Dickinsonovy memoáry pobaví
Kniha frontmana kapely Iron Maiden Bruce Dickinsona Co dělá tenhle knoflík? se od jiných životopisů liší zejména vtipem.
Autobiografie slavných muzikantů či zpěváků si bývají podobné jako vejce vejci – dětství, dospívání, první kontakt s muzikou, zatím jen pasivně, coby posluchač. Následují nesmělé pokusy o zpěv či hraní, první kapely, zkušebna, hraní po hospodách pro pár nadšenců a posléze vstup do první ligy.
Metal a Monty Python
Kniha Co dělá tenhle knoflík? od frontmana kapely Iron Maiden je formálně vystavěná podobně, ovšem Bruce Dicksinson je Brit a nadto velmi dobrý psavec. Čili mu se sepisováním memoárů nemusel pomáhat nějaký stínový autor, to zaprvé. Zadruhé – díky ostrovnímu smyslu pro suchý a sebeironický humor jde o velmi vtipnou a zábavnou četbu beze stopy jakékoli metalové zaťatosti a urputnosti.
Dickinson nikdy nebyl prototypem superhvězdy s hlavou v oblacích, působil spíš vždy jako kámoš odvedle, který shodou okolností zpívá v jedné z největších heavy metalových skupin všech dob. Tak se prezentuje i na stránkách svého životopisu, sází jednu zábavnou historku za druhou – ta s „vylepšenými“fazolemi, která měla za následek vyloučení ze školy, opravdu stojí za to, hraje si se slůvky a nešetří vtipnými přirovnáními. Čteme-li jeho postřehy z fungování britského internátního školství, vzpomeneme si na Harryho Pottera zkombinovaného se Smyslem života od Monty Python. Britský humoristický národní poklad je ostatně zmiňován na několika místech – když Dickinson dělal jeden z prvních konkurzů na zpěváka, na jednu stranu kazety nahrál ukázky svého zpěvu, na druhou vybrané skeče Monty Python. Prý pro zasmání, kdyby kapelu jeho zpívání nezaujalo. A když o několik let, strhujících koncertů a klasických alb později točili Iron Maiden klip ke skladbě Can I Play With Madness, přizvali si do hlavní role Grahama Champana.
Do zbraně a do kokpitu
Nadsázky a sarkasmu se zpěvák nezříká ani při popisu svého boje s rakovinou. Zvážní pouze ve chvílích, kdy se vydává z pocitů z návštěvy Osvětimi nebo z koncertu ve válečném Sarajevu v roce 1994.
Jak věrní fandové Iron Maiden vědí, Dickinson je také autorem humoristických románů o lordu Iffym Boatraceovi, nadšeným šermířem a pilotem. O všem píše se stejnou vášní jako o muzice. Čemu se vyhýbá, je soukromí. V doslovu přiznává, že se cíleně rozhodl nepsat o vztazích, dětech, rozvodech; některé místnosti nechává zavřené.
Není to a ani neměla být komplexní autobiografie zpěváka. Spíše máme co do činění se čtivým průletem dosavadní dráhou výrazné osobnosti s mnoha zájmy i talenty.
A mimochodem, vzkaz pro překladatele či redakci: zakladatel Deep Purple se jmenuje Ritchie Blackmore. Druhé „o“v příjmení tam opravdu nemá co dělat.