A německý komplex je fuč! Anglie slaví

Iz televize to bylo slyšet víc než jasně. A co teprve na stadionu ve Wembley! Jak asi muselo být německým fotbalistům, když zazněla jejich hymna a z tribun, kam včera mohlo pětačtyřicet tisíc fanoušků, se rozléhalo hlasité hučení?

Asi nic moc. A zároveň pořád o dost příjemněji než o dvě hodiny později, kdy vstřebávali zklamání z vyřazení v osmifinále mistrovství Evropy. Anglie – Německo 2:0!

Negentlemanské přivítání předznamenalo řežbu, kterou rozsekly až dvě dotažené akce ze závěrečné čtvrthodiny. Obě vykouzlil aktivní náhradník Grealish a zakončovali Sterling s kapitánem Kanem.

Angličané jsou v euforii, protože poskočili mezi nejlepších osm přes nejméně oblíbeného soupeře.

Můžete v evropském fotbale zkusit hledat větší rivalitu mezi dvěma státy, ale zřejmě pohoříte. Včera se na velkém turnaji potkaly po jedenácti letech a šlo o tolik, že i britský premiér Boris Johnson žádal šéfy firem, aby zaměstnance výjimečně pustili dřív domů – jen aby lidé mohli sledovat zápas, na kterém celé zemi tolik záleží.

Angličanům nároční fanoušci neodpustí nic, ale zrovna porážka s Německem pokaždé spustí větší humbuk než cokoli. I bývalý kapitán David Beckham, který seděl na tribuně, o tom ví své.

Od památného vítězství ve finále mistrovství světa 1966, kdy Němce odsoudil k porážce Hurstův gól negól, si Anglie vytvářela komplex. Když na velkých turnajích o něco šlo, vždycky selhala. Ve vyřazovací fázi na Němce během 55 let narazila čtyřikrát a až do včerejška ani jednou neprošla dál. I proto si svět zapamatoval hlášku útočníka Garyho Linekera o hře, kterou hraje dvaadvacet lidí a vždycky vyhrají Němci. Divíte se snad, že ti si potom rádi rýpnou? „Anglie a náš rival? Rival je přece ten, s kým máte na hřišti nejvíc práce,“provokoval před zápasem bývalý německý reprezentant Dietmar Hamann.

Ta slova se včera vrátila. Angličané přežili šance Wernera i Havertze, Müller v tutovce nevyrovnal na 1:1. A komplex je fuč.