Psychických potíží bude teprve přibývat, líčí psycholožka
Strach o život pominul, úklid trosek je v plném proudu. Právě v tu chvíli však pro mnohé z lidí, jejichž domovy na jižní Moravě zpustošilo tornádo, nastávají nejtíživější chvíle.
„Najednou si uvědomíte, že nový dům nepostavíte za měsíc ani za dva. Trosky a nepořádek sice uklidíte, ale v tom neštěstí zůstáváte dál. S každým dnem přibývá počet lidí, kteří potřebují pomoct,“přibližuje policejní psycholožka Soňa Malíková.
Jejím úkolem je rozrušené obyvatele uklidnit a stabilizovat. „Lidé jsou při takovém neštěstí zasaženi v tom nejcitlivějším, v základních hodnotách. Měli strach o život, o střechu nad hlavou, o své nejbližší,“vysvětluje. „Zpočátku si vůbec neuvědomovali, že nějakou psychologickou pomoc potřebují. Nejedli, nespali, jen pracovali na odklízení suti. Přišli za námi například jejich příbuzní nebo lidé v jejich blízkosti. V sobotu a v neděli společně hasiči, policisté a charita obcházeli všechny domy v obci a mluvili s lidmi na místě. Ptali se jich, jaké mají škody, co jim chybí. Současně také nabízeli kontakty na psychologickou péči.“
Velkou pomocí je v tomto ohledu ohromná vlna solidarity. „Mě samotnou velmi dojalo, když jsem byla na místě a viděla jsem, jak jsou k sobě lidé vstřícní, milí a jak v tom šíleném neštěstí, které je potkalo, k nám byli velmi pozorní a ochotní. Nabízeli nám vodu, přestože jí sami neměli dost. Opravdu jsem měla slzy na krajíčku, a to si myslím, že jsem v životě už viděla hodně neštěstí,“svěřuje se psycholožka.
Celé akci, jak je tomu u přírodních katastrof běžné, velí hasiči. A lidé ji zvládají i díky venkovské soudržnosti. „Když lidem na vesnicích pomáháte, zjišťujete, jak se všichni znají. Cítíte se být součástí. Pokud by podobnou situaci museli řešit obyvatelé sídliště, bylo by to mnohem horší,“míní Malíková. (hom)