Žáci bez roušek. Učitelky? Nezájem

V těchto dnech jsem sdílela cestu vlakem s 20–30 žáky snad 9. třídy. V otevřeném vagonu Západního expresu bylo na první pohled patrné, že respirátor nikdo z nich nemá. Mladý průvodčí s vyděšenýma očima tuto skutečnost ignoroval a teprve na mé upozornění je vyzval k nápravě. A pak rychle odešel. Uposlechla asi polovina.

Zašla jsem za pedagogickým doprovodem, což byly dvě mladé dívky. Zdálo se, že se mnou souhlasí, a jejich usměvavé oči dávaly naději. Ale to byl omyl...

Ani se nezvedly, nic se nezměnilo...

Při vystupování jsem se jich zeptala, proč neplní povinnosti pedagogického dozoru, jestli se snad žáků bojí? Jejich argumentem bylo, že někteří dospělí roušky také nepoužívají a já nemám právo je jako pedagogy hodnotit. Ale to jsem ani neměla v úmyslu...

Rozloučila jsem se radou, aby se nad sebou zamyslely. Ony mi na oplátku poradily totéž...

Tak jsem se zamyslela a je mi líto, že jsem také učitelka...