kdysi dokonce vypsaný demoliční výměr, stala národní kulturní památkou a o šest let později byla zařazena i mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy, když získala certifikát takzvaného kotevního bodu organizace Evropské cesty průmyslového dědictví (ERIH). To by mohlo být bráno jako předznamenání zápisu do UNESCO.
Architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš připomíná, že na seznamu kulturního dědictví je v Praze zapsáno historické centrum a v blízkém okolí například průhonický zámecký park, naopak Bubeneč jako taková součástí kulturního dědictví není. Pokud by se na seznam stará čistírna dostala, byl by tím podpořen status jakési zvláštní ochrany objektu nad rámec toho, že jde o kulturní památku.
„Na tom čekatelském seznamu je už ale asi dvacet staveb, některé už jsou tam třeba i dvacet let. A v některých případech už k zápisu téměř došlo, ale bylo to odvolané na poslední chvíli. Mám tím na mysli například Plečnikův kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad,“vysvětluje architekt. A dodává, že v případě kostela mohl být překážkou zapsání památky odpor církve – vlastníka chrámu.
Naopak výhodou objektu staré čistírny by mohlo být podle Jirouškové, že na seznamu zatím není mnoho technických památek a už vůbec žádná čistírna odpadních vod. „V případě některých čekatelů se někdy ukáže, že někde už je zapsaná památka podobného charakteru a právě bubenečský objekt má výhodu ve své unikátnosti,“upřesňuje odbornice.
Stavební materiál zvoní
Do čistírny odpadních vod v Bubenči ústila pražská kanalizace, která je stejně jako stará čistírna dílem sira Williama Heerlein Lindleyho.
Budování kanalizační sítě začalo v roce 1899. Síť pod pražským centrem slouží v nezměněné podobě prakticky dodnes. „Stejně jako v případě podzemní části čistírny byly pro výstavbu použity speciální dvakrát pálené cihly, takzvané zvonivky,“vysvětluje Jiroušková.
Použité speciální cihly získaly své označení díky tomu, že vydávají při poklepání charakteristický zvuk. Také nepropouštějí vodu, a bude-li čistírna udržovaná, měly by podle odbornice vydržet „navěky“.
V roce 1967 původní mechanickou čistírnu v metropoli nahradila modernější chemicko-technologická nástupkyně na Císařském ostrově. Ve stejném roce teprve začala své odpadní vody podle Jirouškové čistit například západočeská Plzeň, která do té doby vypouštěla kanalizaci rovnou do řeky. I to dokazuje, jak objekt v Bubenči předběhl dobu.