Duševní stav pana poslance je vyšinut z kolejí normálních
Na úvod schůze hodil někdo do sálu dýmovnici. A šéfa parlamentu zasáhla sprška vajec. Chránil se deštníkem. Hlasování bylo nepřehledné, protože řada poslanců zápasila se svými soky nebo blokovala předsednickou tribunu...
Tak referovala před časem ČTK o jednom zasedání ukrajinského parlamentu. V Česku už jsme odvykli tomu, že se parlament občas podobá zoologické zahradě. Posledním exotem tohoto rozměru byl ve Sněmovně Miroslav Sládek s jeho divokou sebrankou, která demolovala nábytek a označovala Romy za připálené topinky. Od té doby se sice ve Sněmovní ulici vystřídalo dost svérázných figurek, ale své běsy v hlavě si ventilovaly přece jen trochu civilizovaněji.
To však neznamená, že tomu tak bude navždycky. I nejjednoduššímu a nejdivočejšímu segmentu společnosti se občas povede stmelit a protlačit někam své zástupce. A parlament je pro to prostředí přímo ideální. V zaběhnutých sněmech typu Británie či Německa se sice vyslovené excesy nedějí, ale jinde to nic divného není. Za hranicemi Evropy dokonce běžně, ale nedávno se třeba i v černohorském parlamentu házelo nádobkami se slzným plynem a demolovalo se hlasovací zařízení.
Ostatně stačí se jen ohlédnout do starých dobrých časů první republiky nebo rakouské monarchie, tradice máme v tomto směru bohaté. Za republiky v násilí vynikali – dnes už usedlí – komunisté a dobový tisk co chvíli popisoval, jak rudý hromotluk Jan Harus napadl lidovce Jana Šrámka kusem dřeva, jeho kolega Josef Skalák „vytrhl ze svého pultu prkno a mlátil jím do taktu“, a dokonce i vzdělaný zakladatel strany Bohumír Šmeral „pěstmi pult svůj silně poškodil“.
Za Rakouska byla zase základní dělicí linie jazyková. V Říšské radě mezi německými radikály vynikal Karl Hermann Wolf, o němž Národní politika psala: „Duševní stav poslance Wolfa je dávno vyšinut z kolejí normálních a je najisto na mysli porušen.“A nebylo divu, když kromě nesčetných rvaček rád pokřikoval na mladočechy: „Zítra přijdeme s revolvery a postřílíme vás jako psy!“
Český parlament se teď pár měsíců potýká s poslancem, který se rve, uráží, ničí nábytek, a hlavně je strašně rád, když se mu věnuje pozornost. A je jedno, jestli to dělá proto, že má sám švába na mozku, nebo jen moc dobře ví, co na jeho soukmenovce platí. Zatím je ve Sněmovně sám, ale po volbách by tam takových mohlo být klidně deset.