Recenze: Vyšehrad v kině
I když vstupuje do kin, těžko se dá mluvit o filmu. Projekt Vyšehrad: Seryjál totiž vznikl spojením internetové ságy s ukázkami z jejího chystaného celovečerního pokračování.
Jinými slovy, jde o čistě účelový obchodní trik s poněkud nejasným adresátem. Skalní fanoušci totiž původní seriál znají, vyšel i na DVD, takže si pouze v lepší technické kvalitě zopakují jednotlivé epizody řazené nyní do kapitol.
Standardní kalba
Kdežto ti, kdo kotrmelce padlé fotbalové hvězdy ve šťavnatém podání Jakuba Štáfka vidí poprvé, si možná svou představu o kultovní pověsti Vyšehradu poopraví. Protože co zabírá v malých dávkách od dílu k dílu, jako celek působí nutně jednotvárné a v nekonečné smyčce výstředních radovánek se někdejší provokace pomalu mění v nudu.
Vyšehrad: Seryjál začíná v mučírně, kde spoutaný hrdina hloubající o příčinách své potupy vypráví svůj příběh zpětně. Následující podtitulek „o několik let dříve“tak poslouží jako nouzový vchod do minulosti, tedy do původní online série, kde se někdejší hvězdný hráč Sparty přezdívaný Lavi propadá přes těžké kocoviny a lehké slečny až ke klíčovému okamžiku, kdy musí vzít zavděk nabídkou Slavoje Vyšehrad.
Štáfkův sebevzhlíživý omezenec je opravdu dokonalé hovádko, přivádějící všechny kolem k zoufalství, ovšem jeho„standardní kalba“na pokračování se brzy vyčerpá a mimo ni vlastně nemá co předvádět. Navíc zdržuje vypravěčský komentář a vyloženě vytáčejí vlezlé hudební předěly „Lavíííí!‘, jejichž jedinou funkci lze spatřovat v prodlužování na celovečerní metráž.
Málo fotbalu
Jistěže Vyšehrad není ani první, ani poslední projekt, který si ověřil, že přenosem sestřižené webové legrácky na velké plátno ještě zdaleka nevznikne film. U komediální látky však výsledek trpí o to víc, že i krajní situace a nejbizarnější gagy utopí v lineárním řetězení; nemají pointy, nemohou zazvonit, pocitově se slijí v záznam sexuálních hrátek typu „Nahusti mě jako balón“.
Něco z původního kultu nicméně zůstalo, zejména zjevné herecké potěšení, jež vedle Štáfka vyzařují především Jakub Prachař a Ondřej Pavelka. Skalní příznivci prvního Vyšehradu jistě zvednou známku přinejmenším z nostalgie a někdo možná v hlušině Seryjálu vykutá zlaté zrnko neohrožené společenské kritiky korupčních poměrů v českém fotbalu. Ale na rovinu, jestli je ve třikrát prodaném nápadu něčeho opravdu málo, pak je to fotbal.
Čili Seryjál coby „mezistupeň“završený v podstatě trailerem příštího Vyšehradu, jenž přijde do kin v květnu 2022, mu dělá trochu medvědí službu.