Konec řepky v Čechách?

I letošní jaro bylo symbolizováno žlutými lány řepky olejné. Může tomu být ale brzy konec. Kromě velkého tlaku na omezování biopaliv první generace bude zřejmě pěstování řepky klesat i z řady důvodů čistě zemědělských.

Řepka byla během posledních dvaceti let velmi žádanou komoditou jak v potravinářství, tak pro výrobu biopaliv (MEŘO, metylesteru řepkového oleje). Rentabilní plodinu představuje i v širším zemědělském kontextu, protože se jedná o takzvanou zlepšující plodinu, kdy zlepšuje strukturu půdy a při správné technologii omezuje erozi i v obilnině, která se na pole v rámci osevního postupu seje po ní.

Řepka dává poli organickou hmotu, zlepšuje profil půdy přirozenou drenáží a pokrývá pole až jedenáct měsíců v roce.

Její cenu ovlivňuje řada faktorů. Třeba výše úrody, nebo spíše neúrody olejnin v jiných světových oblastech. Čím je řepky méně, tím je pochopitelně na trhu vzácnější a dražší.

Ofenziva škůdců

Vliv klimatu v lokálním měřítku také není zanedbatelný včetně tlaku škůdců, který ještě zesilují zákazy účinných látek. A v neposlední řadě tu máme spekulativní nákupy nezemědělskými investory v podobě různých fondů.

Na problémech s pěstováním řepky se významně podílí právě zákazy účinných látek, především insekticidů. Zákaz mořidel na bázi neonikotinoidů v roce 2013 s sebou přinesl potíže v podobě několikanásobného navýšení potřeby postřiků proti škůdcům s násobně vyšší spotřebou účinných látek v přepočtu na hektar.

Zákaz mořidel nelimituje jen pěstování řepky, ale také cukrové řepy, jak si s plnou vážností uvědomují i pěstitelé ve Francii. Spolu s omezením účinné látky chlorpyrifos, který platí od roku 2020, dochází k zásadnímu zúžení spektra využitelných látek. Dá se tak očekávat zhoršování v souvislosti s rezistencí škůdců.

Dále je aktuální problematika „nových“škůdců řepky, jako je například dříve přehlížený dřepčík olejkový.

Ten je v současnosti de facto limitujícím faktorem pěstování v teplých oblastech. Vzestup jeho škodlivosti lze připsat z části na vrub i postupné změně klimatických podmínek.

Další omezení při pěstování řepky představuje eroze. Základní potíží je navýšení ploch řepky na problematičtějších pozemcích z pohledu erozní ohroženosti, a to pod tlakem bezpečnějšího pěstování kukuřice na rovinatějších polích.

Zatímco protierozní ochrana kukuřice se především mediálně, ale i fakticky řešila nejvíce, řepka dočasně doplácela na určitý technologický i legislativní skluz. Vyšší podíl řepky na určitých pozemcích tak souvisí mimo jiné s vyřešením legislativních požadavků na omezení eroze celkově.

Výrazný posun pravděpodobně přinese komplexní pohled na protierozní technologie v kukuřici a ostatních plodinách, které by měly narovnat poměry v osevních postupech celkově.

Jsou zaváděny technologie efektivního řešení eroze v řepce, ať již jde o strip-till, tedy pásové zpracování půdy, anebo podrývání neboli hloubkové kypření. Bez nadsázky lze říci, že řešení eroze výrazně zasahuje do problematiky řešení škůdců, protože zásadně limituje tvorbu osevního postupu.

Zařazování ploch řepky a způsob její rotace na polích je dán jak jejími požadavky na předplodinu, tak významně i úpravou legislativy k erozi.

Druhá strana mince

Pod tlakem klimatických změn, problémů s řešením škůdců, ale i zmíněných legislativních souvislostí včetně tlaku na omezení biopaliv první generace bude pravděpodobně docházet k poklesu absolutních ploch řepky.

Z určitého pohledu pozitivně vnímaná změna však má i své stinné stránky v podobě adekvátního nárůstu importů olejů ze zámoří, především z palmy olejné.

Existuje oprávněný argument, že pokles výroby olejnin v Evropské unii bude kompenzován vyšším dovozem ze zámoří s patřičně vyšší uhlíkovou stopou, danou nejen dopravou loděmi spalujícími nekvalitní paliva, ale i klučením cenných lesních porostů, známých jako tzv. plíce světa.

Logické východisko proto představuje podpora změn technologií a legislativního rámce tak, aby místní lokální plodiny nebyly nahrazovány dovozovými s možnou hlubší negativní stopou na životním prostředí.

Za zmínku stojí projekt demofarem (demonstračních farem), podporovaných ministerstvem zemědělství, kde si odborníci v rostlinné výrobě vyměňují svoje zkušenosti a také veřejnost se může seznámit s inovativními postupy, směřujícími ke snížení využívání pesticidů, omezování eroze a podobně.

V souvislosti s pěstováním řepky jsou zaváděny takové technologie jako setí s podplodinou mezi řádky, setí řepky v technologii podrývání, vše s prokazatelnými výsledky v omezení negativních jevů, jako je eroze, transport živin či používání přípravků na ochranu rostlin.

Pokud diskutujeme o tom, že systém pěstování plodin je určitým způsobem vychýlený z optima a vyžaduje dodatečné vstupy, pak je potřeba říci, že každý problém má často hlubší důvody a plodina není z podstaty dobrá nebo špatná, ale její přínos a pohled na ni je dán více okolnostmi.

Plodina, tedy i řepka, není z podstaty dobrá nebo špatná, její přínos je dán více okolnostmi.