Má nás těšit, že Joe Biden pokračuje v Trumpově konfrontaci s Čínou? Pro evropský byznys jsou politické tahanice dvou velmocí špatnou zprávou. A české ekonomické zájmy se paradoxně příliš neshodují se zájmy našeho největšího bezpečnostního spojence.

Loňské předpovědi, že nový americký prezident Joe Biden bude pokračovat v konfrontaci svého předchůdce Donalda Trumpa s Čínou, se zatím naplňují. Potvrzuje se také, že Bidenova administrativa je systematičtější a méně emotivní. Současný stav mezinárodní scény, zejména „trojvztah“Evropské unie, Číny a Spojených států amerických, však nedává žádný důvod k optimismu.

Jarní řetězec sankcí

Během prvního půlroku v úřadu byla Bidenova administrativa doma úspěšná ve vakcinaci a boji proti pandemii covidu-19, zlepšila také vztahy s řadou partnerů, na které Trumpova administrativa „neměla čas“. Proběhlo i první jednání o Fázi 1 Obchodní dohody mezi USA a Čínou z roku 2019, ale její další osud je neznámý. Zatím také není jasné, jak budou Spojené státy konkurovat Číně v mnohostranných dohodách, které již běží bez americké účasti.

První pololetí bylo konfrontační, březnová americko-čínská schůzka v aljašském Anchorage pouze definovala sporná témata a ministr zahraničí Antony Blinken ji dokonce odmítl nazvat dialogem. Téměř paralelně, 22. března, vyústila kritika dění v Ujgursku do sankcí Evropského parlamentu proti čtyřem úředníkům a jedné právnické osobě ze Sin-ťiangu.

Čína na to ihned reagovala sankcemi proti deseti evropským fyzickým a čtyřem právnickým osobám, což následně eskaloval Evropský parlament zmrazením projednávání Investiční dohody s Čínou.

V tomto řetězci sankcí, před summitem skupiny G7 v anglickém Cornwallu, schválil 10. června čínský parlament zákon proti zahraničním sankcím s vyšší právní silou, než byly odvetné restrikce čínského ministerstva obchodu na sankce Trumpovy administrativy, zaváděné od roku 2018. Na červnovou výzvu zemí G7 (tedy průmyslově nejvyspělejších států světa – USA, Velké Británie, Německa, Francie, Kanady, Itálie a Japonska), aby respektovala lidská práva a základní svobody, odpověděla Čína obviněním G7 z politické manipulace a vměšování do jejích vnitřních věcí.

Přes původně skeptické výhledy Washington dál trpělivě oslovuje partnery do protičínské koalice. Na summit zemí G7 přišel s návrhem iniciativy B3W (Build Back Better World, tedy Vybudujme spolu lepší svět), projektu konkurujícímu čínské Hedvábné cestě. Skupina G7 má do roku 2035 investovat do životního prostředí, zdraví, digitálních technologií a genderové vyváženosti rozvojových zemí 40 trilionů dolarů. Německá kancléřka Angela Merkelová ale prohlásila, že G7 není ve fázi, kdy by mohla uvolnit financování iniciativy.

Ostrá rivalita obou supervelmocí neprospívá ani Číně. Na školení politbyra stranického ústředí doporučil 31. května prezident Si Ťin-pching vyprávět „čínský příběh pozitivně“a aby byla Čína v globální komunikaci „otevřená a sebevědomá, ale současně skromná a vstřícná. Společným úsilím vytvořme obraz důvěryhodné Číny, které lidé věří, mají ji rádi a váží si jí.“

Doporučení lze chápat jako odklon od diplomacie „válčících vlků“, reakce Číny na konfrontační přístup prezidenta Donalda Trumpa. Tento styl okamžité, často tvrdé a konfrontační odpovědi do veřejného prostoru však Číně v zahraničí za pět let mnoho sympatií nepřinesl, a proto je nejvyšší čas na změnu.

Přes moralizující rétoriku Washingtonu, že rivalita s Čínou je soubojem dobra a zla, jde asi daleko spíš o huntingtonovský „střet civilizací“, kde se však oba rivalové chytají do Thukydidovy pasti boje o prvenství. Tedy do tendence válčit, když po vzoru starověkých Athén a Sparty stát na vzestupu začne vyzývat dominující mocnost – a ta je naopak znepokojena vzestupem nového konkurenta.

Pro evropské střední a malé podnikání, daněmi nejvíc financující veřejné rozpočty, jsou tyto politické tahanice špatnou zprávou. Třeba současnému kolapsu zbožní přepravy z Číny a Asie by se dalo čelit lépe, pokud by byla Investiční dohoda EU s Čínou účinná a evropští přepravci by v Číně zasahovali přes své vlastní pobočky přímo na místě.

Spojenci a zájmy

Americko-čínská rivalita polarizuje vztahy s Čínou i ve třetích zemích. Český veřejný prostor často přebírá spíše americký úhel pohledu, vždyť Spojené státy přes své nadace financují a také vyhodnocují práci mediálně nejviditelnějších českých „nezávislých odborníků“. Nejen USA, ale i Čína se všemožně – obchodně, kulturně i diplomaticky – snaží získat zahraniční veřejné mínění na svou stranu.

Jak americký, tak čínský přístup je dost pochopitelný a nemá smysl jej démonizovat. Je však zapotřebí si ujasnit, co jsou ekonomické zájmy České republiky. Možná si uvědomíme, že se s naším největším bezpečnostním spojencem příliš neshodují, protože naše ekonomika je silně závislá na trhu Německa a Evropské unie. Takže spíše německé zájmy bychom měli sledovat, zvláště když se asi neodvratně blíží zvyšování daní.

Možná si uvědomíme, že se ekonomické zájmy České republiky se zájmy USA příliš neshodují.