Fanoušci Česko podceňují, hráči ne

Jako by současnou dánskou fotbalovou euforii, zvýrazněnou silným příběhem Christiana Eriksena, nemohlo nic zabrzdit. A Češi? Ti už vůbec ne. „Cítím, že veřejnost toho o soupeři příliš neví, trochu ho podceňuje. Hráči i trenéři však fanoušky varují: Český tým je silnější, než si myslíte,“říká fotbalový novinář Gisle Thorsen.

„Nálada v zemi je velmi optimistická,“popisuje přední dánský žurnalista ze serveru Ekstra Bladet před sobotním čtvrtfinále Eura v Baku. „Po celé Kodani vlají dánské vlajky, fotbalové nadšení je cítit na každém kroku. Mezi fanoušky a týmem vznikla dokonalá lovestory. Dlouho jsme nic takového nezažili.“

Opravdu?

Už před turnajem celé Dánsko cítilo, že má pohromadě dobré mužstvo. Bojovný tým, který je nesmírně těžké porazit. K tomu tři zápasy doma v Kodani, nikdo nepochyboval, že se ze skupiny postoupí.

Ale hned v prvním zápase přišel kolaps Christiana Eriksena.

Štěstí, že to dobře dopadlo. Po tom, co se Christianovi stalo, se pouto mezi fanoušky a hráči zpevnilo, v zemi je cítit opravdová jednota. Pomohlo, jak o celé situaci hovořili hráči i trenér Hjulmand, sdíleli své pocity, obavy, pochybnosti, otevřeli se. Skutečně se semkli.

Podobně jako když v roce 1992 prožíval tým vážnou nemoc dcery Kima Vilforta, jednoho ze dvou střelců vítězného finále?

Tehdy to nebyla veřejná informace. Lidé možná věděli, co se v pozadí odehrává, ale nikdo to nerozebíral. Byla jiná doba: žádný internet, žádné sociální sítě. Dnes by Vilforta zavalila podpora, tenkrát nikoli. Ve srovnání s Eriksenem, hvězdou týmu, je to něco jiného.

Teď už je Eriksen po operaci, má přístroj, který mu ohlídá srdce.

Ovšem co bude s jeho kariérou, je značně nejisté. Zotavuje se doma v Odense, kde má svůj klid. Měl by na tom být v rámci možností dobře, je v kontaktu s hráči. Pro všechny byla obrovská úleva, když se ukázalo, že je v pořádku. A už se zase řeší hlavně fotbal. Všichni věří, že tenhle tým může dojít...

... až na vrchol?

Fanoušci sní o dalším roce 1992, kdy jsme byli zlatí. Dánové se tenkrát na turnaj dostali dodatečně, počítalo se s tím, že po třech zápasech pojedou domů, a nakonec z toho byl senzační úspěch. Současný tým je silnější, připravenější.

Oba spojuje jméno Schmeichel. Tehdy chytal Peter, teď jeho syn Kasper. Dvě klíčové postavy.

Peter byl tenkrát nejlepší brankář světa, ve finále proti Německu byl přímo fantastický! Zároveň to s ním občas nebylo úplně jednoduché.

Jaký je Kasper?

Týmovější, pravý lídr. Peter hrál v lepších klubech, s Manchesterem United má tituly z Premier League, vyhrál Ligu mistrů, ale i Kasper už je mistrem Anglie, pomohl k trofeji v FA Cupu. Možná není tak dobrý jako otec, ale málokdo podává na ostrovech v posledních letech tak stabilní výkony.

Jakou pozici má Kasper Hjulmand, kouč, jehož životopis není nabitý úspěchy?

Je oblíbený a uznávaný. Jako mladý trenér dovedl Lyngby do nejvyšší soutěže, s Nordsjaellandem vyhrál první titul v historii a dovedl ho do Ligy mistrů. Patří mezi nejvýraznější trenéry u nás, s vizí, novými myšlenkami, hovoří se o něm jako o dánském Guardiolovi. Navíc má i výrazný přesah do společnosti. Věnuje se sociálním tématům, snaží se pomoci lidem s mentálním i jiným handicapem – i kvůli bratrovi, který je odkázán na pomoc ostatních. A otevřeně mluví také o problémech fotbalu, o agentech, nenasytnosti některých majitelů, o dluzích.

Řekl, že by raději ve čtvrtfinále narazil na Nizozemce. Proč?

Ví, že Češi jsou takticky i fyzicky nabušení, nemají takové individuality, hrají však skvěle týmově. Očekává se tuhý boj, ale v naší zemi si přejeme, aby tahle párty ještě neskončila. Kdybych to měl vyčíslit: pětapadesát ku pětačtyřiceti pro Dány?

„Každý v naší zemi si přeje, aby tahle párty ještě neskončila.“

Gisle Thorsen, dánský novinář