Tenis některé holky ničí
Štve ji, když slyší o své dceři, že flinká tenis. „Ať si to každý zkusí sám,“říká maminka Markéty Vondroušové.
Byl červnový pátek, asi čtyři hodiny odpoledne, a Jindřiška Anderlová v Sokolově četla zprávu od dcery z Paříže. Stálo v ní: „Mami, přiletíš na finále?“
Šikovná levačka Vondroušová totiž o chvilku dřív v semifinále Roland Garros 2019 porazila Britku Kontaovou.
„Dítě mi bez nějakých obrovských ambicí odjelo na turnaj a najednou se chystalo hrát o titul,“líčí Anderlová hektickou situaci, nutriční terapeutka a taky recepční na soukromé oční klinice.
„Já měla jít druhý den do práce. Kolegové naštěstí chápali, že se Markétě další grandslamové finále už nemusí nikdy poštěstit. Ale řešte to ve čtyři hodiny v Sokolově, když máte být druhý den dopoledne v Paříži.“
Anderlová přesně před dvěma lety vše stihla a s hrdostí v duši sledovala svou „Maky“na Chatrierově stadionu nastupovat na nejslavnější antukový kurt na světě.
Viděla její porážku s Australankou Bartyovou, nicméně nepřestala žasnout, kam až to její děvče dotáhlo.
A diví se, proč se o něm někdy tvrdí, že postrádá posedlost, která některé jiné hráčky žene za úspěchem.
Ostatně i letos Vondroušová (21 let) na Roland Garros obstála, vypadla až v osmifinále s rozjetou Španělkou Badosaovou.
Co tedy o jejím zápalu pro sport soudíte?
Ve čtrnácti letech se odstěhovala do Prahy, kde začala naprosto sama pracovat na své kariéře. Nesvědčí tohle o její oddanosti tenisu?
Svědčí. Vy jste tenkrát hned souhlasila?
To už je tak strašně dávno... Vše vyplynulo ze situace. Na Štvanici dostala přijatelné podmínky, co se týče tréninku i ubytování. Její základní škola v Sokolově k věci přistupovala vstřícně. Samozřejmě jsem měla typické maminkovské obavy, jak se v Praze sama o sebe postará.
A jak si počínala?
Ten krok odpovídal Markétině jedinečné povaze, byla na něj dobře psychicky vybavená. Jiné dítě v jejím věku by ho asi úplně nezvládalo. Ale u ní jsem si byla naprosto jistá, že to dá. Byla totiž svéhlavá už odmalička.
S odstupem vidíte, že udělala dobře?
My jsme se jako rodina nemohli sakumprásk přemístit do Prahy a vytvořit jí dokonalé prostředí. A už vůbec jsme neměli prostředky, abychom ji poslali do akademií k Mouratoglouovi nebo Bollettierimu. Vše jsme se učili a budovali od píky na malém českém dvorečku.
Žasnete nad délkou a náročností cesty, kterou vaše dcera urazila?
Vážím si posunu z nuly do současného stavu. Když někde čtu, že Maky nemá tu správnou posedlost, v duchu si říkám: „Ať si to každý zkusí sám!“Vždyť je přece senzační, čeho dosáhla. Co je skvělejšího, než když vaše dítě dělá práci, jakou si vybralo? A ještě takhle báječně placenou!
Kdekoho v branži napadá, že by mohla být ještě výš, kdyby byla do svého povolání zažranější. Co vy na to?
Koukám se na věc jako máma. Kdyby už příští rok tenis nehrála, nikdy nebudu ničeho litovat. Mé dítě se dostalo do světové špičky. Už je jisté, že finančně nikdy nebude strádat.
Ale co grandslamové trofeje a pozice světové jedničky, za něž by některé hráčky prodaly duši?
Když čtu různé články, mám dojem, že holky jsou povinny plnit něčí ambice. Vůbec se na ně nekouká jako na lidské bytosti, jestli jsou spokojené, nebo nejsou. Ale proč? Vždyť Markéta nikomu nic nedluží, institucím ani manažerům. Tenis je její koníček a práce, která ji dobře živí. Jestli s tím lidé nejsou spokojení, tak je to jejich problém.
Víte, že by s vámi někteří tenisoví rodičové nesouhlasili?
Ano, někteří jdou do extrémů. Berou si úvěry, prodávají firmy. My máme čistý štít. Používáme selský rozum, který se jinak dost vytrácí. Maky se podařilo shromáždit kolem sebe správné lidi, kteří ji provádějí sportovním i finančním světem. Ona si například ani po své kosmické výhře na Roland Garros (přibližně 30 milionů korun hrubého) nezměnila bydliště kvůli daním.
Rozumíte si v pohledu na tenisový cirkus s Jiřím Hřebcem, patronem Markétiny kariéry?
Pan Hřebec je pro mě ikona. S jeho smýšlením se všichni ztotožňujeme, bereme ho a máme jej v úctě. Nemám problém se ho na cokoliv zeptat. Markéta na něj hodně dá.
On tvrdí, že se tenis zbláznil. Že se kolem hráček potlouká plno příživníků. Netkví však pravá profesionalita v ochotě investovat do sebe a užitečných pomocníků?
Zase se dostáváme k tomu, co se o Maky vypráví. Že kolem sebe nemá dvacetičlenný tým, pořádně se nesoustředí na tréninky, moc často kouká do telefonu... Podle mě je velmi troufalý ten názor, že tenisu nedává všechno. Vyšla ze skromných podmínek, přesto si najala řadu odborníků, se kterými pracuje od rána do večera. Třeba na prevenci zranění, v čemž udělala velké pokroky.
Jaké další informace a zvěsti vás
Není například pravda, že je Markétiným manažerem její strýc Adolf Šádek (majitel fotbalového klubu Viktoria Plzeň). Myšlenka ustrnula dříve, než jakákoliv spolupráce vůbec začala. Píše se o lecčems, ale málokdo ví, že Maky třeba nedávno koupila pro dětské oddělení sokolovské nemocnice přístroje na léčbu respiračních chorob za 400 tisíc korun. Není nána, která fláká tenis, ale hodná duše, která se umí rozdělit.
S tenisovým zaměstnáním se pojí všetečný dozor veřejnosti. Vaše dcera se občas zmíní, že jí není příjemný. Jak ho vnímáte vy?
Ten obrovský tlak holky odrovnává. Znám zdevastované holky, které s Markétou vyrůstaly. Některá už nechce na kurt, protože se bojí, co na něm předvede a co se pak strhne na sociálních sítích. Jiná je fyzicky tak zničená, že přemýšlí o konci kariéry. Řada hráček na nejvyšší úrovni zazáří, ale pak zmizí. Andreescuová je každou chvíli zraněná, Bartyová si od tenisu musela dát dlouhou pauzu. Příkladů je mnoho.
Považujete tenisové prostředí za nezdravé?
Záleží na přístupu. Někdo dokáže jít takzvaně přes závit. Někdo to zkusí a zlomí se, či dokonce skončí. Potřebujete štěstí, genetické předpoklady a fůru sil a odříkání, aby se tenistka vydrápala tam, kam se dostala Maky. Klaním se rodinám, jejichž potomci jsou na úplném světovém vrcholu. Články a příspěvky každopádně nikomu nepřidají. Lehko se řekne: „Nečti to!“Ale jestliže máte pořád plný telefon ošklivých zpráv nebo výhrůžek, těžko se dají ignorovat.
Občas. Teď jsem se přesunula do Prahy, abych byla Markétě blíž. Organizovat a zařizovat různé záležitosti přes půl republiky je náročné. Lidi z mého okolí to berou jako senzaci. I mně zmizela část soukromí. Začne zápas, Maky prohraje tři gamy a najednou mi začnou chodit zprávy: „Ježišmarjá, co to s ní dneska je?“
Někdy si vypnu telefon, i když nechci být vůči známým a kamarádům nezdvořilá. Nebránila bych se, kdybychom se ocitly mimo realitu. Vpluly jsme do tenisového života, snažíme se válčit, ale jednoduché to není.
Myslím, že Markéta je šťastná. To je pro mě klíčová věc.
Myslím, že je. To je pro mě klíčová věc. Nikdy jsem neměla pocit, že by chtěla žít jinak. Nikdy mi neřekla: „Mami, mně se nechce na trénink. Já na ten turnaj nejedu.“I proto jsem v sobě našla sílu ji podporovat takhle dlouho. Určitě bych ji nenutila hrát, kdybych viděla, že na to tenisově má, ale doma mi brečí. Viděla jsem u kurtů spoustu vynervovaných rodičů a plačících dětí. Bývá to silné kafe.
Jak vám dceřin úspěch na Roland Garros 2019 změnil život?
Bohužel, nebo bohudík, přišel docela brzo. Markéta mohla být psychicky i fyzicky připravenější. Nicméně zvládla ho dobře. Dál se pohybuje ve stejném prostředí, úspěchy mají i ostatní holky a jejich trenéři. Nikdo se z ní v klubu neposadil na zadek, i když radost byla obrovská.
Nikdy jsme si neřekli, že přestaneme pracovat a necháme se živit. To by mi připadalo nechutné. My všichni, co jsme jí blízcí, dál pracujeme a jsme na Maky nezávislí. Já jsem skromná, stačí mi jednou za rok nějaký hezký dárek. Ty peníze jsou její. Vyhrála si je, tak ať si je užívá.
Věříte, že má největší triumfy teprve před sebou?
Nezlobili bychom se, kdyby se jí dál dařilo stejně nebo ještě líp. (usmívá se) Ale když to nepůjde, tak ji do Klokánku neodložíme a z mostu skákat nehodláme. Vážím si i jiných věcí. Během pandemie si dodělala maturitu. Jupí! Kdyby zítra řekla, že už to nedává a končí kariéru, odpověděla bych: „O. k., vymyslíme ti jinou životní cestu.“Šla by například studovat vysokou školu. Kdyby na ní byla spokojená, tak proč ne?