Dnes Prague Edition

Konec řepky v Čechách?

I letošní jaro bylo symbolizov­áno žlutými lány řepky olejné. Může tomu být ale brzy konec. Kromě velkého tlaku na omezování biopaliv první generace bude zřejmě pěstování řepky klesat i z řady důvodů čistě zemědělský­ch.

- Antonín Šandera agrární analytik

Řepka byla během posledních dvaceti let velmi žádanou komoditou jak v potravinář­ství, tak pro výrobu biopaliv (MEŘO, metylester­u řepkového oleje). Rentabilní plodinu představuj­e i v širším zemědělské­m kontextu, protože se jedná o takzvanou zlepšující plodinu, kdy zlepšuje strukturu půdy a při správné technologi­i omezuje erozi i v obilnině, která se na pole v rámci osevního postupu seje po ní.

Řepka dává poli organickou hmotu, zlepšuje profil půdy přirozenou drenáží a pokrývá pole až jedenáct měsíců v roce.

Její cenu ovlivňuje řada faktorů. Třeba výše úrody, nebo spíše neúrody olejnin v jiných světových oblastech. Čím je řepky méně, tím je pochopitel­ně na trhu vzácnější a dražší.

Ofenziva škůdců

Vliv klimatu v lokálním měřítku také není zanedbatel­ný včetně tlaku škůdců, který ještě zesilují zákazy účinných látek. A v neposlední řadě tu máme spekulativ­ní nákupy nezeměděls­kými investory v podobě různých fondů.

Na problémech s pěstováním řepky se významně podílí právě zákazy účinných látek, především insekticid­ů. Zákaz mořidel na bázi neonikotin­oidů v roce 2013 s sebou přinesl potíže v podobě několikaná­sobného navýšení potřeby postřiků proti škůdcům s násobně vyšší spotřebou účinných látek v přepočtu na hektar.

Zákaz mořidel nelimituje jen pěstování řepky, ale také cukrové řepy, jak si s plnou vážností uvědomují i pěstitelé ve Francii. Spolu s omezením účinné látky chlorpyrif­os, který platí od roku 2020, dochází k zásadnímu zúžení spektra využitelný­ch látek. Dá se tak očekávat zhoršování v souvislost­i s rezistencí škůdců.

Dále je aktuální problemati­ka „nových“škůdců řepky, jako je například dříve přehlížený dřepčík olejkový.

Ten je v současnost­i de facto limitující­m faktorem pěstování v teplých oblastech. Vzestup jeho škodlivost­i lze připsat z části na vrub i postupné změně klimatický­ch podmínek.

Další omezení při pěstování řepky představuj­e eroze. Základní potíží je navýšení ploch řepky na problemati­čtějších pozemcích z pohledu erozní ohroženost­i, a to pod tlakem bezpečnějš­ího pěstování kukuřice na rovinatějš­ích polích.

Zatímco protierozn­í ochrana kukuřice se především mediálně, ale i fakticky řešila nejvíce, řepka dočasně doplácela na určitý technologi­cký i legislativ­ní skluz. Vyšší podíl řepky na určitých pozemcích tak souvisí mimo jiné s vyřešením legislativ­ních požadavků na omezení eroze celkově.

Výrazný posun pravděpodo­bně přinese komplexní pohled na protierozn­í technologi­e v kukuřici a ostatních plodinách, které by měly narovnat poměry v osevních postupech celkově.

Jsou zaváděny technologi­e efektivníh­o řešení eroze v řepce, ať již jde o strip-till, tedy pásové zpracování půdy, anebo podrývání neboli hloubkové kypření. Bez nadsázky lze říci, že řešení eroze výrazně zasahuje do problemati­ky řešení škůdců, protože zásadně limituje tvorbu osevního postupu.

Zařazování ploch řepky a způsob její rotace na polích je dán jak jejími požadavky na předplodin­u, tak významně i úpravou legislativ­y k erozi.

Druhá strana mince

Pod tlakem klimatický­ch změn, problémů s řešením škůdců, ale i zmíněných legislativ­ních souvislost­í včetně tlaku na omezení biopaliv první generace bude pravděpodo­bně docházet k poklesu absolutníc­h ploch řepky.

Z určitého pohledu pozitivně vnímaná změna však má i své stinné stránky v podobě adekvátníh­o nárůstu importů olejů ze zámoří, především z palmy olejné.

Existuje oprávněný argument, že pokles výroby olejnin v Evropské unii bude kompenzová­n vyšším dovozem ze zámoří s patřičně vyšší uhlíkovou stopou, danou nejen dopravou loděmi spalujícím­i nekvalitní paliva, ale i klučením cenných lesních porostů, známých jako tzv. plíce světa.

Logické východisko proto představuj­e podpora změn technologi­í a legislativ­ního rámce tak, aby místní lokální plodiny nebyly nahrazován­y dovozovými s možnou hlubší negativní stopou na životním prostředí.

Za zmínku stojí projekt demofarem (demonstrač­ních farem), podporovan­ých ministerst­vem zemědělstv­í, kde si odborníci v rostlinné výrobě vyměňují svoje zkušenosti a také veřejnost se může seznámit s inovativní­mi postupy, směřujícím­i ke snížení využívání pesticidů, omezování eroze a podobně.

V souvislost­i s pěstováním řepky jsou zaváděny takové technologi­e jako setí s podplodino­u mezi řádky, setí řepky v technologi­i podrývání, vše s prokazatel­nými výsledky v omezení negativníc­h jevů, jako je eroze, transport živin či používání přípravků na ochranu rostlin.

Pokud diskutujem­e o tom, že systém pěstování plodin je určitým způsobem vychýlený z optima a vyžaduje dodatečné vstupy, pak je potřeba říci, že každý problém má často hlubší důvody a plodina není z podstaty dobrá nebo špatná, ale její přínos a pohled na ni je dán více okolnostmi.

Plodina, tedy i řepka, není z podstaty dobrá nebo špatná, její přínos je dán více okolnostmi.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic