Češi berou Jadran útokem
Chorvatsko chce věřit, že letošní sezona vyjde, turisté se opět vracejí
Istrie, tak pětačtyřicet kilometrů od slovinských hranic. Tady se to jmenuje Funtana. Je úterý kolem třetí hodiny odpoledne. Procházím zdejším kempem a zdaleka nejsem jediná Češka, která si tu právě vleče věci na pláž. A nejen Češka. Stání pro auta jsou prakticky zaplněna a počet hostů dává tušit, že se turismus v Chorvatsku vrací svižně do starých kolejí.
„Co bude dál, nevím. Všichni doufáme, že se sezona nezhroutí jako loni v srpnu, kdy vůči nám okolní země uzavřely hranice. Teď potřebujeme hlavně vydržet,“říká mi příjemná Chorvatka na recepci. Ano, má roušku na obličeji, dokonce s logem firmy. Stejně jako naprostá většina dalšího personálu tady. Ve třiceti stupních Celsia. Možná i ve více. Bezpečnost a jistota hostů jsou tu evidentně na prvním místě. Kdo tu „kazí“svou uvolněností covidový dojem a vytvářejí atmosféru docela normální příjemné sezony, jsou turisté.
Turisté, kteří přivážejí zisk, ale i možné riziko nákazy. A kteří rozhodnou, jak úspěšně se letošní léto bude pro jadranskou velmoc vyvíjet. Jen tak mimochodem – včera ráno se probudili Chorvaté s 87 novými případy. Na 4,3 milionu obyvatel.
Pro představu – Česko si připsalo páteční hodnotu ve výši 254. V samotné istrijské župě, která patří z pohledu příjezdů českých turistů k nejoblíbenějším, je sedmidenní incidence (počet nových případů za poslední týden na sto tisíc obyvatel, pozn. red.) na hodnotě jedna. Dalmácie nebo Kvarner se pohybují mezi čísly osm až třicet osm.
Tedy nic, čeho by se čeští turisté – zatím – zalekli. „Za prvních sedm červencových dnů přijelo 95 861 Čechů a ‚uskutečnilo‘ téměř 567 tisíc přenocování. Co se týče počtu hostů, byli jste v tomto období na druhém místě hned za Německem,“vypočítává Dubravko Miholić, ředitel pražské centrály Chorvatského turistického sdružení. Kupodivu – z Německa dorazilo jen o pět tisíc návštěvníků více. Ano, Češi jsou už poněkolikáté v historii Chorvatska těmi nejvěrnějšími a nejspolehlivějšími hosty.
Na hranicích je třeba mít štěstí
Jenže zájem o koupání v Jadranu stoupá výrazně nejen v Česku. Stačí jen projet hranici.
Je to zajímavé – člověk se blíží k „čáře“a nervozita graduje. Jako by se čas vrátil o třicet let zpátky. Tentokrát to nejsou ale Chorvaté, kdo po nás chce vidět pasy, potvrzení o dezinfekčnosti či registrační příjezdový formulář. Na chorvatské straně přechodu Kaštel-Dragonja ve dvě hodiny odpoledne ve všední den nikdo nestojí a slovinský pohraničník nám jen mávne rukou.
A pak jako by praskly všechny covidové bubliny. Jsme tu. Jeden z vůbec nejhladších průjezdů do Chorvatska je za námi.
Zcela jiná situace je ale v protisměru. Z vnitrozemí Istrie se k přechodu táhne minimálně desetikilometrová fronta popojíždějících aut. Náš odhad čekání – tak dvě tři hodiny. A Slovinci prověřují na vjezdu do země každé vozidlo. „My měli asi štěstí, projeli jsme v obou směrech plynule. Nikdo nic nechtěl,“říká mi do telefonu pětačtyřicetiletá Lucie, která se s rodinou vrátila z dovolené ve středu.
Je to ale spíše výjimka. „Nám zabralo čekání na vjezdu na přechodu Jelšane-Rupa o víkendu přes hodinu, na zpáteční cestě už to byly ale dvě a kontrolovali nás Slovinci i Chorvaté, kolony byly v obou směrech,“potvrzuje komplikovanou situaci Jana Brosch. Pro místní, kteří přejíždějí hranici několikrát denně kvůli školkám, školám, práci nebo odpoledním tréninkům, nepředvídatelná turistická noční můra.
Nejen Češi míří na jih
Chorvatsku každopádně jinak hraje zatím všechno do karet. Navzdory tomu, že v jiných destinacích Evropy dochází ke zpřísnění proticovidových opatření. Epidemiologická situace se v zemi na Jadranu drží v tuto chvíli nad vodou a díky intenzivnímu marketingu v předchozích dvou měsících tuší většina Evropy, že místní jsou ochotni udělat hodně, aby jim tentokrát ekonomická sezona vyšla. Minimálně na Istrii, kam v posledních týdnech míří nejvíce hostů.
„Na prvních pěti pozicích z hlediska návštěvnosti českými turisty jsou aktuálně istrijská města Umag, Rovinj, Poreč, Medulin, Funtana,“potvrzuje Dubravko Miholić velmi solidní návštěvnost, která je o 62 procent vyšší než loni.
A nejen Češi zaplavují letos i lokality, které ještě loni zely prázdnotou. „Třeba na Pagu bylo jen málo turistů. Naopak, když jsme byli na obědě v Rovinji v době, kdy předpověď počasí nebyla optimální, bylo město plné, respektive řekla bych až přelidněné. Vůbec jsme nemohli zaparkovat. Překvapilo mě ale, kolik lidí je například v národním parku Krka nebo na plážích v malých obcích pod Zadarem. A v kaňonu řeky Zrmanji dole v pohoří Velebit v restauraci většinu klientely tvořili čeští návštěvníci. Žádné roušky, ani číšník, jako by ani nebyla korona,“tvrdí čtyřiačtyřicetiletá Eva, jejíž rodina je v Chorvatsku na různých místech už druhým týdnem.
Minimálně pro obchody a veřejné služby jsou roušky povinností. „Když jsem šla po vsi, viděla jsem, jak zákazníci před poštou stojí v rozestupech ve frontě, totéž před obchodem s potravinami. Občas mají roušku pod nosem, ale je vidět, že se Chorvaté snaží, aby sezonu neztratili,“doplňuje matka tří školních dětí. „My byli v červnu u Trogiru a musím říct, že tady si s rouškou tedy nikdo hlavu nelámal. A v obchodech u pokladny byl běžně člověk na člověku. Řekl bych, že je to spíš o konkrétních lidech, jako jinde,“podotýká Manfred Schulz, německý lékař, který je v Chorvatsku pravidelným hostem.
Přísná opatření
Navzdory tomu snaha o maximální možné využití dvou tří měsíců, které mohou alespoň zčásti zahojit jinak obrovské covidové ztráty, je přece jen znát. Přijíždíme do kempu na Istrii a na dveřích „našeho“obytného domku je nálepka, která nás ubezpečuje, že po kompletním úklidu a dezinfekci všech důležitých míst včetně okenních klik, vypínačů, dotykových míst na kuchyňské lince i ovladačů na klimatizaci před naším příjezdem do mobilehomu nikdo jiný nevstoupil.
Něco, co by ještě před dvěma lety patřilo do oblasti zbožných turistických přání.
„Zavedli jsme úplně nový, detailní systém úklidu. Snížili jsme kapacitu našich restaurací, bazénů, fitness center, dětských klubů, v hotelech jsou večeře v prodlouženém čase,“objasňuje hygienická pravidla Tea Pestotniková Prebegová, ředitelka sektoru kvality firmy Valamar Riviera, která je jednou z nejsilnějších chorvatských firem v oblasti turismu a provozuje desítky ubytovacích kapacit včetně campingů na celém chorvatském pobřeží.
A Valamar není sám, kdo změnil desítky let zaběhlé praktiky. „Bohužel vás nemůžu vzít na dvě noci. Musím nechávat mezi jednotlivými hosty dva dny volné, aby se apartmán vyvětral, nemůžou klienti jeden den dopoledne odjet a už odpoledne tu být další,“říká mi v Rovinji Mirjana Žilićová, když se snažím zarezervovat prázdninový byt.
Pochopitelně, není to tak všude. Ostatně jako v Česku. Ale pro některé části Chorvatska je to už vlastně samozřejmý přístup. Jako víno a olivový olej téměř ke každému jídlu. „To všechno je normální. Naopak si myslím, že spíše přijdou ještě rigoróznější pravidla pro ty, kteří pracují s turisty. Musíme minimalizovat riziko přenosu, to nám může zachránit léto,“vysvětluje šéf turistického sdružení Istrie Denis Ivošević.