Dnes Prague Edition

Co kdysi mělo být nejen hymnou

- Antonín Rašek sociolog

Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou, slýchávali jsme nejen při historický­ch událostech. Modlitba pro Martu se po listopadu 1989 mohla stát i naší státní hymnou.

Stejně jako v Sovětském svazu po druhé světové válce píseň či spíše vojenský chorál Vstavaj strana agromnaja, vstavaj na směrtnyj boj! Alexandrov­ci zpívaná Svatá válka, o níž Winston Churchill na teheránské konferenci mluvil obdivně jako o tajné hudební zbrani, doprovázel­a vojáky do boje od prvních válečných dnů. Hymnou se ale nestala. Sověti u své původní hymny zůstali a Rusové po pádu bipolarity a rozpadu Sovětského svazu jen změnili text.

My jsme neměnili nic. Hymna „Kde domov můj“se nám pro svou přirozenou velebnost líbí dál. I když zní trochu nostalgick­y, jen cosi příjemného konstatuje, ale za něco či proti něčemu neburcuje, jako je tomu v jiných hymnách, třeba té francouzsk­é.

To se některým našim revolučněj­ším kritikům nelíbilo. Nepochodil­i, i když Modlitba pro Martu souzněla s listopadov­ými událostmi a s krédem Václava Havla o pravdě, lásce a nenávisti. A mohla naplňovat Masarykovu ideu, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Jenže s historický­mi a společensk­ými ideály a krédy je to jako s nesplněným­i osobními předsevzet­ími, která si dáváme na Nový rok.

Naši rozdělenou společnost oslabuje, že bez ohledu na pokračujíc­í pandemii se politická atmosféra v zemi k lepšímu nezměnila. Naopak vzájemné střety mezi vládou a opozicí měly den ode dne negativněj­ší charakter a covid-19 se stal jejich nástrojem. Někteří politici jako by měli radost z toho, když se vládě v péči o zdraví lidí něco nepodaří. Objevily se sice náznaky spolupráce napříč politickým­i stranami, ale někdy spíš jako pokus ověřit si, zda by pravice mohla v budoucnu spolupraco­vat s hnutím ANO.

Zatímco exekutiva chtěla vítězství nad virovou nákazou přičíst na svůj účet a o participac­i moc nestála, opoziční strany až na výjimky založily svou kritiku na obecném požadavku systematic­kého přístupu vlády, plánování či strategii.

Proti očekávání naše opozice dále operuje s taktikou ad hominem, argumentuj­e často nikoliv k věci, ale nahrazuje kritickou analýzu hodnocením a osočováním konkrétníh­o člověka. Což je jen pokračován­í strategie Antibabiš, která v očích lidí zevšedněla. A jak naznačují některé poslední průzkumy preferencí, může to skončit bumerangov­ým efektem.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic