Když se hledá rasismus za každým rohem

Kritická rasová teorie. Že jste to sousloví ještě neslyšeli? Ve Spojených státech teď plní média. Dříve okrajový vědecký termín dokáže rozpálit i prodavače hot dogů. Hlavně černošského původu. Teorie hodně zjednodušeně říká, že pokud nepatříte k většinové rase v zemi, máte smůlu. Zákony, pravidla, instituce vám budou skrytě vždy házet klacky pod nohy, abyste neuspěli. Zkrátka zřídlo strukturálního rasismu. A zaměřuje se na postavení Afroameričanů.

Jenže experti trochu pozapomněli, že podobně se cítí i chudí bílí Američané. Takže jejich kritická teorie trochu kulhá, protože jimi vyzdvihovaná rasa najednou není to hlavní. Spíš by se dalo říct, že konstrukt zapadá do dnešní bouřlivé doby, kdy se nejen levicoví liberálové v rámci Demokratické strany snaží předefinovat směřování USA.

A v rámci kampaní volají: Zapomeňte na výsledky občanské války i hnutí za občanská práva, Afroameričané jsou stále svým způsobem otroky systému, jen jejich okovy jsou neviditelné. A tvrdí, že kostrou americké historie je rasistický postoj vládnoucích.

Dokud tento konstrukt ležel jen na zaprášených policích knihoven, nikoho nenapadlo se těmito teoriemi zabývat. Jenže teď se jeho myšlenky probourali do mainstreamové rétoriky Demokratické strany v čele s Joem Bidenem, která ho politicky využívá.

Vytrhávání z kontextu

Americká společnost jistě není prosta rasových problémů a postavení černochů v ní není jednoduché. Ovšem tvrdit, že za vším stojí snaha bílé většiny neustále je držet na nižších příčkách společenského žebříku, je hodně přestřelené. To se zapomnělo na afirmativní akce pomáhající černochům při vzdělání a další státní programy na pomoc menšinám? Výsledky se bohužel dostavují strašně pomalu, a to v dnešní době nestačí. Chceme vše rychlostí jednoho kliku. Jenže ono to může trvat století.

Argument, že základem jednání je příslušnost k rase, je vlastně rasismus naruby. Snaha vyvolat ve většině pocit viny však jen ještě více rozděluje společnost. Tato teorie totiž zpochybňuje to, čeho USA dosáhly – demokracii, instituce i zákony. Útočí i na otce zakladatele. Že měl Thomas Jefferson pár otroků, ano měl. Že byl otrokářský režim špatný, ano byl. Jenže to vše se musí brát v potaz v rámci tehdejšího historického vývoje. Nedá se na to koukat z pohledu aktivistů a moderních kulis. Vytrhávat věci z kontextu.

Společnost má hledět dopředu, a ne se babrat v historických nespravedlnostech. To by se Francouzi pořád museli omlouvat za Napoleona, Němci za Hitlera či Češi za otrocké trhy z doby přemyslovské. Nebo když se vrátíme do USA, tak to tam kdysi měli těžké i katolíci nebo Slované.

Kritickou rasovou teorii však prosazuje současná demokratická administrativa v USA. Jistě pár idealistů v ní to myslí vážně, jenže většině jde o voliče. Joe Biden i ostatní tak chtějí odměnit Afroameričany, kteří je dotáhli do Bílého domu a Kongresu. I proto se začalo mluvit také o reparacích, které by mohli dostat potomci otroků. Kdo by je měl zaplatit? Daňoví poplatníci včetně Afroameričanů.

Jenže podobné vědecké teorie v reálném životě černochům nepomohou, jen se objeví lidé jako republikán Donald Trump, kteří rasové a kulturní rozmíšky využijí ve svůj prospěch, protože plno znechucených voličů si řekne, co je moc, to je moc. Ze zaprášené vědecké teorie se tak stane klacek v rukou sociálních inženýrů obou stran, který bude dál poškozovat společnost a podemílat principy, na kterých byly Spojené státy postavené. Hledání rasismu za každým rohem je zkrátka nebezpečné.