Selhání Španěla Moraty i další příběhy z historie
Penalta jako noční můra
Bývalý francouzský reprezentant Christian Karembeu to kdysi popsal asi nejvýstižněji. „Penalty jsou jako ruská ruleta. Vložíte kulku do bubínku, zbraň koluje a každý v kruhu musí zmáčknout spoušť. Na jednoho to vždycky vyjde.“
Asi není náhoda, že výraz „penalty“v angličtině znamená trest. Smolař, který nepromění, má často až do konce kariéry vypálený cejch.
Čerstvě to poznává Álvaro Morata, španělský útočník, který selhal v úterý před půlnocí v rozstřelu semifinále Eura proti Itálii.
Že předtím zařídil vyrovnání a v extázi z pár centimetrů řval do kamery? Na to se zapomene.
Zato slabá střela k pravé tyči, kterou gólman Donnarumma hravě vyrazil, ho bude strašit ve snech. Ne snad, že by ho doma ve Španělsku fanoušci lynčovali, ale pište si, že kdykoli půjde do tuhého a Morata bude u toho, tenhle moment se bude připomínat. A on sám ho třeba už nikdy nevypudí z hlavy. Jen ten, kdo při penaltách osudově zaváhal, může vědět, jak se asi Morata (nebo třeba Francouz Mbappé, který podobně zklamal v osmifinále se Švýcary) cítí.
„Chtěl bych zapomenout, ale nejde to. Pořád se mi o tom zdá,“vykládal nedávno Roberto Baggio, geniální italský hračička, který překopl branku v nejhorší možné chvíli: v rozstřelu, který rozhodoval finále mistrovství světa 1994. „Spoustu let jsem se z toho nedokázal oklepat, ovlivnilo to celý zbytek mojí kariéry. Kdybych mohl v životě vymazat jednu chvíli, měl bych jasno.“
O rok dřív přitom Baggio získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, fanoušci jeho styl hltali, kvůli účesu mu vymysleli přezdívku Božský copánek a celá Itálie se mu klaněla. Po zpackané penaltě jako když utne: vypadl z reprezentace, ubylo gólů, začala ho provázet zranění, sedla na něj smůla. Můžete si ho pamatovat jako fotbalového poetu, jehož finty hladily po duši, ale penaltovou kaňku si k jeho jménu připíšete automaticky.
Ty, kterým v kritické chvíli selžou nervy, si prostě svět pamatuje. Své o tom ví třeba Didier Six, bývalý francouzský útočník, kterému se nepovedla penalta ve vyhecovaném semifinále mistrovství světa proti Německu v roce 1982.
„Celý život se tím užírám. Jsou chvíle, kdy už je toho prostě moc,“svěřil se dávno po skončení kariéry. „Je vám pětačtyřicet, myslíte si, že život půjde dál, že už vás to nebude ovlivňovat – a ono ne. Měl jsem kvůli tomu problémy, když jsem studoval trenérskou licenci, pak jsem nemohl zavadit o práci. Všude si šuškali: Není na něj spoleh. Jen proto, že jsem nedal penaltu!“
A to pomiňme, že Six ani nechtěl jít kopat, trenér Hidalgo ho umluvil. A když už byl srovnaný s tím, že půjde jako pátý, kapitán Platini změnil pořadí a parťáka poslal kopat o sérii dřív. Můžete a nemusíte věřit tomu, že si na něj pak doma ve Francii zasedli, ale faktem je, že trenérské uznání získal, až když přesídlil do Afriky, kde teď koučuje Guineu.
Ovšem co je to v porovnání s Abbasem Rahimem Zairem? Tohle jméno asi neznáte, tak si vyslechněte smutný příběh, který se s ním pojí. Zair, zkušený irácký reprezentant, neproměnil penaltu v důležitém kvalifikačním zápase proti Spojeným arabským emirátům a tušil, co ho čeká. V době vlády diktátora Saddáma Husajna se podobná selhání neodpouštěla, takže po návratu do vlasti prezidentův syn Udaj nařídil: Zavázat oči a zavřít do zajateckého tábora! Tam Zaira denně mučili a mlátili tyčí přes chodidla, a i když přežil, krátce po propuštění zemřel při dopravní nehodě.
V civilizovaném světě neúspěšní střelci trpí „jen“psychicky, což stejně není legrace. I současný kouč anglické reprezentace Gareth Southgate přiznal, že když zahodil klíčovou penaltu v semifinále Eura 1996, ovládla ho úzkost: „Kéž bych tehdy měl možnost promluvit si s psychologem. Zbavil bych se toho traumatu dřív.“
Nakonec je stejně na každém, jak penaltový nezdar ustojí. Třeba Anthony Knockaert, jehož omyl kdysi stál Leicester postup do Premier League, to zvládl hravě: „Za týden už jsem měl v hlavě jen novou sezonu. Vždyť je to jen fotbal, ne? Život přináší daleko horší věci než zahozené penalty.“
Svatá pravda, jistě. Ale ne každý dokáže osudovou chybu tak snadno vymazat z paměti.
Ve čtvrtfinále jsme rozstřel zvládli.
A teď musíme pogratulovat soupeři.
Luis Enrique trenér Španělska