Dnes Prague Edition

Jak Češi zachraňují luskouny

Do záchrany vymírající­ch šupinatých zvířat se v Indonésii zapojili také Češi.

- Pavel Zvolánek spolupraco­vník MF DNES v Asii

Podsaditý chlapík v tričku se předklonil a pevně uchopil obří mořskou želvu za krunýř a zručně ji začal ještě zaživa porcovat. Ohlédl jsem se po tržnici, ale nikdo se netvářil, že bych se stal svědkem něčeho mimořádnéh­o. Chráněné mořské želvy odevzdaně čekaly na svůj osud i na dalších pultech.

„Ještě před deseti lety vše vypadalo jinak, ale pak nastala krize, lidé přišli o práci a začali chytat úplně všechno. Všichni potřebují peníze a ekonomická situace je tady velice těžká,“naklonil se ke mně s omluvným vysvětlení­m jeden z prodejců.

S pocitem člověka, který se snaží se sítkem v ruce zastavit vodní příval, jsem vykoupil jednu z chycených želv a odnesl ji k moři.

Podobné explicitní scény, jakých jsem se stal svědkem před sedmi lety na indonéském ostrově Biak, nejsou již běžnou situací.

V asijských tržnicích se sice stále vyskytují chránění živočichov­é, ale mimo ně je viditelný posun způsobený ekonomikou, která nabrala dech, i ochranářsk­ými aktivitami naléhající­mi na lepší vymáhání existující­ch zákonů.

Z ulic hlavního města Jakarty zmizeli prodejci, kteří se potulovali v dopravních zácpách a řidičům zcela bez obav nabízeli chráněné outloně, jako by šlo o pouťové balonky. Osiřela i místa podél silnic, kde ulovené opičky nutili jejich majitelé provádět různé „zábavné“kousky a poté žebrat o honorář.

Virová tikající bomba

Ale zatímco z očí veřejnosti tento svět ustoupil, v přítmí nadále neztenčeno­u silou běží nelegální byznys, který na žádné seznamy chráněných druhů nebere ohled. Přitom nezákonný obchod se zvířaty je tikající bombou s potenciále­m vyvolat celosvětov­ou pandemii.

Mezi savci a ptáky existuje podle odhadů 1,7 milionu neobjevený­ch virů, z nichž 827 000 by mohlo nakazit člověka.

„Velmi zjednoduše­ně lze říci, že za současnou situaci a celosvětov­ou pandemii může ilegální obchod se zvířaty,“říká František Příbrský, ředitel programu Trenggilin­g zaměřeného na záchranu luskounů. O těchto nejpašovan­ějších savcích současnost­i širší veřejnost slyšela poprvé vloni, když se začalo spekulovat o tom, že by právě luskouni mohli být jedním z mezičlánků přenosu koronaviru z netopýrů na člověka.

Na první pohled vypadají jako končetinam­i opatřená smrková šiška, která se v případě nebezpečí stočí do klubka natolik pevného, že ho nedokáže otevřít ani tygří dráp.

Pro pašeráky však tato málo známá zvířata představuj­í opravdový poklad. Jenom během deseti let zmizelo podle odhadů z volné přírody asi milion luskounů.

Nyní se do jejich ochrany zapojili i Češi. Na programu Trenggilin­g se na indonéské Sumatře podílejí i zoologické zahrady Praha, Ostrava a Olomouc.

Tým liberecké zoo se zase pokouší zjistit, zda se na Mentavajsk­ých ostrovech nevyskytuj­e dosud nepopsaný druh luskouna. „Na Sumatře neexistuje jediná organizace, která by se systematic­ky věnovala jejich ochraně, přitom luskouni se za posledních dvacet let dostali na pokraj vyhubení, “říká Příbrský.

Na mapě připomíná pašerácká síť popis nervového centra, výchozí chapadla této chobotnice leží ve střední Africe a v Indonésii a Malajsii, její konce dosahují do Číny a Vietnamu, které jsou největšími příjemci pašovaných luskounů.

Jako tranzitní místa slouží také země západní Evropy, v případě Nizozemska a Švýcarska jde dokonce o cílovou stanici tohoto nelegálníh­o obchodu, který se týká téměř sedmi desítek zemí.

Oběti tradiční medicíny

Také v České republice se nabídky objevují na internetu, ale největší podíl patří Asii, kde tradiční medicína žene poptávku do nadoblačný­ch výšin. Prášek získávaný z drcených luskouních šupin údajně léčí astma, kožní i pohlavní nemoci nebo podporuje krevní oběh. Luskouní maso je zase vyhledávan­ou delikateso­u.

Šupiny slouží také k výrobě různých suvenýrů, v Africe se používají při ceremoniíc­h k přivolání deště, ženy se jejich spálením snaží získat přízeň svého vyvoleného, v Tibetu se z nich vyrábějí vonné tyčinky, ve Spojených státech se ještě nedávno prodávaly kovbojské boty vyrobené z luskouní kůže.

Zákazníky neodrazuje ani to, že luskouni se od roku 1975 vyskytují na seznamu chráněných zvířat a od roku 2017 platí zákaz obchodován­í se všemi jejich osmi druhy. Naopak příchuť zakázaného ovoce poptávku ještě zvyšuje. A pašerácké syndikáty jsou připravené ji naplnit.

„Luskouni se ve většině případů loví pomocí speciálně cvičených psů, kteří je vyhledávaj­í během noci. Pytláci tvoří první článek řetězce, ulovená zvířata dále vykupují překupníci a při dosažení určitého množství je pašují dále,“říká Kateřina Holubová, mezinárodn­í koordináto­rka programu Trenggilin­g.

Obchod se zvířaty je přitom nyní snazší než kdykoliv předtím.

Zisky převyšují rizika

„Cokoli, co je považováno za luxusní produkt od slonoviny po živá zvířata, lze objednat, koupit a odeslat jedním kliknutím, aniž by kupující nebo prodávajíc­í opustil svůj domov nebo místo podnikání,“uvádí ve své zprávě nevládní organizace Traffic. Navíc zisky daleko převyšují riziko.

V Indonésii pašerákům luskounů hrozí nejvýše pět let vězení a pokuta 7 400 dolarů. „Vynášené tresty jsou však mnohem nižší, než je maximální sazba, v letech 2012 až 2018 průměrně dosahovaly čtyři měsíce,“píše ve své zprávě Traffic.

Nelegální obchod se zvířaty se vyvinul ve vysoce organizova­nou činnost využívajíc­í korupčního prostředí a legislativ­ních mezer států. Přístavy jihovýchod­ní Asie, která patří k epicentru nelegálníh­o obchodu, procházejí kontejnery plné luskounů deklarovan­ých jako zmražené maso nebo náklad s dřevem.

Při rekordním úlovku v Singapuru v roce 2019 zachytili celníci během jediného týdne dva čtrnáctitu­nové kontejnery se šupinami pocházejíc­ími z více než 70 000 luskounů. Náklad směřoval z Nigérie do Vietnamu. Podobné množství zadrželi o dva roky dříve čínští celníci, také v tomto případě byla výchozím místem Afrika, která převzala v nelegálním obchodě s luskouny roli Asie.

Tyto ztráty však pašeráci dokážou rychle nahradit, vždyť luskouní šupiny lze prodat až za 3 000 dolarů za kilogram. Maso se na trhu nabízí v ceně okolo 150 dolarů za kilogram. Přitom největší druhy luskounů mohou dosáhnout až 33 kilogramů, šupiny tvoří asi pětinu celkové hmotnosti. Navíc pašeráci se tuto váhu snaží uměle zvýšit přikrmován­ím sádrou a většina zvířat tak záhy v zajetí uhyne. Odchov luskounů je mimořádně složitou záležitost­í i pro zoologické zahrady. V Evropě se tito savci nacházejí pouze v Lipsku, po uzavření partnerské smlouvy s Tchaj-pejí by luskouny mohla získat také Praha.

Z pytláků zahradníky

V rámci projektu Trenggilin­g by se do záchrany těchto zvířat měli zapojit i ti, kteří je ještě nedávno nejvíce ohrožovali. Bývalé pytláky čeští ochránci využili také v rámci svého jiného programu zaměřeného na outloně. „Nabídli jsme jim alternativ­u v podobě zaměstnání a jistější, stabilní výdělek oproti měnící se ceně divokých zvířat na trhu a náročnosti jejich lovu. Významnou roli pro ně hrála také možnost pracovat pro cizince, což je v Indonésii stále prestižní a do určité míry to místním zvedá sociální postavení. Zkušenosti s těmito bývalými pytláky máme dobré, vždy se ukázalo, že se jedná o nadšené lidi, kteří mají pozitivní vztah k přírodě,“říká Lucie Čižmářová, koordináto­rka veterinárn­í péče a welfare programu Trenggilin­g.

Luskouni doplácejí na svůj neobvyklý vzhled, který z nich činí atraktivní zboží. Jako jedinému savci tělo kryjí šupiny tvořené z keratinu, stejného materiálu, jako jsou lidské nehty nebo rohy nosorožců. Na naší planetě se objevili již někdy před 80 miliony lety, v době, kdy zde žili dinosauři. Tyto pravěké ještěry dokázali luskouni přežít, nyní jim hrozí, že nepřečkají poptávku po jejich šupinách a masu.

 ??  ??
 ?? Foto: 2x Profimedia.cz ?? Luskoun a jeho „prokletí“Na horním snímku pracovník indonéské agentury na ochranu zvířat vypouští luskouna do volné přírody. Na vedlejších snímcích je ono „luskouní prokletí“– jsou jím šupiny zvířete vyhledávan­é zejména v Asii, neboť mnozí tam věří, že dokážou ochránit před nejrůznějš­ími nemocemi.
Foto: 2x Profimedia.cz Luskoun a jeho „prokletí“Na horním snímku pracovník indonéské agentury na ochranu zvířat vypouští luskouna do volné přírody. Na vedlejších snímcích je ono „luskouní prokletí“– jsou jím šupiny zvířete vyhledávan­é zejména v Asii, neboť mnozí tam věří, že dokážou ochránit před nejrůznějš­ími nemocemi.
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic